Jørn Utzon
Jørn Utzon (9. dubna 1918, Kodaň – 29. listopadu 2008, Kodaň) byl dánský architekt. Jeho nejslavnější stavbou je budova Opery v Sydney v Austrálii; nicméně, ocenění za toto své životní dílo obdržel až dlouho po jeho dostavění: teprve po přelomu století získal Pritzkerovu cenu za rok 2003, čestné občanství města Sydney, čestný doktorát a také Australský řád. Jako první architekt v dějinách se dočkal ještě za svého života zápisu své stavby na seznam Světového kulturního dědictví UNESCO (29. června 2007).[2]
Jørn Utzon | |
---|---|
Narození | 9. dubna 1918 Kodaň |
Úmrtí | 29. listopadu 2008 (ve věku 90 let) Helsingør |
Příčina úmrtí | infarkt myokardu |
Místo pohřbení | Hellebæk Cemetery |
Alma mater | Královská dánská akademie umění |
Povolání | architekt |
Ocenění | Emil Bissens Award (1947) Eckersbergova medaile (1957) Medaile C. F. Hansena (1967) medaile prince Evžena (1973) Královská zlatá medaile (1978) … více na Wikidatech |
Děti | Jan Utzon Kim Utzon Lin Utzon |
Rodiče | Aage Utzon[1] |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Zemřel ve věku 90 let, 29. listopadu 2008.
Vítězství v soutěži o stavbu Sydneyské opery
editovatJeho vítězství v architektonické soutěži o vybudování Opery v Sydney v roce 1957 bylo velkým překvapením. Utzon zaslal do soutěže výkresy, které jen málo překračovaly úroveň předběžných náčrtů. Jeden z porotců Eero Saarinen je ale označil za dílo génia a jediné, které může podpořit.
Přesunul se do Sydney, kde dlouho dohlížel na realizaci svých plánů. Projekt se ale jeho zásluhou i vinou vnějších okolností opakovaně měnil, Utzon se po roce 1965 dostal do konfliktu s novým ministrem veřejných prací Davisem Hughesem, který nakonec přerostl v jeho odjezd z Austrálie. Stavba byla dokončena v jeho nepřítomnosti a otevřena v roce 1973.
Za problémy při výstavbě opery mohou být politické otázky, které vedly k nepřiměřeně nízko nastaveným finančním plánům a později k mnohonásobnému překročení rozpočtu. Související skandál a pokažená pověst později zabránily Utzonovi v získání dalších velkých zakázek.[3]
Další realizace
editovatNavrhl ještě několik menších staveb v Dánsku, vlastní dům na Mallorce a hlavně budovu Kuvajtského národního shromáždění ve městě Kuvajt; ovšem některé jiné jeho návrhy budov, jako divadlo v Curychu, divadlo v libanonské Džajtě či stadion v saúdskoarabské Džiddě zůstaly pouze na papíře.
Dílo
editovatDokončené stavby
editovat- Vodárenská věž ve Svaneke na dánském ostrově Bornholm (1949–1951)
- Vlastní dům v Hellebæku (1950–1952)
- Dům Middelboe v dánském Holte (1953–1955)
- Venkovské sídliště Kingohusene v Elsinore (1956–1960)
- Sídliště Elineberg v Helsingborgu ve Švédsku (1954–1966)
- Sídliště Planetstaden v Lundu ve Švédsku (1956–1958)
- Opera v Sydney (1956–1973)
- Venkovské sídliště Fredensborghusene ve Fredensborgu v Dánsku (1959–1969)
- Banka Melli v Teheránu (1959–1960)
- Pečovatelské středisko Hammershøj v Elsinore (1962–1966)
- Kostel v Bagsværdu (1968–1969)
- Panelové rodinné domy Espansiva (1969)
- Can Lis – architektův dům na Mallorce (1971–1973)
- Kuvajtské národní shromáždění v městě Kuvajtu (1972–1984)
- Prodejna nábytku Paustian v Kodani (1985–1987)
- Can Feliz na Mallorce (1991–1994)
Návrhy
editovat(výběr)
- Střední škola v Elsinore (1958–1962)
- Vlastní dům na Bayview v Sydney (1963–1965)
- Muzeum díla Asgera Jorna v Silkeborgu (1963)
- Divadlo v Curychu (1964–1970)
- Divadlo v Džajtě v Libanonu (1968)
- Stadion v Džiddě v Saúdské Arábii (1969)
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Jørn Utzon na anglické Wikipedii.
- ↑ Arkitekter verksamma i Sverige. [cit. 2024-05-13].
- ↑ ALOISIE, Votočková. Malé ženy.Chybí název periodika!
- ↑ FLYVBJERG, Bent. Design by Deception. The Politics of Megaproject Approval. Harvard Design Magazine. Summer 2005, s. 50–59. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-06-12. ISSN 1093-4421. (anglicky) Archivováno 12. 6. 2007 na Wayback Machine.
Literatura
editovat- WESTON, Richard. Utzon - Inspiration, Vision, Architecture. Hellerup: Blondal, 2002. 432 s. ISBN 8788978982. (anglicky)
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jørn Utzon na Wikimedia Commons
- Osoba Jørn Utzon ve Wikicitátech