Mapa

Každá mapa má určité zkreslení, které je dané zvoleným kartografickým zobrazením. Toto zobrazení je způsob, jakým se převádí zobrazení povrchu Země (či jiného nebeského tělesa) z trojrozměrného zakřiveného povrchu referenčního elipsoidu či koule do roviny.^[1]

Zkreslení daného kartografického zobrazení deformuje plochy, délky, úhly či tvary zemského povrchu. Zkreslení je tím větší, čím menší je měřítko mapy. Pomocí měřítka nelze z map malých měřítek přesně odečítat ani vzdálenosti ani úhly. Zkreslení nedosahují v celé ploše mapy stejných hodnot, ale mění se. Myšlená spojnice míst se stejným zkreslením se nazývá ekvideformáta.^[zdroj?]

 

Různá mapová zobrazení se používají minimálně od 6. století před naším letopočtem, kdy Thalés z Milétu použil gnómonické zobrazení pro hvězdné mapy.^[2] Jedno z nejznámějších, Mercatorovo zobrazení, prezentované v roce 1569, se vyznačuje například velkým zkreslením ploch, kdy celky dále od rovníku se jeví větší, než ve skutečnosti jsou.^[3]

1. Délkové zkreslení: Je závislé na poloze bodu a na směru úsečky, která z něho vychází. Určuje se ve směru poledníkovém a rovnoběžkovém.
2. Plošné zkreslení: Je poměr plochy na mapě k jejímu obrazu na referenční ploše.
3. Úhlové zkreslení: Je rozdíl velikosti úhlu na zobrazovací ploše a jeho obrazu na referenční ploše.

Prvky tvořící obsah mapy lze členit podle jejich původu, charakteru a významu na:^[4]

 

Tyto prvky tvoří konstrukční základ mapy. Patří sem:

• kartografické zobrazení
• geodetické podklady (bodové pole)
• měřítko mapy
• souřadnicové sítě
• rám mapy
• klad listů
• kompozice (uspořádání) mapy

Kompoziční prvky tvoří kompozici mapy. Některé z nich by měly být až na výjimečné případy součástí každé mapy (minimálně informace o měřítku a legenda mapy^[5][6][7]). Patří mezi ně:^[5][6]

• mapové pole,
• název mapy,
• legenda,
• informace o měřítku mapy,
• tiráž (informace o zdroji dat a použitém souřadnicovém systému)
• a nadstavbové kompoziční prvky (směrovka, grafy, obrázky aj.).

 

• vodstvo (oceány, moře, řeky, jezera, umělé vodní plochy, atd.)
• reliéf (výškopis, kóty, atd.)
• vegetace (a její typy)
• půdy
• podložní horniny
• další přírodní složky krajinné sféry

 

• sídla
• komunikace (pozemní, námořní, letecké, atd.)
• socioekonomické jevy a objekty (průmyslové, zemědělské, správní, atd.)
• hranice
• jiné lidské výtvory

Mapy lze členit z mnoha hledisek (účel užití, způsob vzniku, vyjadřované skutečnosti, měřítka, územního rozsahu atd.).

 

 

• topografické – místopisné, zobrazují zejména co nejpodrobněji geografickou realitu (povrchové jevy) v daném měřítku, typicky vojenské nebo turistické mapy
• (vše)obecně zeměpisné – zobrazují přehledně geografické celky, s vysokou mírou generalizace (zjednodušení, výběrovost) fyzickogeografických i socioekonomických prvků
• fyzické – zachycují jen prvky fyzickogeografické sféry (jen pro kontext se na nich vyznačují nejvýznamnější sídla a případně správní hranice)
• politické – zobrazují administrativní členění (státy a správní celky, pomocí hranic a barevných ploch), fyzická stránka je zcela vynechána nebo jen naznačena (vodní toky, stínování reliéfu)
• tematické – účelové, speciální, s přednostně vymezenou tematikou v rozsahu jednoho nebo skupiny obsahových prvků, ostatní prvky mohou být potlačeny nebo vynechány
• katastrální – mapy největších měřítek, zachycují hranice a druhy pozemků (jiné prvky na nich nebývají)

• mapy světa (planisféry, svět zobrazen na jednom listu)
• mapy zemských polokoulí (hemisféry; západní, východní, severní, jižní polokoule)
• mapy kontinentů, moří a oceánů
• mapy států, jejich skupin či částí (regionů daných politickosprávním, hospodářským nebo fyzicko-geografickým vymezením)

• mapy pro státní správu a územní plánování (státní mapová díla, katastrální, technicko-hospodářské, politické)
• mapy pro vědu, kulturu a osvětu (školní, turistické, hospodářské, politické)
• mapy pro obranu státu (vojenské operační, taktické) – zpravidla podléhají utajení
• mapy pro výuku (příruční atlasové, nástěnné, politické, slepé)
• mapy pro orientaci (turistické, vodácké, plány měst, automapy, pohledové mapy)
• mapy pro propagační, reklamní a propagandistické účely (agitační, reklamní, propagační)
• mapy pro sport (lyžařské, vodácké, pro orientační běh)
• mapy pro zemědělství a lesnictví (lesnické, zemědělské, myslivecké, fytocenologické)
• mapy pro vodní hospodářství a meteorologii (meteorologické, vodohospodářské)
• mapy pro dopravu (námořní, silniční, železniční, letecké, cyklistické)

• mapy malého měřítka – měřítka menší (s větším jmenovatelem) než 1 : 1 000 000, znázorňují rozsáhlá území (celé státy, části kontinentů, celé kontinenty), typická pro školní mapy a atlasy – jsou znatelně až silně zkreslené (zkreslení působí hlavně zakřivení Země)
• mapy středního měřítka – měřítka 1 : 200 000 až 1 : 1 000 000, typická např. pro automapy
• mapy velkého měřítka – měřítka větší (s nižším jmenovatelem) než 1 : 200 000, zobrazují pouze malá území (správní celky, regiony, obce), typická pro turistické mapy a plány měst – jsou jen minimálně zkreslené (zkreslení způsobuje hlavně členitý georeliéf)

• mapy digitální (mapové prvky jsou vyjádřeny v digitální formě, rozčleněny do tematických vrstev a uloženy v paměti počítače)
• mapy analogové (klasické „papírové“ ručně vyhotovené mapy)
• mapové transparenty (diamapy, určené pro promítání)
• mapy reliéfní (plastické mapy, s fyzickým vyjádřením výškové členitosti území)
• tyflomapy (mapy pro nevidomé a slabozraké)

• mapy původní (vzniklé na základě přímého a původního mapování, viz topografické mapy, též prvotním využitím leteckých a kosmických snímků, nebo prvotním zpracováním statistických údajů, viz tematické mapy)
• mapy odvozené (zpracované na podkladě již existujících map nebo digitálních databází, zpravidla většího měřítka a podrobnějšího obsahu)

• mapy statické (zobrazují předměty a jevy k určitému datu)
• mapy dynamické (zachycují vývoj v čase, v časové řadě)
• mapy genetické (vznik a vývoj jevu v čase i prostoru za určité údobí)
• mapy retrospektivní (rekonstrukce stavu objektů v minulosti)
• mapy prognostické (odhad vývoje jevu v budoucnosti)

podle vzniku lze definovat také

• mapy staré (stará mapová díla, vytvořená v minulosti)

• mapy historické (zpětně rekonstruovat stav území v určitém historickém období)

Protože experti v Sovětském svazu byli schopni na základě volně dostupných informací vytvořit jedny z nejpodrobnějších map světa, a protože jakákoliv mapa nese informace, která může být zneužita, začala se ve 30. letech 20. století provádět v Sovětském svazu falzifikace map.^[8] Na veřejně dostupných mapách bylo měněno téměř vše, od označení domů a jejich polohy na ulicích po polohu cest a vodních těles.^[8] Zkreslování map se v Sovětském svazu provádělo až do devadesátých let 20. století, kdy se začalo pracovat s leteckou a vesmírnou fotografií.^[8]

Přesné mapy měla k dispozici pouze armáda a tajné služby.^[8] Tyto mapy byly často podrobné do takové míry, kterou neznali ani obyvatelé dané oblasti, např. u silnic byla vyznačena šířka, materiál, podloží a kvalita, u mostů nosnost a stavební materiál, nebo na jaké palivo jsou kamna pastevců v horách.^[8]

Podobně se „upravovaly“ údaje v mapách i řadě dalších zemí, V současné době se mění často údaje na mapách digitálních, aby bylo možné prokázat jejich zneužití neoprávněným uživatelem.

• SEMOTANOVÁ, Eva: Mapy Čech, Moravy a Slezska v zrcadle staletí. Praha: Libri 2001.

• Atlas
• Glóbus
• Kartografie
• Mapové zobrazení
• Mapová značka
• Mapování
• Mappa mundi
• Fotogrammetrie
• Katastr nemovitostí České republiky
• Soubor digitálních map Prahy
• Jednotná digitální mapa Prahy
• Stavební plán
• Územní plánování
• Generalizace
• Politická mapa
• Seznam volně dostupných on-line map
• Seznam zkratek na starých mapách

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu mapa na Wikimedia Commons
• Mapa v České terminologické databázi knihovnictví a informační vědy (TDKIV)
•   Slovníkové heslo mapa ve Wikislovníku
•   Téma Mapa ve Wikicitátech
• Národní geoportál INSPIRE