Hornolužická srbština

 

První tištěná kniha v hornolužické srbštině byla vydána v roce 1595 (překlad Lutherova Malého katechismu).

I po odtržení od Zemí české koruny a připojení k Sasku roku 1635 byly udržovány intenzivní styky zejména mezi hornolužickými a českými katolíky a to především na úrovni studijní a intelektuální, kdy větší část hornolužických intelektuálů studovala v Praze, kde byl na Malé Straně roku 1724 založen Lužický seminář. Tyto intenzivní studijní a intelektuální styky hornolužických Srbů s Čechy měly velký vliv na další sbližování hornolužické srbštiny s češtinou a později na přejímání českých znaků a to i takových, které v hornolužické srbštině nelze vyslovit (například „h“).

V 19. století proběhlo národní obrození.

V poválečných letech ve Varnsdorfu fungovalo lužickosrbské gymnázium, které vychovalo velkou část z poválečné lužickosrbské inteligence (jde např. o spisovatele Jurije Brězana, Jana Wornara, Jurije Kocha a Jewu-Marju Čornakec; malíře Jana Buka, Měrćina Nowaka a Hanku Krawcovou či hudebníky Bjarnata Krawce, Jana Rawpa nebo Detlefa Kobjelu).

Dnes je hornolužická srbština chráněný menšinový jazyk, hovoří jím přibližně 20 000 – 40 000 lidí. Vznikají mateřské školy, kde se mu mají děti naučit, když jim ho vlastní rodiče nedokázali předat (projekt WITAJ). Vyučuje se na základních školách na dvou úrovních – jako jazyk vyučovací a jako jazyk nepovinně vyučovaný; dále existuje lužickosrbské gymnázium. Na vysoké škole v Postupimi mají Lužičtí Srbové vlastní lužickosrbský dům. V zemském televizním vysílání je jednou za měsíc uváděn půlhodinový program v hornosrbštině – Wuhladko – který moderuje Bogna Korjeńkowa. V Budyšíně funguje tzv. Němsko-Serbske dźiwadło, které mimo her v němčině uvádí asi tři hry ročně v hornosrbštině.

Jazyk je přes úbytky stále životaschoný a plnohodnotný. Nejsilnější zachování jazyka užívaného v každodenním životě je v nyní zejména v obcích katolické Horní Lužice, severozápadně od Budyšína. Jsou to místa: Ralbice/Ralbitz, Róžant/Rosenthal, Worklecy/Räckelwitz, Njebjelčicy/Nebelschütz, Chrósćicy/Crostwitz^[1], Pančicy-Kukow/Panschwitz-Kuckau, Radwor/Radibor, Wotrow/Ostro, Baćon/Storcha^[2], Hrubjelčicy/Grubschütz.

Za centrum lužické kultury je považováno město Budyšín (hornosrbsky Budyšin, německy Bautzen) nedaleko Drážďan. Ve městě a okolí se nacházejí dvojjazyčné nápisy.

Malá komunita lužických emigrantů si také uchovávala svůj jazyk v Texasu v Lee County, kde je pod vlivem okolní němčiny i angličtiny. Malá komunita je i v Austrálii, zde se však jazyk neudržel hlavně pod vlivem němčiny a také angličtiny.

V hornolužické srbštině se praslovanské „G“ změnilo na „H“, tedy stejně jako v češtině, slovenštině a bezvýhradně rusínštině a ukrajinštině. Slabikotvorné „R“ a „L“ chybí, před počáteční „O“ se předsouvá „W“ (wón, wokno).

Zvláštností je dvojné číslo (duál), které bylo i v češtině, ale téměř z ní vymizelo; například dwojo mužojo, dwaj dobraj prećelej. Dvojné číslo či podvojné číslo (třeba v případě lužické srbštiny) – vlastně není číslovka – ale odlišný tvar jiného slova, které se používá ve větě, která naznačuje, že je vlastně řeč o dvojici, či páru – což se nevyjadřuje ani běžnou číslovkou dva, „dvě“ – ani párovou číslovkou „oba“ (která v češtině trochu nahrazuje podvojné číslo) – ale věta s podvojným číslem se liší od věty s množným číslem typickým tvarem koncovky znějící „-ou“ či „-au“ buďto v podstatném jménu (tedy podnětu) nebo slovesu (tedy přísudku) , na rozdíl od vět s množným číslem, kde se tato koncovka slov s tvarem zakončeným na „-ou“ či „-au“ nepoužívá.^[zdroj?]

Dalšími zvláštními tvary v jazyce jsou minulé časy. Minulost se podobně jako v češtině – kde pravý minulý čas – perfektum – již prakticky vymizel, vyjadřuje z morfologického hlediska předpřítomným časem – sestávajícího z pomocného slovesa být ve tvaru přítomného času – a z významového slovesa v příčestí minulém. Na rozdíl od češtiny se v lužické srbštině používá pomocné slovese být i ve třetí osobě. Další odlišností lužické srbštiny, že z morfologického hlediska pravý minulý čas se u sloves přece jen zachoval – jako imperfektum , a zachovala se zde i dávná minulost – aorist což je svébytný, nepříliš používaný slovní tvar.^[zdroj?]

Pro hornolužickou srbštinu platí, že zvláště v okrajových územích je mísena s češtinou, polštinou a dolnosrbskou řečí, a proto ačkoliv je ustálená spisovná forma, lze nalézt velké odchylky – viz dwaj mužojo w lěsě – dwja mužoj w lasě, žro – žor, krawa – karwa, krkawc – karkauc atd.

 

Výslovnost je v zásadě podobná jako u českých protějšků písmen. Dále jsou uvedeny pouze rozdíly.

• ć – vyslovuje se jako Č
• dź – vyslovuje se jako DŽ
• e – jako v češtině, ale před měkkou souhláskou se vyslovuje jako EJ
• ě – vyslovuje se jako I^E (nebo téměř jako I) – pouze v první slabice (pokud není předpona); před měkkou souhláskou se vyslovuje jako EJ
• h – před souhláskou a na konci slova se nevyslovuje
• ch – na začátku slova se vyslovuje jako K se slabým přídechem (K^H)
• i, y – tyto dvě samohlásky se vyslovují rozdílně – podobně jako ruské I/Y, Y se čte jako anglické ə
• ł, w – vyslovují se jako zvuk mezi V a U (nebo téměř jako U; vlastně podobně jako anglické W) (po Ł nemůže následovat E nebo I; avšak pozor mały-małe atd.)
• w – na začátku slova před souhláskou se nevyslovuje
• ł, r – na konci slov po souhláskách se nevyslovují
• ń – vyslovuje se jako JN – pouze na konci slova nebo před souhláskou (odpovídá českému Ň – před ě a i se píše ně a ni, před a, e, o, ó, u se píše nja, nje, njo, njó, nju)
• ó – vyslovuje se jako U^O (nebo téměř jako U) – pouze v první slabice (pokud není předpona)
• ř – vyskytuje se pouze jako PŘ, KŘ – zde je výslovnost PŠ, KŠ – nebo ve skupině TŘ – zde je výslovnost TS^J
• w – na konci slov nebo před souhláskou se vyslovuje jako U (W) nebo se nevyslovuje (na konci slov se -OW čte jako -OU)
• ž – zejména před Ž se občas čte A, E, Ó jako AJ, EJ, U^OJ (zejména v tež, kedžbu, kaž, kóždy, chěža)
• f, g – výskyt v cizích nebo zvuk napodobujících slovech
• q, v, x – použití naprosto výjimečně v cizích slovech
• o, u – pokud je na začátku slova, je vždy předraženo písmenem w (výjimky cizí slova)
• po h, ch, k, l se vždy píše i (výjimky cizí slova)
• po c, z, s, ł se vždy píše y (výjimky cizí slova)
• měkké souhlásky – č ć š ž dź j l
• obojetné souhlásky – m n p b r w f
• záporka ne – překládá se jako nje (výjimka slovesa nimam (nemám) a nochcu (nechci) )
• koncovka -cký – překládá se jako -ski

Setkáváme se se souhláskami, které mají velmi odlišnou výslovnost, a sice s „Ć“ a „DŹ“ (č-čej, ć-ćet, ě-ět, j-jot, ł-eł, ó-ót, w-wej, y-ypsilon).

• Souhláska „Ć“ nahrazuje české „T“ či „Ť“ (ćěło (tělo), ćeńki (tenký), ćichi (tichý) atd.), objevuje se také jako zakončení infinitivu: čitać, sedźeć, wuknyć (učit se), spěwać atd.
• Souhláska „DŹ“ nahrazuje české „D“ a „Ď“ (dźěći (děti), dźěłać (dělat), nadźija (naděje), dźesać (deset), njedźela (neděle) atd.)

Každodenním střídáním němčiny a hornolužické srbštiny dochází ke zkomolené výslovnosti a častému používání nespisovných výrazů, a tak se normou jazykové čistoty stává kazatelna a škola.

Slovní zásoba obsahuje hodně slov z němčiny a češtiny.

Obecná charakteristika hornolužické slovní zásoby:

• ve slovní zásobě se dodnes zachovala některá staročeská slova: calta (houska), knjeni (paní) či dyrbjeć (muset)
• nacházíme tu všeslovanské výrazy: woda, zemja, čłowjek, chlěb, morjo, njebjo, lěs, zwěrjo, běły, nowy, modry, stary, chodźić, spać, čitać, dźesać, čerwjeny aj.
• některá slova byla převzata z češtiny: hudźba, dźiwadło, wobrazowka, spisowaćel atd.
• některá byla přejata z němčiny: špihel (Spiegel, zrcadlo), měca (Mütze, čepice), hamor (Hammer, kladivo) aj.
• zvláštní skupinu tvoří slova, která zřejmě pocházejí ze zaniklého jazyka Polabských Slovanů, a sice: kedźbu (pozor), nan (otec), kołp (labuť), nop (lebka), žro (jádro), cyroba (potrava), kłok (šíp) atd.
• slovní zásoba se také průběžně doplňuje moderními výrazy: syćomłóćawa (kombajn), pjerobul (badminton), tačel (gramodeska), zynkopask (magnetofonový pásek), šuskaty honjak (trysková stíhačka) aj.

• Dolnolužická srbština
• Lužickosrbský institut
• Lužičtí Srbové

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu hornolužická srbština na Wikimedia Commons
•   Kniha Hornolužická srbština ve Wikiknihách
•   Dílo Krátká příručka hornolužické srbštiny ve Wikizdrojích
•   Slovníkové heslo hornolužická srbština ve Wikislovníku
• Český kurz hornolužické srbštiny online Archivováno 20. 3. 2016 na Wayback Machine. (soubory pdf)
• O Lužických Srbech a jazyce
• Společnost přátel Lužice
• Srbský institut
• Informační strana Euromosaic
• Domowina – nejdůležitější organizace Lužických Srbů
• Stránky lužiskosrbského Sokola
• Stránky Sorabistiky Lipsko
• Deník Srbské Noviny
• Německo-hornosrbský internetový překladač
• Knihovna města Varnsdorf – lužickosrbské Warnoćicy
• Srbské Informační Středisko online
• Kurs serbskeje rěče, úvodní dialogy ke všem lekcím učebnice hornolužické srbštiny