Ligneové

Ligneové (de Ligne) je knížecí rod z Belgie. Jeho počátky jsou v 11. století, kdy rodina místního panstva přijala název své oblasti Ligne. Od roku 1020 jim patřilo panství Belœil. Páni z Ligne byli stoupenci hainautských hrabat a účastnili se různých křížových výprav. Gautier de Ligne a Flastre de Ligne bojovali v roce 1214 proti francouzskému králi v bitvě u Bouvines, a poté se museli vykoupit ze zajetí.^[1] V 12. století byli Ligneové povýšeni na barony. Povýšení do řad vysoké šlechty následovalo v 16. století - stali se hrabaty z Fauquembergu a knížaty z Épinoy. Poté, co vymřela hrabata z Arenberku po meči, založil Jan z Ligne v roce 1547 sňatkem s Markétou Markovou-Arenbergovou takzvaný Třetí rod Arenberků (druhý rod vznikl z rodu Marků, když původní Arenbergové vymřeli).

V roce 1543 byl Jacob de Ligne, vyslanec Karla V. u papeže, povýšen na říšského hraběte. Prostřednictvím jeho manželky Marie přešly do majetku Ligneů majetky pánů z Wassenaeru, Valkenburgu a Vorburgu. Lamoral I. de Ligne (1563–1624) z hlavní linie byl jmenován knížetem (princem) z Ligne a říšským knížetem. S titulem však nebylo spojeno žádné říšské panství. Rodina Ligneů zůstala během osmdesátileté války katolická a byla loajální vůči Habsburkům. V roce 1634 zdědila po rodu Melun-Epinoy panství Antoing, které - stejně jako Beloeil - zůstalo majetkem rodu Ligneů až do dnešního dne. Claude Lamoral I. byl místokrálem na Sicílii a milánským guvernérem, než duševně onemocněl. Claude Lamoral II. byl císařský polní maršál. Nejznámějším členem rodiny byl důstojník a diplomat Charles Joseph de Ligne. V roce 1786 byl tento princ, který se přátelil s císařem, díky vlastnictví hrabství Fagnolles přijat do Dolnoporýnského a vestfálského kolegia říšských hrabat (a tedy do říšských stavů) a v roce 1803 obdržel jako náhradu za vyvlastnění kláštera Edelstetten dokonce i virilní hlas, který však zase ztratil roku 1804 prodejem knížeti Esterházymu.

Po belgické revoluci v roce 1830 dostal Eugène de Ligne nabídku královské koruny, ale odmítl. Kníže z Ligne má v Belgii právo v královském sídle vstupovat do Modrého salonu, s čímž je spojeno privilegium pronominálního oslovování členů královské rodiny. Kromě titulu Prince de Ligne (kníže z Ligne) je hlava rodu také držitelem titulů knížete z Amblise a Épinoy a španělského granda.