[go: up one dir, main page]

Ion

elektricky nabitý atom nebo molekula

Ion nebo iont je kladně nebo záporně elektricky nabitá částice atomární velikosti (atom, molekula, někdy také skupina atomů či molekul), tedy taková, kde se celkový počet elektronů liší od celkového počtu protonů.

Slovo pochází z řeckého „ión“ – poutník.

Značení

editovat

Ionty se označují chemickým vzorcem (značkou) částice, přičemž vpravo nahoře se uvede velikost elektrického náboje iontu.

 
Grafické znázornění kationtu
  • Kationty např. K+, Na+, Mg2+, Ca2+
  • Anionty např. F, CO32−, NO3

Rozdělení iontů

editovat
Související informace naleznete také v článcích kationt a aniont.

Rozlišují se na:

Vznik iontu

editovat

Proces vzniku iontu se nazývá ionizací. Obrácený proces, tzn. vytvoření neutrálního atomu z iontu, se označuje jako rekombinace.

Energie potřebná k odstranění jednoho z elektronů ve vnější podslupce atomu se označuje jako ionizační energie (popř. ionizační potenciál). Ionizační energie nám říká, jak pevně jsou vnější elektrony k atomu vázány.

Přidáním elektronu k atomu určitého prvku dojde k uvolnění jisté energie, která se označuje jako elektronová afinita.

Ionty vznikají

  • při rozpouštění (např. solí ve vodě), kdy se část molekul rozpouštěné látky rozštěpí na dva (nebo více iontů). Takové roztoky jsou elektricky vodivé.
  • při ionizaci plynu, kdy rychle letící částice nárazem rozštěpí molekulu na ionty (viz Iontový zdroj). Ionizovaný plyn se pak stává vodivým.
  • při tření (kladný náboj - sklo, záporný náboj - plast)

Využití

editovat

Vlastnosti iontů se využívají při různých procesech, např.:

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat