Jiří Pištora

Otec Jiřího Pištory byl úředník nemocenské pojišťovny v Pardubicích, sociální demokrat Antonín Pištora (1905—1942). Podílel se na zajištění pracovních knížek pro parašutisty skupiny Silver A a byl popraven za heydrichiády.^[1][2]

Jiří Pištora maturoval na reálném gymnáziu v Pardubicích roku 1951. Rok pracoval jako pomocný dělník ve Východočeských chemických závodech v Rybitví. V letech 1952 až 1957 vystudoval češtinu a historii na Filozofické fakultě Univerzity Palackého. Studium ukončil diplomovou prací o Františku Halasovi. Ani po ukončení studia nenalezl odpovídající zaměstnání a rok pracoval na stavbě opatovické elektrárny. V období 1958 byl metodikem v krajské a okresní lidové knihovně Pardubice.^[3]

Z Pardubic odešel do Prahy, kde byl od roku 1961 zaměstnán v sekretariátu Svazu československých spisovatelů. V roce 1965 se stal jeho členem a později tajemníkem. V letech 1963—1964 byl redaktorem časopisu Tvář, v letech 1966—1969 spolupracoval s časopisem Sešity pro mladou literaturu.

V roce 1968 žádal spisovatele, aby veřejně vysvětlili své počínání v 50. letech, jako byly články o procesech.^{[4][p 1]}

Po invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 odešel se spisovatelem Karlem Michalem do emigrace, ale vrátil se.^[5]

V září 1969 zveřejnil dětský časopis Mateřídouška spolu s dalšími Pištorovými verši i jeho básničku Lapkové. Její skrytě antiokupační význam, zvýrazněný ilustrací Luďka Vimra (1921—2005), vyvolal reakci státních orgánů.^[6] O případu psalo Rudé právo v článku Ideje z Mateřídoušky.^[7]

Básnička vyšla v č. 2 (říjnu) 1969, na straně 6 ( https://dnnt.mzk.cz/view/uuid:4986bd70-df34-11e7-adb0-005056825209?page=uuid:bc389280-df3e-11e7-8cdd-5ef3fc9bb22f )

Po zveřejnění říkanky Lapkové byla Pištorovi zrušena smlouva na vydávání dětských knih ve vydavatelství Albatros. O básníka se zajímala StB, byl vyslýchán pro údajné napojení na organizaci Amnesty International a pro zaslání do ciziny informací o věznění Luďka Pachmana. Poslední rok života byl bez zaměstnání a prožíval i osobní krizi po rozvodu a v novém manželství. Ze života odešel dobrovolně v osmatřiceti letech.^[8][9]

• V letech 1960—1963 přispíval do Literárních novin, především básněmi a sloupky.^[10][11]
• Jeho verše a jiné texty též uveřejňovaly časopisy Plamen^[12], Kulturní tvorba, Listy
• V roce 1965 zaznamenal tisk překlad Pištorovy básně do slovinštiny^[13]

• Hodiny v řece, Praha, Československý spisovatel, 1961)
• Země přibližných, Praha, Mladá fronta, 1965)
• Mezery v paměti, 1966–70 (verše z pozůstalosti uspořádal Jiří Gruša, Londýn, Rozmluvy, 1984 a Mladá fronta, 1993)
• Básně a Brundibásně (soubor básnického díla, doslov Jiří Gruša, Brno, Host, 2011)

• Jiří Pištora působil též jako nakladatelský lektor^[14]

• Nekrolog Jiřího Pištory vydal exilový časopis Svědectví. Text doprovodila Pištorova portrétní kresba a jeho povídka Případ Underwood.^[8]
• Na základní škole Štefánikova v Pardubicích byla v roce 2016 odhalena básníkova pamětní deska.^[15]
• Fragment literární pozůstalosti Jiřího Pištory je uchováván v Památníku národního písemnictví^[16]

Ve stejný den jako jeho otec tj. 2. července 1942 byla na pardubickém zámečku popravena i jeho sestřenice Věra Junková, pardubická učitelka, snoubenka Alfréda Bartoše, po zrušení zasnoubení partnerka Jiřího Potůčka a spolupracovnice výsadku Silver A.

• Svaz spisovatelů

• Jakub Šmíd (2007-06-15): Lapkové Jiřího Pištory - dětská říkanka, která rozhněvala komunistický režim
• HOST: Jiří Pištora
• Jan Štolba (2012-01-22): Básně a Brundibásně – Souborným vydáním díla Jiřího Pištory je konečně splacen další literární dluh
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jiří Pištora

• WIENDL, Jan. Slovník české literatury po roce 1945, Jiří Pištora [online]. Ústav pro českou literaturu ČR AV, 1.1.1998, rev. 31.10.2006 [cit. 2017-03-20]. Dostupné online. 
• HORÁKOVÁ, Táňa. Poezie Jiřího Pištory. Olomouc, 2010 [cit. 20.3.2017]. Magisterská diplomová práce. Univerzita Palackého, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Jana Kolářová. Dostupné online.