Kurt Waldheim

Narodil se 21. prosince 1918^[2] v obci Sankt Andrä-Wördern nedaleko Vídně. Jeho otec byl školní inspektor českého původu jménem Watzlawick^[3] (česky Václavík), který si jméno změnil ve stejný rok kdy se zhroutila Habsburská monarchie. V letech 1936–37 sloužil v rakouské armádě a poté vystudoval práva na Vídeňské univerzitě, kde promoval v roce 1939. S manželkou Elisabeth Waldheimovou měl 3 děti.

Krátce po anšlusu Rakouska vstoupil do Národně socialistické německé unie studentů a stal se registrovaným členem SA (Sturmabteilung). Začátkem roku 1941 byl povolán do wehrmachtu a poslán na východní frontu. Podle své autobiografie byl ve stejném roce zraněn, uvolněn z vojenské služby a vrátil se do Vídně, kde údajně strávil zbytek války. V roce 1945 se vzdal britským jednotkám v Korutanech.

V roce 1986 byly zveřejněny dokumenty, v nichž bylo uvedeno, že během války zůstal členem wehrmachtu. V jeho službách byl v roce 1943 nasazen v řecké Soluni, kde byl členem speciální jednotky likvidující tamní partyzánské jednotky. Také byl údajně členem štábu, který organizoval deportace 40.000 řeckých Židů do nacistických vyhlazovacích táborů.^[4] Kurt Waldheim následně prohlásil, že byl jen tlumočníkem a úředníkem a nevěděl o represáliích proti civilnímu obyvatelstvu.

 

V roce 1945 vstoupil do diplomatických služeb. Pracoval na velvyslanectví v Paříži, na ministerstvu zahraničí, byl velvyslancem v Kanadě. V roce 1964 byl jmenován stálým zástupcem Rakouska v Organizaci spojených národů. V roce 1971 neúspěšně kandidoval na prezidenta Rakouska a ve stejném roce byl zvolen generálním tajemníkem OSN. Byl známý jako kritik Izraele. V roce 1973 během jomkipurské války byl ze strany OSN odsouzen Izrael, ačkoliv válka začala překvapivým útokem arabských států.^[4] Jeho druhému znovuzvolení do této funkce zabránilo v roce 1981 veto uplatněné Čínou v Radě bezpečnosti OSN.

V roce 1986 byl zvolen prezidentem Rakouska, ale zároveň se ukázalo, že lhal o své činnosti během druhé světové války a byl dokonce obviněn z účasti na páchání válečných zločinů. Následně ho řada zemí označila za persona non grata a v roce 1987 mu byl dokonce zakázán vstup do Spojených států amerických. Rakouská vláda proto ustanovila mezinárodní výbor historiků k přezkoumání jeho života v letech 1938 až 1945, který potvrdil, že věděl o represáliích a vojenských zločinech, ale dementoval jeho osobní účast na nich. Mezinárodní ostrakizace ho vedla k rozhodnutí neucházet se v prezidentských volbách v roce 1992 o znovuzvolení.

•   Železný kříž II. třídy – Německá říše
•   Medaile za východní frontu – Německá říše
•   velkokříž Záslužného řádu Spolkové republiky Německo – Německo, 1969
•   čestný rytíř velkokříže Řádu svatého Michala a svatého Jiří – Spojené království, 1969^[5]
•   rytíř velkokříže s řetězem Řádu Pia IX. – Vatikán, 1994

• Cohen, B., Rosenzweig, L. Der Waldheim Komplex. Wien: Verlag für Gesellschaftskritik, 1986.
• Gehler, Michael. Österreichs Außenpolitik der Zweiten Republik. Innsbruck: Studienverlag GmbH, 2005.
• Kuchinsky, Michael T. An Ethical Enigma. Another Look at Kurt Waldheim. In: Kille, Kent J. (ed.) The UN Secretary – General and Moral Authority. Georgetown: Georgetown University Press, 2007.
• Mádlová, Nina. Kurt Waldheim. Muž, kterému důvěřuje svět? Praha: Univerzita Karlova, 2009.
• Ryan, James Daniel. The United Nations under Kurt Waldheim, 1972 – 1981. Lanham, Maryland and London: The Scarecow Press Inc., 2001.
• Saltman, Jack. Kurt Waldheim: a case to answer. London: Robson Books Ltd., 1988.

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Kurt Waldheim na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Kurt Waldheim
• Kurt Waldheim – video z cyklu České televize Historický magazín
• Muž, který nerad vysvětloval. Pořad Českého rozhlasu Plus, podrobně informuje o Waldheimově životě, o jeho minulosti i o dopadu jeho aféry na Rakousko.