FC Viktoria Plzeň

Klub byl založen v roce 1911, jako SK Viktoria, úředníkem státních drah Jaroslavem Ausobským (*1883), který ho zaregistroval na příslušných úřadech pro fotbalisty amatérského kroužku Blesk. 27. srpna 1911 (ještě před oficiálním založením klubu) sehrál tým Viktorie první zápas. Nastoupil v červených dresech a modrých trenkách, v barvách typických pro klub i dnes. Zápas s Olympií Plzeň prohrál 3–7.^[5] Krátce po svém založení se klub přihlásil do Západočeské župy, kde působil až do změny stanov Československé fotbalové ligy. První vlastní hřiště získal klub až v roce 1920, když odkoupil hrací plochu na Královském náměstí (dnešní náměstí Míru) od konkurenčního SK Plzeň. O dva roky později vyhrál klub Západočeskou župu v rámci Mistrovství Českého svazu fotbalového 1922. Díky vítězství v regionální lize postoupila do Národního play-off, kde ale již ve čtvrtfinále nestačila na FC Hradec Králové a podlehla mu 0–9. Župní mistrovství západních Čech vyhrála Viktoria i v následujících 6 letech.^[6]

V roce 1929 klub přišel o hřiště, protože muselo ustoupit městské výstavbě, a tak si pronajal hřiště v Luční ulici. V tom samém roce rozhodla mimořádná členská schůze o vstupu Viktorie Plzeň do profesionálního fotbalu a klub tak přešel do II. profesionální ligy. Viktoria se této soutěže poprvé účastnila v sezoně 1929/30 a za účasti osmi klubů skončila sedmá. Hned v následující sezoně však skončila druhá, což při plánovaném rozšíření nejvyšší soutěže znamenalo postup.^[5]

 

 

 

 

 

Originální dres

Po nedobrovolném stěhování do Luční ulice získalo vedení peníze na přestavbu zdejšího stadionu a ten byl slavnostně otevřen 11. května 1930. Díky novému stadionu získala Viktorka zázemí hodné špičky československé ligy. To se projevilo hned při první účasti v sezoně 1931/32, kterou tým dokončil na výborném 4. místě. Až do roku 1935 se Viktoria pohybovala v popředí tabulky (nejlepším výsledkem bylo třetí místo v sezóně 1932/33) a po Spartě a Slavii byla téměř nejlepším klubem. Díky čtvrtému místu ve Státní lize 1934/35 se dokonce kvalifikovala do Středoevropského poháru 1935, kde se utkala s italským Juventusem Turín. Po senzační domácí remíze 3–3 přišla prohra 1–5 na horké italské půdě. Přes brzké vyřazení se Viktorka dostala do celoevropského povědomí.^[5]

Po účasti ve Středoevropském poháru se však klub v tabulce domácí soutěže postupně propadal, což vyvrcholilo na konci ročníku 1937/38 prvním sestupem do nižší soutěže.^[5] Po roční odmlce se však Viktoria mezi elitu vrátila a s rozdělením soutěže na českou a slovenskou část jí povážlivě klesla konkurence. Přesto sestoupila ještě v sezoně 1941/42. Po návratu napřesrok se však vrátila v silnějším složení a přes velkou konkurenci vydržela v lize až do roku 1952.

Po náletu amerických letadel v dubnu 1945 a požáru v červnu téhož roku byl stadion Viktorie v Luční ulici zničen. Podařilo se jej však obnovit a funguje dodnes jako mládežnické a tréninkové centrum.

Neúspěšná snaha o návrat do nejvyšší soutěže trvala rovných 9 let. Během těchto let však došlo pro klub k velmi významné změně – v roce 1953 začala výstavba nového stadiónu na soutoku Mže a Radbuzy. Stadión byl otevřen o dva roky později, v roce 1955. Klub tak získal ve své době jeden z nejlepších stadiónů v republice, s kapacitou 35 000 diváků (7 600 sedících).^[7]

V roce 1961 se plzeňští fotbaloví fanoušci konečně dočkali, klub vybojoval postup do ligy. Pro novou sezónu 1961/62 byl jeho název změněn na TJ Spartak LZ Plzeň.^[5] Hlad plzeňských fanoušků po fotbale dokazují vysoké návštěvy z této sezóny, včetně historického rekordu 35 000 diváků z utkání s úřadujícími mistry z tehdy vynikajícího týmu Dukly Praha. V dubnu 1962 zavítal do Plzně k přátelskému utkání slavný brazilský klub Flamengo Rio de Janeiro. Viktorka (hrající pod hlavičkou Západočeského kraje) před 27 000 diváky slavně zvítězila 2–1, oba plzeňské góly vstřelil Stanislav Štrunc.^[7]

V 1. lize vydržel klub jen dvě sezóny, v roce 1963 Viktorka opět padá do 2. ligy. V roce 1965 přišla další změna názvu. Během působení ve 2. lize se klub přejmenoval na TJ Škoda Plzeň, přičemž tento název vydržel klubu 28 let. Klub znovu nahlédl do 1. ligy v sezónách 1967/68 a 1970/71, vždy však ihned zase sestoupil. Až v roce 1972 se klub dokázal po postupu udržet déle než 1 sezonu, a to solidních 8 let.^[7]

V roce 1971 nečekaně přišel jeden z největších úspěchů klubu v období 20. století. Viktorka v tehdejším Českém poháru (1971) přehrála všechny protivníky a celou soutěž vyhrála. Ve finále Československého poháru pak narazila na vítěze Slovenského poháru, kterým byl již jistý československý mistr Spartak Trnava. Ve dvou zápasech sice soupeři podlehla (1–2 a 1–5), ale díky startu svého soupeře v Poháru mistrů evropských zemí převzala právo vítěze Československého poháru startovat v Poháru vítězů pohárů.

Pro Viktorku to byl historicky první start v evropských pohárech UEFA, ovšem los prvního kola nebyl příliš milosrdný, když jí jako soupeře přisoudil Bayern Mnichov. Pro hráče však byl start proti slavnému soupeři velkým zážitkem. Viktorka na svého soupeře nestačila a ve dvou zápasech podlehla 0–1 a 1–6, ale zkušenosti získané ve dvojutkání jí pomohly k dlouhodobějšímu udržení se v československé nejvyšší soutěži.^[5] Střelcem jediného gólu západočeského klubu byl Ivan Bican.

Zajímavostí zůstává, že Viktorie, jako vítěz české části poháru, v paralelním ligovém ročníku sestoupila. Zpět se vrátila 1972/73 na již avizovaných osm sezon. Během tohoto období patřila Viktorka k ligovému průměru, často nad hranicí sestupu, což vyvrcholilo posledním místem a sestupem v sezoně 1979/80. Počínaje sezonou následující až do rozdělení 1. československé fotbalové ligy v roce 1993 odehrála Viktoria v 1. lize pouze 2 ročníky (1986/87 a 1988/89). V obou případech však z 15. místa opět sestoupila. V roce 1993 ještě došlo k poslední úpravě názvu klubu, který se po 43 letech vrátil k původnímu FC Viktoria Plzeň. Oproti původnímu názvu však již nešlo o Sportovní klub, ale o Fotbalový club.^[2][5]

Po založení samostatné ligy do ní Viktoria (i díky snížené konkurenci) opět postoupila. Svou obnovenou prvoligovou premiéru zakončila na velmi dobrém 5. místě, což podpořilo velká očekávání v následujících letech. Opak však byl pravdou a Západočeši spadli do průměru. Po 15. místě v sezoně 1998/99 dokonce sestoupili do 2. ligy. Tam strávili sice jen jednu sezonu, ale to se bohužel dá říci i o působení v sezoně 2000/01 1. ligy, které zakončili na posledním 16. místě. Vliv na propad klubu měla i špatná politika klubu, která se skládala především z rychlého prodeje kvalitních hráčů do konkurenčních, zejména pražských, klubů. Jako příklad můžeme uvést odchovance Pavla Nedvěda a Petra Čecha, kteří oba zamířili do AC Sparta Praha.^[4][5][8]

Následující ročníky tak Plzeň hrála sice jen 2. ligu, ale i tak přinesly klubu významné pozitivní události. V letech 2002–2003 proběhla za podpory magistrátu rozsáhlá rekonstrukce stadionu ve Štruncových sadech, kdy se kapacita snížila na 7 425 míst.^[9] Klub se také transformoval na akciovou společnost a zároveň z 99% získal zahraničního vlastníka – italskou společnost Fotball EAST Ltd. ^[8]

Pro sezonu 2003/04 nakoukla Viktorka opět do nejvyšší soutěže, ale znovu to bylo jen pro jediný ročník. A tak ke stabilizaci klubu došlo až po návratu jeho vlastnictví do rukou české společnosti. V roce 2005 odkoupila klub Plzeňská sportovní a.s. Od této sezony působí Viktorka nepřetržitě v Gambrinus lize. Postupně se ze spodních pater dostala mezi nadprůměrné ligové kluby a zároveň se stala její stabilní součástí.^[5][8]

 

Nejúspěšnější období historie klubu však mělo teprve přijít. V říjnu 2008 přichází z MŠK Žilina trenér Pavel Vrba. Ten zároveň se svým příchodem přivádí několik hráčů, kteří nepřečkali „fotbalové zemětřesení“ v AC Sparta Praha, jako byli Milan Petržela (v klubu již od zimy), Daniel Kolář, David Limberský, Jan Rezek nebo pozdější kapitán klubu Pavel Horváth. Právě tito hráči obstarali kostru nově vzniklého týmu. Ten v nové sezoně (2008/09) obsadil 8. místo, ale sympatický byl především herní projev, který vyprodukoval třetí nejvyšší počet vstřelených gólů v soutěži (45).

Jak důležitá je stabilizace kádru, ukázala hned následující sezona 2009/10. Kostra týmu zůstala neporušena, díky čemuž byla Viktoria rovným soupeřem i nejlepším klubům v nejvyšší soutěži. Se ziskem 48 bodů skončil tým na 5. místě tabulky. Největší úspěch sezony však přišel v národním poháru. Ve finále této soutěže narazili „viktoriáni“ na FK Baumit Jablonec (vicemistr ligy) a duel na stadiónu Sparty na Letné vyhráli 2–1. Po dlouhých 39 letech zvítězila Viktoria v některé z domácích soutěží a po stejné době se kvalifikovala do evropských pohárů, tentokrát do Evropské ligy. V srpnu 2010 pak koupila klub skupina investorů v čele s olomouckým podnikatelem Tomášem Paclíkem, který se zároveň s tím stal předsedou představenstva klubu.^[10] Tato změna klubu velmi prospěla, což se ukázalo již po několika měsících.

Plzeň startovala ve 3. předkole Evropské ligy 2010/11, kam jí los přisoudil velmi těžkého soupeře, a sice turecký Beşiktaş JK. Viktoria se však věhlasného soupeře nezalekla a ve dvojutkání předvedla velmi dobré výkony. Po velice smolné domácí remíze 1–1 ^[11] přišla tentokrát smolná porážka na hřišti soupeře. Plzeň dohrávala bez dvou vyloučených hráčů a ani odvážný a aktivní výkon nezabránil porážce 0–3 a následnému vyřazení ze soutěže.^[12]

Byl to však pouze začátek období, které pro klub můžeme nazvat „životním“. Po remíze v úvodním kole Gambrinus ligy 2010/11 přišla série 11 vítězství v řadě, která neměla v historii klubu obdoby. Během této série dosáhla Viktoria obdivuhodného skóre 31–6 a vybudovala si zásadní náskok, který jí v konečném účtování stačil na jednobodový rozdíl oproti Spartě Praha. Celkový bodový zisk se zastavil na čísle 69; sedmdesát vstřelených gólů byl platný rekord samostatné české fotbalové ligy do sezóny 2018/19. Dne 21. května 2011 tak mohl kapitán Pavel Horváth poprvé ve stoleté historii klubu převzít trofej pro mistra Gambrinus ligy.^[13][14] Pro Viktorii, která v létě slavila výročí 100 let od založení klubu, měli hráči dva velmi hodnotné dary. Kromě mistrovského titulu i premiérový postup do kvalifikační části Ligy mistrů.

Již 1. dubna 2011, ještě před skončením ligového ročníku, byla zahájena velká rekonstrukce stadionu ve Štruncových sadech.^[16] Byly odstraněny nevyhovující tribuny na severu, východě a jihu, zachována zůstala pouze hlavní tribuna na západě. Hřiště přestala lemovat atletická dráha, samotná hrací plocha byla posunuta o 18 metrů blíže hlavní tribuně. Během podzimu vyrostly na severu, východě i jihu nové, moderní tribuny, součástí rekonstrukce byly i nezbytné úpravy okolí stadionu. Kapacita stadionu se díky přestavbě zvýšila na 11 700 diváků.^[17][18] I během rekonstrukce hrála Viktorie své ligové zápasy doma, přičemž diváci měli přístup pouze na hlavní tribunu. Utkání evropských pohárů pak Viktorie hrála v pražském Edenu. Rekonstruovaný stadion otevřelo domácí pohárové utkání se Schalke 04 dne 16. února 2012.

Sezóna 2011/12 začala pro Viktorii 2. předkolem Ligy mistrů, kde jako český mistr startovala. Soupeřem byl arménský mistr FC Pjunik Jerevan, který kvalit českého mužstva nedosahoval. Favorizovaná Plzeň nedala svému soupeři šanci a porazila ho ve dvou zápasech 4–0 a 5–1, když se celkem 4 góly blýskl Marek Bakoš. Poté čekal plzeňský klub český Superpohár, ve kterém v minulé sezoně podlehla Spartě Praha. Tentokrát o něj bojovala s vítězem národního poháru, kterým byla FK Mladá Boleslav. Vítězstvím 2–1 na penalty zkompletovala Viktoria během 14 měsíců celou trojici velkých domácích trofejí.^[19]

 

Po úspěších z úvodu sezony přišla první velká zkouška v podobě 3. předkola Ligy mistrů proti norskému mistru Rosenborg BK. Jenže již v prvním zápase Viktoria odvezla z Norska výhru 1–0 ^[20] a po domácí výhře 3–2 ^[21] mohla slavit postup do 4. předkola a jistotu „evropského podzimu“ (i v případě neúspěchu by hrála Evropskou ligu).

Ani rozpačitý start do nového ligového ročníku 2011/12 tak příliš nemohl pokazit euforii šířící se v táboře viktoriánů. Ve 4. předkole Ligy mistrů čekal tým dánský mistr FC København, který byl před dvojutkáním považován za velkého favorita. Poté, co Viktoria vyhrála v Kodani 3–1,^[22] bylo však o postupujícím téměř rozhodnuto, což nezměnil ani odvetný zápas v pražském Edenu. Ten Plzeň vyhrála 2–1 a s bilancí šesti výher postoupila jako třetí český klub v historii do základní skupiny Ligy mistrů.^[23] Následný los jí přisoudil hvězdné soupeře v podobě evropských gigantů FC Barcelona a AC Milán, které doplnil ambiciózní FK BATE.^[3] Viktoria v této skupině získala 5 bodů a ze třetího místa postoupila do jarní části Evropské Ligy UEFA, kde jí byl za šestnáctifinálového soupeře přidělen celek Schalke 04. Po domácí remíze 1–1 dokázala uhrát stejný výsledek v základní hrací době i na hřišti slavného soupeře, v jehož sestavě se nacházel například bývalý útočník Realu Madrid Raúl González. Oslabena o dva hráče však v prodloužení dvakrát inkasovala a prohrála 1–3 (a dvojzápas tedy poměrem 2–4). Všechny góly Schalke vstřelil Klaas-Jan Huntelaar.^[24][25]

Po vypadnutí z Evropské ligy se Viktoria soustředila na ligu a přes velkou ztrátu, kterou měla na začátku jara na vedoucí Spartu, nechybělo mnoho, a Viktorii by se zdařila obhajoba titulu. K tomu potřebovala v posledním kole vyhrát v Liberci. Utkání však skončilo bezbrankovou remízou, titul tak získal FC Slovan Liberec. Viktoria skončila celkově třetí za Libercem a Spartou. Toto umístění jí zajistilo účast ve 2. předkole Evropské ligy v následující sezóně.^[26]

 

Viktoria byla úspěšná v bojích o evropské poháry i v sezóně 2012/13. Nejprve ve 2. předkole Evropské ligy vyřadila gruzínský FC Metalurgi Rustavi, následně ve 3. předkole polský Ruch Chorzów a nakonec v play-off belgický KSC Lokeren. Viktoria si tak zajistila účast v základní skupině Evropské ligy 2012/13. Zde skončila se 13 body na prvním místě před obhájcem trofeje Atléticem Madrid, s nímž společně postoupila do vyřazovací části. V šestnáctifinále vyřadila poněkud senzačním celkovým skóre 5–0 italský celek SSC Neapol (tou dobou druhý tým italské Serie A) po výsledcích 3–0 venku a 2–0 doma.^[27][28] V osmifinále pak nestačila na turecký klub Fenerbahçe Istanbul, zejména první domácí zápas byla horším týmem (prohra 0–1). Odvetný zápas už byl vyrovnanější a skončil remízou 1–1, která Fenerbahçe stačila na postup do čtvrtfinále.^[29][30]

V Gambrinus lize se Viktorka pohybovala celou sezónu v popředí tabulky. Do čela se poprvé dostala v sedmém kole, když doma porazila Spartu 1–0 díky sporné penaltě nařízené po nafilmovaném pádu Limberského.^[31][32] Mezi osmým a jedenáctým kolem se ovšem Viktorka potýkala s menší krizí, tři remízy a prohra znamenaly pád na čtvrté místo tabulky.^[33] Následovalo ovšem pět výher v řadě, včetně těžkých utkání na Slavii a v Liberci. Po podzimu tak vedla Viktorka tabulku o dva body před Jabloncem, tři body ztrácela Sparta.^[34] Jablonec v zimě prodal své klíčové hráče nejbližším konkurentům, David Lafata zamířil do Sparty ^[35] a Jan Kovařík do Plzně.^[36] Na jaře proto začal rychle ztrácet a boj o titul se zúžil na Viktorku a Spartu. Před vzájemným utkáním v Praze na Letné ve 20. kole měla Viktorka tříbodový náskok. Sparta ovšem domácí duel vyhrála po velmi dobrém výkonu 1–0 a na Viktorku se bodově dotáhla.^[37] V následujících kolech pokračovaly bodové dostihy. První zaváhala Sparta, která v 25. kole jen remizovala doma s Jihlavou 2–2.^[38] Poté, co v následujícím kole Sparta prohrála 0–2 v Liberci, zvýšil se náskok Viktorky už na pět bodů.^[39] Viktorka ovšem v následujícím kole prohrála doma se Slavií 0–1 a její náskok se opět smrskl na dva body.^[40] Rozhodující se tak ukázalo 28. kolo. Viktorka vyhrála 1–0 v Olomouci, zatímco Sparta prohrála 2–3 v Brně.^[41] Pětibodový náskok se dvě kola před koncem soutěže ukázal jako rozhodující. Viktorka sice prohrála doma s ve výborné formě hrajícím Libercem 1–2,^[42] v posledním kole ovšem vyhrála na hřišti již jistě sestupujícího Hradce Králové přesvědčivě 3–0 a v konečné tabulce předčila Spartu o dva body.^[43] Kapitán Viktorky Pavel Horváth tak mohl podruhé v historii převzít do rukou mistrovský pohár.

Zisk ligového titulu v předcházející sezóně znamenal pro Viktorii možnost podruhé v historii bojovat o postup do lukrativní Ligy mistrů. Ve druhém předkole ročníku 2013/14 ji čekal bosenský tým FK Željezničar Sarajevo. V Plzni se urodil divoký výsledek 4–3.^[46] V odvetě v Sarajevu se Viktoria už v páté minutě ujala vedení, ve dvacáté první minutě však přišla o vyloučeného obránce Václava Procházku a zbytek zápasu musela hrát v deseti. Po devíti minutách však Milan Petržela přidal druhý gól a i když Željezničar ještě do poločasu snížil, na víc se již nezmohl. Po výhře 2–1 si Viktoria hodně oddychla. Ve třetím předkole si pak hladce poradila s estonským celkem JK Nõmme Kalju po výsledcích 4–0 v Estonsku a 6–2 doma v Plzni. Hattrickem se před domácími fanoušky blýskl kapitán Pavel Horváth.^[47] Ve 4. předkole (play-off) přidělil los Viktorii sebevědomý slovinský celek NK Maribor. Zápas v Plzni skončil výhrou 3–1, když v poslední minutě vstřelil důležitý třetí gól Michal Ďuriš. Viktoria výborně zvládla i odvetu na horké slovinské půdě. Již ve třetí minutě se trefil Stanislav Tecl a na výsledku 1–0 pro Plzeň se až do konce zápasu nic nezměnilo. Viktoria tak po dvou letech opět pronikla mezi elitní evropské fotbalové týmy, do skupinové fáze Ligy mistrů.^[48]

V základní skupině D Ligy mistrů narazila Viktoria na obhájce titulu FC Bayern Mnichov, ruské CSKA Moskva a anglický Manchester City FC.^[49] Viktoria nakonec v dramatickém posledním zápase, jenž byl zároveň přímým soubojem o třetí místo v tabulce, dokázala ruského mistra na půdě Doosan Areny porazit 2–1 a se ziskem 3 bodů postoupila ze třetího místa do jarních vyřazovacích bojů Evropské ligy 2013/14.^[50]

Utkání s CSKA Moskva bylo zároveň posledním zápasem, ve kterém mužstvo vedl jako hlavní kouč Pavel Vrba. Přijal totiž nabídku vedení FAČR trénovat od 1. ledna 2014 český reprezentační A-tým.^[51] Novým trenérem Viktorie se stal Dušan Uhrin mladší.^[52]

Pro únorové šestnáctifinále Evropské ligy přiřkl los Viktorii jako soupeře silný ukrajinský celek FK Šachtar Doněck. Představitelé týmu plného Brazilců se netajili ambicemi celou soutěž vyhrát (to se Šachtaru povedlo již v sezóně 2008/09). Viktoria však doma remizovala 1–1^[53] a na Ukrajině šokovala soupeře výhrou 2–1 po velmi obětavém výkonu.^[54] Viktoria tak po roce znovu slavila postup do osmifinále Evropské ligy. Tam Plzeň změřila síly s francouzským celkem Olympique Lyon. V Lyonu viktoriáni podlehli 1–4. Postup se jevil nereálný. V domácí odvetě ale mužstvo předvedlo diametrálně odlišný výkon. Viktoria sice prohrávala 0–1 gólem Bafétimbi Gomise z konce prvního poločasu, ale ve druhém poločase skóre otočila, soupeře dostala pod tlak a nakonec vyhrála 2–1 (střelci gólů Kolář a Tecl). V tomto utkání nastoupil poprvé v základní sestavě Viktorie záložník Patrik Hrošovský. Plzeň sice vypadla z Evropské ligy, ale i díky ní a výkonu Liberce bude mít Česká republika od sezony 2014/15 dva zástupce v předkolech Ligy mistrů.

V lize skončila Viktoria tentokrát druhá za suverénní Spartou Praha. Ta si již na podzim vybudovala na čele tabulky pětibodový náskok právě před Plzní. Viktorii pak vůbec nevyšel březnový vzájemný zápas v Praze na Letné, kdy viktoriáni vinou své nedisciplinovanosti obdrželi dvě červené karty.^[55] Sparta domácí zápas vyhrála 1–0, zvýšila svůj náskok v tabulce na 8 bodů a víceméně tak předčasně rozhodla souboj o titul.^[55] Ani v domácím poháru se Viktoria trofeje nedočkala, ve finále podlehla po penaltovém rozstřelu Spartě. Viktoria dlouho vedla, v závěru se chyby dopustil Milan Petržela, když v pokutovém území vložil do centru ruku, a Sparta z penalty srovnala na 1–1.^[56] V penaltovém rozstřelu pak Petržela v rozhodující chvíli znovu selhal.^[56]

Začátek sezóny se Viktorii příliš nevydařil. V Superpoháru podlehla týmu AC Sparta Praha na Letné 0–3^[57] (pro Viktorii šlo již o třetí prohru se Spartou v řadě za sebou – po jarních prohrách v lize a ve finále Poháru FAČR), v úvodním kole ligy jen remizovala v Příbrami 2–2.^[58] Ve 3. předkole Evropské ligy 2014/15 čekal Viktorii rumunský klub FC Petrolul Ploiești. Zápas v Rumunsku skončil nadějnou remízou 1–1,^[59] domácí odvetu však Viktorie vůbec nezvládla a po porážce 1–4 se musela pro tuto sezónu s evropskými poháry rozloučit.^[60]

 

V důsledku vyřazení z evropských pohárů byl odvolán trenér Dušan Uhrin mladší a tým převzal Miroslav Koubek.^[61][62] Pod jeho vedením tým sice v prvním zápase smolně prohrál na Slávii 0–1,^[63] ale hned po dalším kole se Plzeň dostala do čela ligy^[64] a tuto pozici již až do konce sezóny neopustila. Pro vývoj ligy byl důležitý především duel 13. kola, kdy Viktoria v domácím prostředí porazila Spartu 2–0 góly Lukáše Hejdy a Tomáše Hořavy.^[65] Sparta se v tomto duelu v podstatě k ničemu nedostala, o dominanci viktoriánů svědčí mimo jiné poměr střel na branku – 10:0.^[66] Následovala však prohra v Jihlavě^[67] a Sparta se opět dotáhla na rozdíl jediného bodu. Tento rozdíl se již do konce podzimní části sezóny nezměnil.^[68]

V zimní pauze Viktorie přivedla do týmu bosenského kanonýra Aidina Mahmutoviče z FK Teplice.^[69] Další přestupovou akvizicí z téhož klubu byl Egon Vůch, který však byl v Teplicích ponechán do konce sezóny na hostování.^[70]

Do jarní části sezóny vstupovali tedy viktoriáni s minimálním náskokem na rivaly z Letné. Ovšem zatímco Viktorie na jaře vyhrávala jeden zápas za druhým, Sparta klopýtala. Po 24. kole byl náskok Viktorie na čele tabulky již šestibodový^[71] a zdálo se, že viktoriáni si bez větších problému dokráčí pro titul. Nečekaná prohra 1–2 v domácím zápase s Mladou Boleslaví však znamenala snížení náskoku na tři body^[72] a pro Spartu možnost se v případě výhry ve vzájemném zápase na Letné v 27. kole bodově se na Plzeň dotáhnout. Duel obou adeptů na titul však i podruhé v sezóně patřil Viktorii, která díky gólům Jana Holendy a Romana Hubníka vyhrála stejně jako na podzim 2–0.^[73] Tři body z následujícího domácího zápasu s Jihlavou pak Viktorii definitivně zajistily třetí mistrovský titul během pěti let.^[74]

Titul viktoriáni věnovali svému nemocnému spoluhráči Mariánu Čišovskému.^[75] Tomu byla v průběhu sezóny diagnostikována vážná nemoc, pravděpodobně amyotrofická laterální skleróza (konkrétní diagnóza však nebyla oficiálně zveřejněna).^[76]

Sezónu 2015/16 zahájila Viktoria vítězstvím v českém Superpoháru, když na domácím hřišti porazila FC Slovan Liberec 2–1 zásluhou gólů Tomáše Hořavy a Daniela Koláře.^[78] V úvodním ligovém utkání vyhrála Plzeň nad Slavii Praha 2:1. Následně porazila i v první zápase 3. předkola Ligy mistrů UEFA izraelský tým Maccabi Tel Aviv FC na jeho půdě 2:1. Poté však Viktorka prohrála na hřišti pražské Dukly ve 2. kole 0:1 a nevydařila se jí ani odveta proti Maccabi, kterému klub podlehl 0:2 a vypadl. Mužstvu se nevedlo ani v dalších ligových zápasech a po čtyřech kolech mělo na svém kontě pouze pět bodů.^[79] Špatný start do ročníku odnesl trenér Miroslav Koubek, kterého vedení 16. 8. 2015 společně s celým realizačním týmem odvolalo. Na lavičku Plzně usedl asistent reprezentačního kouče Karel Krejčí, který si zvolil za asistenty Zdeňka Bečku, Pavla Horvátha a Martina Ticháčka, jenž se stal trenérem brankářů.^[80] První ostrou prověrkou byly pro nové kouče utkání 4. předkola Evropské ligy UEFA proti mužstvu ze Srbska, FK Vojvodina Novi Sad. Plzeň po výhrách doma 3:0 a venku 2:0 postoupila do skupinové části Evropské ligy. Viktorka byla nalosována do skupiny E, kde se tým střetl s SK Rapid Wien (Rakousko), Villarreal CF (Španělsko), FK Dinamo Minsk (Bělorusko). V konfrontaci s těmito mužstvy klub skončila na třetím nepostupovém místě. Po prohře 0:1 na půdě Zbrojovky Brno tým vyhrál šestnáct ligových zápasů v řadě, čímž mužstvo překonalo o jednu výhru rekord Sparty Praha z ročníku 2009/10.^[81] 30. dubna 2016 tým získal po výhře 2:0 nad Baníkem Ostrava tři kola před koncem čtvrtý mistrovský titul, Západočeši dokázali poprvé v historii obhájit titul z předešlé sezony.^[82]

V sezóně 2017/18 získala Viktoria svůj pátý titul. K tomu jí pomohl především skvělý podzim, ve kterém vytvořila rekord vítězných zápasů.

Po pátém místě z předchozí sezóny se s Viktorií po delší době přestalo počítat jako s jedním z hlavních kandidátů na titul. Od začátku sezóny se však držela v popředí tabulky, mezi 10. a 12. kolem ligu dokonce vedla, než jí po vzájemném zápase v Edenu sesadila z 1. místa mistrovská Slavia. Zápas se Viktorii vůbec nevydařil, její hráči obdrželi hned tři červené karty a oslabený tým prohrál 0–2. Od té doby až do konce soutěže pokračovaly mezi Slavií a Viktorií bodové dostihy, oba týmy ztrácely jen minimálně, zatímco ostatní týmy klopýtaly více. Jarní vzájemný duel obou týmů v Plzni skončil smírem 1–1, což vzhledem k tabulce nic neřešilo.

Po základní části ztrácela Viktoria na vedoucí Slavii jeden bod, zatímco třetí Sparta již bodů 7. Slavie však hned v 1. kole nadstavbové části podlehla 3–4 v Mladé Boleslavi hrajícímu Hradci Králové, zatímco Viktoria porazila Slovácko 3–1 a ujala se tak před vzájemným zápasem v pražském Edenu vedení v tabulce. Vyhecovaný duel skončil remízou 1–1, když oba góly padly z penalt v nastaveném čase druhé půle: Slavia se nejprve ujala vedení, Viktoria ale stihla vyrovnat, klíčovou penaltu proměnil Jean-David Beauguel. Viktoria vedení v tabulce již nepustila, po výhrách nad Spartou 3–0 a v Boleslavi nad Hradcem Králové 2–0 mohla slavit titul již kolo před koncem, neboť Slavie v souběžně hraném zápase jen remizovala v Ostravě a náskok Viktorie tak narostl na nedostižné 4 body.

• 1911 – SK Viktoria Plzeň (Sportovní klub Viktoria Plzeň)
• 1949 – Sokol Škoda Plzeň
• 1952 – Sokol ZVIL Plzeň (Sokol Závody Vladimíra Iljiče Lenina Plzeň)
• 1953 – DSO Spartak LZ Plzeň (Dobrovolná sportovní organizace Spartak Leninovy závody Plzeň)
• 1962 – TJ Spartak LZ Plzeň (Tělovýchovná jednota Spartak Leninovy závody Plzeň)
• 1965 – TJ Škoda Plzeň (Tělovýchovná jednota Škoda Plzeň)
• 1993 – FC Viktoria Plzeň (Football Club Viktoria Plzeň, a.s.)

Aktuální k 22. září 2024

# Pozice Hráč 1 B   Florian Wiegele 2 O   Lukáš Hejda 3 O   Svetozar Marković 4 O   Cory Sène 5 O   Jan Paluska 6 Z   Lukáš Červ 7 Z   Jan Sýkora 9 Ú   Ricardinho 10 Z   Jan Kopic 11 Ú   Matěj Vydra 12 Z   Alexandr Sojka 13 B   Marián Tvrdoň 15 B   Matyáš Šilhavý 16 B   Martin Jedlička 17 U   Rafiu Durosinmi 18 Z   Jhon Mosquera

# Pozice Hráč 19 Z   Cheick Souaré 20 Z   Jiří Maxim Panoš 21 O   Václav Jemelka 22 Z   Cadu 23 Z   Lukáš Kalvach 24 O   Milan Havel 29 Z   Tom Slončík 30 B   Viktor Baier 31 Z   Pavel Šulc 32 Z   Matěj Valenta 33 Z   Erik Jirka 37 Ú   Christophe Kabongo 40 O   Sampson Dweh 51 Ú   Daniel Vašulín 80 Ú   Prince Kwabena Adu

Příchody
Poz.	Nár.	Hráč	Věk	Odkud přišel	Typ
Ú		Christophe Kabongo	20	Lommel SK	přestup
O		Sampson Dweh	22	MFK Vyškov	změna hostování v přestup
Ú		Daniel Vašulín	26	FC Hradec Králové	přestup
Z		Cheick Souaré	21	MFK Vyškov	změna hostování v přestup
Z		Tom Slončík	19	FC Zlín	přestup
B		Florian Wiegele	23	DSV Leoben	přestup
O		Cory Sène	23	SV Lafnitz	přestup
Z		Adam Vlkanova	29	Ruch Chorzów	návrat z hostování
Z		Roman Květ	26	Sivasspor	návrat z hostování
O		Libor Holík	26	FC Zlín	návrat z hostování
O		Václav Mika	24	MFK Chrudim	návrat z hostování
O		Josef Koželuh	22	FC Zbrojovka Brno	návrat z hostování
Ú		Ricardinho	23	PFK Levski Sofia	přestup
B		Matyáš Šilhavý	17		posun z B-týmu
Z		Ondřej Deml	19		posun z B-týmu
Z		Jiří Maxim Panoš	16		posun z B-týmu
Z		Alexandr Sojka	21		posun z B-týmu
Ú		James Bello	19		posun z B-týmu
O		Sveteozar Marković	24	FK Partizan	přestup
Ú		Prince Kwabena Adu	20	Kryvbas Kryvoj Rog	přestup

Odchody
Poz.	Nár.	Hráč	Věk	Kam odešel	Typ
Ú		Jan Kliment	30	SK Sigma Olomouc	přestup
O		Filip Čihák	24	FC Hradec Králové	změna hostování v přestup
Z		Adam Vlkanova	29	FC Hradec Králové	přestup
O		Mohamed Tijani	26	Yverdon Sport FC	změna hostování v přestup
O		Libor Holík	26	FC Spartak Trnava	přestup
B		Dominik Sváček	27	FC Zbrojovka Brno	změna hostování v přestup
O		Josef Koželuh	22	FC Slovan Liberec	přestup
Z		Roman Květ	26	FCV Dender EH	hostování
Z		Ibrahim Traoré	35		konec smlouvy
Z		Radim Řezník	35	TJ Jiskra Domažlice	konec smlouvy
Ú		Tomáš Chorý	29	SK Slavia Praha	přestup
Ú		Lukáš Matějka	26	FK Dukla Praha	změna hostování v přestup
Ú		Idjessi Metsoko	22	ŠK Slovan Bratislava	hostování
O		Robin Hranáč	24	TSG 1899 Hoffenheim	přestup
O		Václav Mika	24	SK Dynamo České Budějovice	hostování
Ú		James Bello	19	FK Pardubice	hostování

Soupiska rezervního týmu, který nastupuje v ČFL

Aktuální k 22. září 2024

# Pozice Hráč B   Jan Sutr B   Jiří Vlček O   Martin Doubek O   Pavel Dvořák O   Mitchell Ejedegba O   Dominik Fišer O   Dominik Šustr O   Alex Zarzycký Z   Petr Falout Z   Filip Lörincz

# Pozice Hráč Z   Jindřich Nováček Z   Jan Novák Z   Daniel Suchý Z   Martin Šot Ú   Pavel Hašek Ú   Šimon Planeta Ú   Adam Šmíd Ú   Adam Štauber Ú   Viktor Vilímek

Kvalifikace

• 2011/12 (postup do základní skupiny)
• 2013/14 (postup do základní skupiny)
• 2015/16 (vyřazení ve 3. předkole)
• 2016/17 (vyřazení ve 4. předkole)
• 2017/18 (vyřazení ve 3. předkole)
• 2019/20 (vyřazení ve 2. předkole)
• 2022/23 (postup do základní skupiny)

Základní skupina

• 2011/12 (postup do play-off Evropské ligy)
• 2013/14 (postup do play-off Evropské ligy)
• 2018/19 (postup do play-off Evropské ligy)
• 2022/23

Kvalifikace

• 2010/11 (vyřazení ve 3. předkole)
• 2012/13 (postup do základní skupiny)
• 2014/15 (vyřazení ve 3. předkole)
• 2015/16 (postup do základní skupiny)
• 2019/20 (vyřazení ve 3. předkole)

Základní skupina

• 2012/13 (postup do play-off)
• 2016/17 (vyřazení po 3. místě v základní skupině E)
• 2017/18 (postup do play-off)

Play-off

• 2011/12 (vyřazení v šestnáctifinále)
• 2012/13 (vyřazení v osmifinále)
• 2013/14 (vyřazení v osmifinále)
• 2017/18 (vyřazení v osmifinále)
• 2018/19 (vyřazení v šestnáctifinále)

• 1971/72 (vyřazení v 1. kole/šestnáctifinále)

Tabulka aktuální k 29. srpnu 2015.

• Nejvyšší výhra: FC Viktoria Plzeň – Ruch Chorzów 5–0 (3. předkolo Evropské ligy 2012/13)
• Nejvyšší prohra: Bayern Mnichov – FC Viktoria Plzeň 6–1 (1. kolo/šestnáctifinále Poháru vítězů pohárů 1970/71) a Bayern Mnichov – FC Viktoria Plzeň 5–0 (základní skupina D Ligy mistrů 2013/14)
• Nejúspěšnější střelci: Marek Bakoš a Daniel Kolář – 13 gólů

Zdrojem pro následující tabulku je kniha Pavla Hochmana Stoletá cesta k titulu (viz literatura).

• 50 ročníků v 1. lize (neodehraný ročník 1944/45 a neoficiální soutěž z podzimu 1948 se nezapočítávají)
• 29 ročníků v 2. lize
• 1 ročník v krajském přeboru
• 9 ročníků v různých nižších soutěžích před rokem 1945 (obdoba 2. ligy či divize)

• HOCHMAN, Pavel: Stoletá cesta k titulu, Starý most s.r.o., Plzeň, 2011, ISBN 978-80-87338-12-4
• HOCHMAN, Pavel: Fotbalové tažení Evropou, Starý most s.r.o., Plzeň, 2013, ISBN 978-80-87338-27-8

• Ať stále vítězí Viktoria

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu FC Viktoria Plzeň na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky