Jan Čumpelík

Před první světovou válkou se vyučil v Zemské řemeslnické škole v Mladé Boleslavi a byl krátce zaměstnán ve firmě F. Sklenáře v Přerově jako malíř divadelních dekorací a interiérů. Od roku 1915 byl žákem prof. Emanuela Dítěte na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Školu ukončil v roce 1920.

Dne 7. října 1920 se v Čáslavi oženil s Annou Nekvapilovou (*1895).^[2]

V letech 1920–1924 studoval malbu na Akademii výtvarných umění v Praze u prof. Vratislava Nechleby. Za první republiky se stal vyhledávaným tvůrcem portrétů politické smetánky.^[3] Obdržel cenu Josefa Mánesa a roku 1927 Katzovo cestovní stipendium do Paříže. Podnikl také cesty do Holandska, Německa a SSSR. Jeho kvalitní^[4] rané obrazy se stále objevují v aukcích.^[5]

Vystavoval s Jednotou umělců výtvarných, na Zlínském salonu, v Rakousku, Švédsku, Dánsku a USA. V září roku 1928 vystavoval v Rubešově salonu v Praze 20 obrazů, první soubornou výstavu měl roku 1938 v Nové síni. Roku 1939 byl navržen za profesora pražské Akademie, ale krátce nato byly vysoké školy uzavřeny.

Po převratu v roce 1948 byl vůdčí osobností nově nastoleného socialistického realismu. V témže roce se v České Lípě seznámil s malířem Jaromírem Schořem, při realizaci zakázky pro závod Tatra a později s ním navázal další spolupráci. V roce 1948 byl také pověřen namalováním portrétu nového prezidenta Klementa Gottwalda. Uznání mu v 50. letech vynesly především obrazy 9. květen 1945 (1947) a Na úsvitu únorového dne (1950, olej na plátně, 80×220 cm), které byly v době svého vzniku považovány za nejbližší správné vystižení socialistického realismu. V roce 1950 byl pověřen Ministerstvem zemědělství zakázkou na vytvoření monumentálního obrazu Díkuvzdání československého lidu generalissimu J. V. Stalinovi, který měl reprezentovat Československo na Zemědělské výstavě v Moskvě v roce 1951. Ke spolupráci na rozměrném díle (870×800 cm) přizval Čumpelík čerstvě vystudovanou malířku Alenu Čermákovou a Jaromíra Schoře. Obraz byl veřejně představen na výstavě Československo-sovětského přátelství ve výtvarném umění, v rámci měsíce Československo-sovětského přátelství a 35. výročí Velké říjnové socialistické revoluce na Slovanském ostrově, pořádanou Ústředním svazem československých výtvarných umělců. Kritika tehdy dílu vytýkala až náboženský charakter a podobnost s oltářními barokními obrazy a nereálnost prostředí.^[6] Osud díla po jeho vystavení je neznámý.

V roce 1952 Čumpelík vstoupil do nově vzniklého Armádního výtvarného studia, kam o rok později vstoupila i Čermáková a Schoř. Členové Armádního výtvarného studia měli tvořit v nejčistší formě socialistického realismu a zpracovávat témata spojené s armádou. Vzniklá díla obvykle sloužila pro výzdobu armádních objektů či jako dary. Od 60. let, kdy došlo k uvolnění politického režimu, byla Čumpelíkova díla veřejně kritizována, proto se Čumpelík stáhl do ústraní. Na sklonku života maloval hlavně květiny a zátiší.^[6]

Zemřel 12. října 1965 v Praze.

Po studijním pobytu v Paříži maloval převážně národopisné výjevy z venkovského života na Slovensku a Slovácku^[7] a rozměrná plátna s odbojovou tematikou (Bitva u Terronu).

Po druhé světové válce se přiklonil k socialistickému realismu a dal se zcela do služeb komunistického režimu. V Armádním výtvarném studiu, které spoluzaložil s J. Schořem a A. Čermákovou roku 1953 a stal se jeho uměleckým vedoucím, maloval obří plátna s dělnickou a rolnickou tematikou. V 50. letech byl pokládán oficiálními kruhy za „největšího současného českého malíře“. Mezi jeho nejznámější díla patří obraz milicionáře Na úsvitu únorového rána (1951),^[8][9] a zejména Díkůvzdání československého lidu generalissimu J. V. Stalinovi (1951–1952), malířský protějšek Stalinova pomníku na Letné.^[10]

Spisovatel Karel Konrád o Janu Čumpelíkovi ve svých Epigramech napsal:

• Jan Čumpelík : 1895–1965 : Výběr z malířského díla, Katalog výstavy, Praha 1986, Praha : Středočeská galerie, 1986
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 219. 
• VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 11. sešit : Čern–Čž. Praha: Libri, 2009. 104 s. ISBN 978-80-7277-368-8. S. 92–93. 
• Rumjana Dačevová a kol., Karáskova galerie, Památník národního písemnictví Praha 2012, s. 94, ISBN 978-80-87376-01-0

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Čumpelík na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Čumpelík
• Jan Čumpelík v informačním systému abART
• Jan Čumpelík na stránkách web umenia