Brtnice (zámek)

Ve 13. století nedaleko soutoku řek Brtnice a Jihlavy stál hrad Rokštejn, který postupem času přestal vyhovovat, jednak kvůli značné odlehlosti od městečka, jednak kvůli špatné strategické poloze v údolí řeky. Během husitských válek pak došlo ke zhoršení vztahů mezi brtnickými Valdštejny a Jihlavou, a posádka z Rokštejna začala napadat jihlavské kupce a zúčastnila se i přepadení Jihlavy. V odvetě byl mezi roky 1423–1436 Rokštejn dobyt, pobořen a zůstal opuštěný. Zdeněk z Valdštejna tak před rokem 1436 hodlal založit brtnický hrad, proti čemuž se Jihlavští ohradili. Až v roce 1444 se tak výslovně mluví o brtnickém hradu. Je pravděpodobné, že na místě již předtím stávalo jakési menší opevnění nebo hradiště, z něhož se ovšem do dnešní doby nezachoval žádný hmotný ani písemný důkaz.^[2] V roce 2022 archeologové však našli nejstarší zeď hradu na třetím nádvoří zámku, nejstarší objekty by měly být ze 14. století^[3], dle nových výzkumů možná i starší.^[4]

Původně bezvěžová dispozice byla postupem času obehnána plášťovou zdí s jednou poloválcovou věžicí, vysunutou ze severovýchodního obvodu. Nejstarší palác se nacházel na jihovýchodě a hradba vybíhala od jeho severovýchodního nároží k východu, aby se pak zalomila k severu. Vytvořila tak ozub zastavěný ve druhé fázi, kdy na něj také navázal další palác, přiléhající k východnímu průběhu hradby. Z jihu odděloval hrad od terénu příkop. Do konce 15. století byl hrad na jihu rozšířen o předhradí s mohutnou hranolovou věží, jež byla v renesanci využita jako kuchyně. Po uherských válkách došlo k dílčímu vylepšením opevnění. Na samém sklonku gotického období pak bylo vybudováno vnější opevnění s protáhlými baštami.^[5]

Rozsáhlé úpravy a přestavby hradu na renesanční zámek proběhly ve druhé polovině 16. století. Přestavěno a zvýšeno bylo východní palácové křídlo na třetím nádvoří a k němu bylo připojeno severní křídlo s dvoupatrovou loggií. Architektonické prvky přestavby, zejména loggie, mají shodné rysy s pracemi známého italského architekta Baldassara Maggi de Ronio v Telči, Jindřichově Hradci a na zámku Sádek u Moravských Budějovic. V Brtnici mohly přestavby započít snad již za vlády Zdeňka z Valdštejna před rokem 1560, pokračovat za Hynka Brtnického a Kateřiny Zajímačky a ukončeny byly v roce 1593 nebo až 1604, jak svědčí dochované letopočty na osazených kamenných deskách a nadpraží portálu. V této době byly upraveny budovy s průjezdní věží kolem prvního nádvoří, které bylo také s největší pravděpodobností vybudováno až v renesančním období a přestavěny budovy kolem druhého nádvoří. Jeho východní část, otevřená dnes k městu, byla před požárem v roce 1760 též zastavěna a po ohni snesena, podobně jako gotická věž v jižním příčném křídle druhého nádvoří. Zámek dostal v renesanci definitivní trojdílnou dispozici, kterou si uchoval dodnes i po barokních úpravách, při obnově po požáru v roce 1760 i po romantických novogotických přístavbách a přestavbách druhého nádvoří z roku 1842.^[5]

 

Po Bitvě na Bílé hoře byl brtnický majetek Valdštejnům zkonfiskován, novým pánem se stal Rambaldo XII., zvaný též Veliký (1579–1630), který v roce 1622 od Ferdinanda II. zakoupil za 111 000 tolarů brtnický konfiskát po Zdeňku Brtnickém z Valdštejna, k němu připojil za 68 000 tolarů získané panství Německý Rudolec (dnes Rudolec) a Černá, konfiskát po Rafaelu Chroustenském, a za 10 000 tolarů přikoupil u Brtnice ležící Příseku, původně majetek Jana Vlka Křineckého z Ronova. Z těchto moravských statků vytvořil svou poslední vůlí fideikomis. Thomas Vinciguerra Collalto (1710–1768) připojil k moravskému fideikomisu v roce 1768 Uherčice, Písečné, Slavětín a alodiální Okříšky.^[6]

Na úpravách interiérů zámku se patrně po roce 1627 podílel na objednávku hraběte Rombalda XIII. z Collalta a San Salvatore císařský architekt Giovanni Battista Pieroni. Přestavoval také kostel na předhradí brtnického zámku. Vlastní stavební práce zde řídil italský stavitel Giovanni Petruzzi. Tito umělci se mohli podílet i na štukové úpravě některých interiérů. Stavební zásahy do organismu zámku však v tomto období nebyly významné. Větší stavební aktivity zde počaly až po smrti Rombalda XIII. (1630), za jeho syna Claudia III. a jeho manželky Marie Isabely de Gonzago (alianční erb se dosud nachází nad vchodem na III. nádvoří). K úpravám, zejména vzniku štuk, došlo pravděpodobně někdy kolem roku 1650, ale další stopy této raně barokní fáze výstavby zcela smazala stavební rekonstrukce zámku prováděná po požáru v roce 1760. Dochovaným dokladem nejstarší barokní etapy je zřejmě pouze parapet studny z roku 1670, přenesený v roce 1935 na třetí nádvoří ze vstupní aleje a patrně i substrukce mostu přes příkop před vstupní věží do prvního nádvoří. Ta byla přebudována v roce 1764. Úpravy budovy mezi II. a III. nádvořím datuje pak deska s letopočtem 1668 a aliančním znakem Antonína Františka Collalta a jeho manželky Marie Terezie z Portia.^[5]

Bohatou štukaturu má sál v prvním patře východního palácového křídla, v němž je umístěno 11 rozměrných olejomaleb obrazového cyklu tzv. "Vjezdů habsburských panovníků do Brtnice". Představují návštěvy Ferdinanda II. v roce 1630, Ferdinanda III. roku 1638, Leopolda I. z roku 1679, Josefa I. roku 1701 a Karla VI. v roce 1723. Tato návštěva také dala popud k vytvoření celého cyklu. Obrazy z let 1723–1724 jsou dílem velkomeziříčského malíře Karla Františka Teppera a patří k jeho nejlepším dílům. Cenné jsou zejména jako ikonografický doklad. Zachycují architektonický vývoj zámku i celého městečka Brtnice a jeho jednotlivých stavebních objektů včetně lidové architektury, ale i lidového kroje jihozápadní Moravy z první čtvrtiny 18. století.^[5]

Další opravy interiérů i výzdoba stropů novou štukaturou proběhla po požáru v roce 1760 – tehdy dostaly hlavní zámecké budovy definitivní podobu, pouze západní a jižní křídlo II. nádvoří má novogotickou úpravu fasád z roku 1842. Roku 1764 byl na místě starého mostu před první branou postaven nový. V prvním poschodí západního, jižního a východního křídla I. nádvoří vzniklo nové členění místností včetně štukatury některých stropů. Sneseno bylo západní spojovací křídlo III. nádvoří i budova tvořící východní stranu II. nádvoří směrem k městečku, podobně jako hranolová věž v příčném křídle mezi I. II. nádvořím. Tato věž gradovala stanovou střechou zakončenou lucernou s cibulí a představovala do této doby výškovou dominantu zámku a předtím i hradu. Po požáru nebyly obnoveny všechny starší části zámeckého komplexu, došlo zřejmě ke zboření západního křídla u III. nádvoří a budovy kosočtverečného půdorysu, která stávala na jižní straně druhého nádvoří. Mezi severní stranou tohoto odbouraného objektu a hlavní palácovou budovou probíhal příkop.^[5]

Na zámku po rozsáhlých stavebních opravách provedených po požáru docházelo po dobu téměř sedmdesáti let jen k dílčím změnám. Měnilo se využití jednotlivých místností, zřizovaly a přestavovaly se hospodářské prostory, vkládaly se dodatečné příčky. Z velkého množství těchto úprav lze snad uvést pouze zaklenutí schodiště u zámeckého rybníka, zbourání a znovu vystavění v menší výšce polozřícené bašty na východní straně zámku v roce 1818, zřízení krytých klenutých spojovacích chodeb v roce 1835 a hlavně snesení jednoho z rondelů v roce 1837. U zámeckých budov nastala kvalitativně nová fáze jejich vývoje v roce 1842. Jihlavský stavitel Jan Rathauský postavil v tomto roce nákladem 2389 zlatých patro nad do té doby přízemním traktem západního křídla II. nádvoří. Budova byla také prodloužena směrem k severu a tak došlo k zastavění dosud volného prostoru někdejšího příkopu. S těmito přestavbami zřejmě souvisí také úprava příčného křídla mezi II. a III. nádvořím. S použitím romantických novogotických architektonických detailů pak bylo upraveno křídlo mezi II. a I. nádvořím. Tím se v podstatě architektonický vývoj na brtnickém zámku uzavřel.^[5]

Sídlem nejvyššího úředníka – vrchního hejtmana moravských collaltských panství a hlavní pokladny byla Brtnice. V letech 1672–1677 byl vrchní hejtman nahrazen regentem, který zastával až do roku 1676 též funkci nejvyššího úředníka v Brtnici. Ve 2. čtvrtině 18. století se ustálil pro vrchního úředníka ústřední správy název vrchní hejtman, po roce 1749 ředitel a od šedesátých let 18. století inspektor. Na začátku 19. století tyto uvedené úřady často splývaly a ve třicátých letech se ustálily a byly rozděleny mezi tři osoby: hospodářského radu, inspektora a vrchního.^[7]

Ve 2. čtvrtině 19. století vykonával vrchní správu a dohled nad panstvím brtnickým, Černou-Rudolcem, Uherčicemi, Písečným a rakouskými panstvími hospodářský rada František Habermann, jenž byl nejvyšším řídícím a revizním orgánem a jako externí člen collaltovské dvorní kanceláře ve Vídni tvořil spojovací článek s ústřední správou v Brtnici. V 2. polovině 19. století převzala řídící funkci brtnická ústřední inspekce, které byla podřízena inspekce statků, hlavní pokladna a účetní revident. Od roku 1869 byl pro revizi účtů ustanoven samostatný účetní.^[7]

Vrchní hospodářský inspektor v Brtnici měl k ruce jednoho revidenta a jednu pomocnou sílu. Jemu byli podřízeni: pro hospodářské záležitosti hospodářský ředitel v Brtnici, hospodářský ředitel v Uherčicích a správa statku v Písečné, pro lesní agendu lesmistr, který byl současně vedoucím lesního úřadu v Brtnici.^[7] V Brtnici sídlil též ústřední důchodní úřad, který se vyvinul z dřívější hlavní pokladny. Důchodní knihy byly vedeny na každém panství samostatně: v Brtnici (r. 1912 důchodní Josef Neworal, statek Okříšky s kontrolorem hospodářským adjunktem Emilem Plavcem), Černé-Rudolci (r. 1912 hospodářský kontrolor Karl Pražák) a Uherčicích (r. 1912 důchodní Emil Tutta v Uherčicích, hospodářský kontrolor Oskar Schiller v Písečné) a teprve od roku 1921 centrálně. Představeným důchodního úřadu byl důchodní, který byl podřízen ústřednímu hospodářskému inspektorovi (hospodářskému radovi).^[7] Dlouholetým vrchním inspektorem (vrchním hospodářským radou) byl Leopold Klusáček, který měl k ruce jednoho revidenta a jednoho kanclistu.^[8]

Provozní hospodářská správa sestávala ze 4 správních obvodů: 1. hospodářské ředitelství v Uherčicích se správou statku v Písečném, 2. správa statku v Okříškách, 3. hospodářská správa v Brtnici, 4. hospodářská správa na statku Karlíně u Opatova. V roce 1912 vedl hospodářské ředitelství v Brtnici hospodářský ředitel Viktor Nagl, který se do Brtnice vrátil po dlouholetém působení hospodářského ředitele v Uherčicích, hospodářským ředitelem v Uherčicích se stal Jakob Sejkora, bývalý správce statku v Písečném (převzal po něm Adolf Billina). Správu statku Okříšky vykonával správce Franz Matouschek, správu statku v Brtnici Adolf Lendl a správu statku v Přísece Anton Mezera, na dvoře v Černé lesmistr a představený dvora Gustav Haloun s hospodářským správcem Josefem Billinou.^[8]

Jako ústřední orgán pro správu lesů fungoval v Brtnici lesní úřad řízený lesmistrem (později vrchním lesmistrem). Jemu podléhala lesní správa v Černé (sídlící později v Rudolci) v čele s lesním správcem (či lesním pojezdným) Friedrichem Wiskocilem (r.1912), v Uherčicích vedl správu lesů dlouhodobě Ernest Nass, nejprve jako hospodářský správce, později lesní pojezdný a od roku 1896 již jako lesmistr, kterému byli v r. 1912 podřízeni revírníci na Frejštejně, Mitrovicích a Uherčicích, dále pak lesní pojezdný a lesní příručí v Písečném.^[7][8]

Teprve pozemková reforma si vynutila změny jak ve správách jednotlivých velkostatků, tak i ve správě ústřední. Po reorganizaci příslušela administrativní správa a nejvyšší vedení všech velkostatků ústřednímu ředitelství v Brtnici, kterému byly podřízeny všechny správní, revizní a účetní úřady. Uvedená správní organizace trvala až do konce druhé světové války. Oktavian Collalto vedl správu svých velkostatků sám až do počátku roku 1946, kdy byl všechen jeho majetek zkonfiskován a uvalena na něj národní správa. Brtnický národní správce byl představeným pro národní správce ostatních bývalých collaltovských velkostatků.^[7]

Celý majetek hraběte Emanuela Collalto et San Salvatore na území nové republiky zařadil Státní pozemkový ústav už v roce 1921 do prvního období prováděné pozemkové reformy. Jednalo se o celý velkostatek Brtnice-Okříšky-Pokojovice se dvorem Přímělkov, dvorem Střížov (ze dvora Okříšky jen do 50% výměry), o celý velkostatek Uherčice s Písečnou se Slavětínem a celý velkostatek Něm. Rudolec-Černá.^[10] V červenci 1922 jmenoval předseda Státního pozemkového úřadu pro zabrané objekty přídělového komisaře Jaroslava Paška.^[11]

Provádění pozemkové reformy na velkostatcích Něm. Rudolec-Černá, Okříško-Brtnice a Vel. Meziříčí. Za účelem provedení akce přídělové na velkostatcích Něm. Rudolec-Černá, Okříško-Brtnice (majitel Collatto Em. a San Salvator) a Vel. Meziříčí (majitel František Harrach) byl vyslán z obvodové úřadovny Státního pozemkového úřadu exponovaný komisař p. Jaroslav Pašek, který úřaduje ve Vel. Meziříčí v soudní budově v I. poschodí. Informace lze obdržeti u komisariátu ve Vel. Meziříčí, a to pouze ve dnech, určených pro strany, jimiž jsou středa a pálek, od 10—12 hodin dopoledne.

Venkov, 31. srpna 1922^[12]

Přídělové řízení rozparcelovaných pozemků velkostatku Brtnice a Okříšky zahájil Státní pozemkový úřad ve Velkém Meziříčí na začátku února 1923. Jednalo se o pozemky s celkovou rozlohou 78,133 ha (z toho 61,748 ha polí, 7,827 ha luk, 0,0118 ha zahrad, 3,941 ha pastvin a 4,603 ha rybníků) ležící v soudním a politickém okrese Třebíč v kat. obcích: Heraltice, Petrovice, Pokojovice a Okříšky. Žádosti na úředních formulářích přijímal komisař pozemkového úřadu do 26. února 1923.^[13]

Přihláškové řízení na velkostatku Černá-Německý Rudolec bylo zahájeno 10. ledna 1923 a končilo dnem 22. ledna 1923. Jeho předmětem se staly zámek s hospodářskými budovami v Německém Rudolci, zámek s hospodářskými budovami v Černé a hostinec v Černé, dále pozemky o celkové výměře 281,1502 ha (z toho 218,1262 ha polí, 48,6573 ha luk, 2,5450 ha zahrad, 48,6573 ha luk, 2,5450 ha zahrad, 6,3638 ha pastvin, 0,1205 ha lesů, 2,1048 ha rybníků a 3,2326 ha ostatní půdy) v katastrálních obcích: Arnolec, Černá, Jersín, Chlumek, Měřín, Německý Rudolec a Stáj v soudních okresech Velké Meziříčí a Žďár nad Sázavou, v politických okresech Velké Meziříčí a Nové Město na Moravě.^[14]

V březnu roku 1925 započal Státní pozemkový úřad v Jihlavě přídělové řízení na velkostatku Brtnice. Jednalo se o příděl:

• vytvořených zbytkových statků: Brtnice, Příseka, Petrovice, Hynkov, Karlín (u Opatova) a Kněžice,
• zámku v Brtnici a
• zámku v Kněžicích,
• pivovaru v Brtnici,
• lihovaru v Karlíně u Opatova a
• rozparcelovaných pozemků v kat. obcích soudního a politického okresu Jihlava a Třebíč: Brtnice, Brodce, Dol. Bítovčice, Číchov, Chlístov, Jestřebí, Komárovice, Kněžice, M. Brtnička, Petrovice, Pokojovice, Opatov, Předín, Příseka, P. Lhota, Radonín, Dolní Smrčné, Uhřínovice. Lhůta k podávání žádostí trvala do 12. dubna 1925.^[15]

Do smrti knížete Emanuela Collalto byla provedena pozemková reforma pouze na velkostatku Černá a Rudolec, o něž Collaltové prakticky přišli. Z jeho rozlohy bylo 991 hektarů rozparcelováno a 145 hektarů půdy spolu s rudoleckým a černickým zámkem bylo v roce 1923 přiděleno jako zbytkový statek Ladislavu Růžičkovi, který jej začal rozprodávat.^[6]

Velkostatek Brtnice vstupoval do pozemkové reformy s celkovou výměrou 6501,98 ha, se 13 dvory a s 8 polesími. Z toho 7 dvorů bylo rozparcelováno úplně a ze 6 dvorů utvořil Státní pozemkový úřad zbytkové statky. Zbytkový statek o výměře 57 ha byl vytvořen i ze dvora v Přísece a byl prodán Václavovi Bémovi.^[16] Dvůr Uhřínovice byl rozparcelován zcela.^[17] Majiteli knížeti Manfrédu Collaltovi byl ponechán zámek Kněžice se 3 dvory a půdou o celkové výměře 489 ha a 4912 ha lesního hospodářství. Pivovar v Brtnici pozemkový úřad odprodal a lihovar v Karlíně byl združstevněn.^[18]

Zámek v Brtnici se nacházel ještě v roce 1934 v záboru, teprve po složitých soudních řízeních^[19] se mohl v roce 1935 kníže Oktavian Collalto et San Salvatore na zámek přestěhovat. V témže roce byla také přenesena barokní kašna tzv. Zlatá studna od pramene v aleji před zámkem na třetí nádvoří^[20] a založen brtnický skautský chlapecký oddíl (později i dívčí), jehož starostou se stal kníže Oktavian Collalto (1906–1973) a jeho děti, dcera Alexandra (1930–1996) a syn Freddy (Manfred 1932–2004), nejmladšími členy oddílu.^[21] Po jeho rozpuštění v roce 1940 poskytl kníže Oktavian Collalto oddílu finanční prostředky ve výši 100 000 Kčs pro účely jeho dalšího pokračování.^[22]

Do konce světové války byl zámek v plném lesku, ale od převratu rok od roku pustne. Nynější majetník sídlí v druhém zámku, v Uherčicích, kam byla odvezena většina cenných věcí. V poslední době byl odvezen i velmi vzácný archiv — do Brna. Ze 110 komnat zámku je dnes většina pustých. Zbývá jen krásná obrazárna, tzv. „sál vjezdů“, s nádherně zdobeným stropem a ohromnými obrazy, které představují vzácné návštěvy v zámku a na nichž vidíme, jak dříve Brtnice vypadala. V sále rodinném, skoro nepřístupném, jsou vzácné portréty Collaltů.

Letem světem, 31.07.1934^[23]

V roce 1935 zbyla knížeti Manfredovi Collalto z brtnického velkostatku třetina luk (93 ha), zámecké zahrady (11 ha), kolem poloviny rybníků (51 ha), většina pastvin a polí byla rozparcelována, takže se majiteli vrátilo jen 29 ha pastvin a 290 ha polí, 9 ha nedaněné půdy, 7 ha stavební půdy a 3 ha neplodné půdy. Z lesů nakonec obdržel 4182 ha, jelikož zestátnění se týkalo především lesů při rakouské státní hranici na uherčickém velkostatku.^[17]

Změny v dalších osudech brtnického zámku přinesl rok 1945, neboť na základě dekretu prezidenta republiky z 21. června 1945 12/45 Sb. došlo ke konfiskaci collaltovského velkostatku včetně zámku a dosavadní majitel Oktavián z Collalta a San Salvatore se odstěhoval v roce 1947 s rodinou do Itálie.

Osobní majetek rodiny Collaltů připadl obci, která jej rozprodala zájemcům. Ze sto hektarů rozlohy brtnického velkostatku byly na základě návrhu rolnické komise MNV v Brtnici dány 4 ha do užívání zahrádkářům a 6 ha mělo sloužit k veřejným účelům. Zbývajících 90 ha z velkostatku Brtnice spolu s další půdou po židovském obyvatelstvu přidělil zemědělský referent Moravskoslezského zemského národního výboru A. Kekus v červenci 1947 zemědělskému výrobnímu družstvu v Brtnici,^[24] k jehož ustanovení došlo 6. března 1947. Družstvo řídilo představenstvo a dozorčí rada, přičemž veškerou správní agendu zastával vedoucí hospodář Leopold Lafuntál, bývalý správce velkostatku Brtnice. Družstvo obdrželo též 70 kusů hovězího dobytka, 60 kusů vepřového dobytka a 10 koní.^[25]

Do okresní rolnické komise byli navrženi jako funkcionáři tito zástupcové uchazečů: Ing. Kubík, Jihlava, Ing. Kremer, Luka n./Jihl., Ing. Sob, Jihlava, František Kožich, Třešť, Josef Pejřimovský, Vilánec, Jaroslav Němec, Pístov, Leopold Lafuntál, Brtnice, Josef Kocman, Luka n./Jihl., František Plavec, Kněžice, Matěj Ďásek, Luka n./Jihl. a Josef Bílý, Třešť. - Zemědělské oddělení sekretariátu KSČ

Kladivo a srp: časopis komunistické strany Československa na Jihlavsku, 26.07.1945^[26]

Pro rozsáhlý objekt zámku se však nenašlo vhodné využití, a tak sloužil jako depozitní prostory, sklady a byty a postupně chátral. V posledních letech totalitní éry byl zámek převeden na Stavební bytové družstvo Svébyt. Jeho tehdejší předseda Oleg Rybnikář po revoluci postupně zámek převedl na několik společností, v nichž byl statutárním zástupcem. Poslední z nich, Nadace Svébyt, se dodnes soudí s původním majitelem, Stavebním bytovým družstvem Svébyt v likvidaci. Tato kauza už prošla všemi stupni soudů včetně Nejvyššího, jenže po vítězství jedné strany se druhá odvolala a tato situace trvá dodnes.^[27]

 

Zámek je v havarijním stavu. V současné době^[kdy?] jej má od Nadace Svébyt, kterou vede Oleg Rybnikář, pronajatý firma Opus Moraviae, jejímž cílem je zámek opravit a zpřístupnit veřejnosti. Dne 1. března 2012 soud přiřkl vlastnictví zámku Nadaci Svébyt, ovšem likvidátor Stavebního bytového družstva Svébyt v likvidaci, které bylo do té doby majitelem, Tomáš Zachat, podal na podzim téhož roku dovolání k Nejvyššímu soudu.^[28]

Zámek byl od června 2011 poprvé v historii zpřístupněn veřejnosti, přičemž přípravy na otevření zámku začaly už v lednu. Zpřístupněny byly některé části zámku, z mobiliáře se dochoval pouze prvorepublikový biliárový stůl vykládaný mramorem. Z výzdoby se pak dochovaly zbytky štuků a maleb od Baldassara Maggiho, který se podílel i na přestavbě zámku v Telči.^[29] Na přelomu června a července však musel být zámek z důvodu popadaných větví uzavřen. Kastelán zámku zároveň zveřejnil první údaje o návštěvnících – během června, kdy byl přístupný pouze o víkendech, zámek navštívilo více než 500 návštěvníků.^[30] Na přelomu července a srpna se za pomoci Hnutí Brontosaurus započalo s obnovou hradní zahrady.^[31] Dne 22. září téhož roku došlo k havárii a zřícení střechy prvního nádvoří zámku, která předčasně ukončila první sezonu zámku,^[32] během které zámek navštívilo přibližně 2 200 návštěvníků.^[33] Nedlouho poté předseda správní rady společnosti Opus Moraviae Petr Řehořka připustil možnost ukončení nájemní smlouvy a opuštění zámku.^[34] K tomu nakonec nedošlo. Plány na opravy se začaly objevovat na začátku října a šlo o dva typy – provizorní, které by vyšly na stovky tisíc korun nebo definitivní, který by stál několik milionů.^[35] Majitel zámku také oslovil vedení kraj a ministerstvo kultury se žádostí o dotace na opravy a zároveň se rozeběhly nutné opravy střech.^[35] Mezitím nařídil Stavební úřad Brtnice majiteli zámku zabezpečení objektu, aby zřícenou střechu mohli prohlédnout archeologové z Muzea Vysočiny a z Archeologického ústavu Akademie věd.^[33] Na konci října vedení kraje přislíbilo přispět na opravy zámku částkou 300 000 korun.^[36] Dne 8. listopadu 2011 pak tuto dotaci vázanou na opravu střechy odsouhlasilo krajské zastupitelstvo.^[37] Částkou 140 000 korun pak přispělo město Brtnice a 250 000 korun poslalo ministerstvo.^[38] Podmínkou krajské dotace byla výstavba krovu do konce roku 2011.^[37][39] Z důvodu chybějících 200 000 korun však nemohla být zakoupena střešní krytina a střechu zámku tak chránila pouze provizorní plachta.^[39] V květnu 2012 byl zámek znovu otevřen veřejnosti, ovšem přístup byl možný pouze po předchozí domluvě.^[40] Dne 26. prosince byl zámek otevřen v rámci tzv. zimní sezony, která trvala do 1. ledna 2013.^[28] Opravy zámku jen za rok 2012 si vyžádaly 1,14 milionu korun.^[28]

V roce 2014 se opravy zámku rozeběhly nanovo, tentokrát pod vedením společnosti Zámek Brtnice.^[41] Zároveň sem byla umístěna mj. expozice Brtnických kovadlin.^[42] V roce 2015 bylo oznámeno, že majitel zámku se snaží získat první část z celkem potřebných několika set milionů korun z evropských fondů. Také proběhla jednání s městem Jihlavou, kdy zámek měl být zařazen Integrovaného plánu rozvoje územní jihlavské sídelní aglomerace. Zámek do tohoto plánu z několika důvodů zařazen nebyl. Další peníze chce majitel zámku získávat veřejnou sbírkou, od sponzorů či z pronájmů. Majitel zámku by na zámku rád provozoval minipivovar, restauraci, vinárnu, ubytování, školící středisko či další služby.^[43]

V roce 2019 byly do budovy zámku osazena nová okna. V příštích letech má rekonstrukce pokračovat.^[44] V roce 2020 Národní památkový ústav rozhodl, že nebudou majiteli letu přiděleny dotace. Důvodem bylo to, že v roce 2019 byly provedeny nepovolené stavební úpravy, byly vybourány středověké zdi v prvním podzemním podlaží. Majitel zámku však prohlásil, že tyto úpravy neprovedl on, ale pronájemce daného prostoru. Dle památkářů je potřeba, aby byla zajištěna statika zámku, nejen vyměněna okna, jako v předchozích letech.^[45]

V roce 2021 bylo oznámeno, že Spolek Zámek Brtnice hledá investory pro koupi zámku, ti si však v témže roce koupi rozmysleli. V roce 2022 by měl začít archeologický průzkum zámku a v roce 2023 by mělo být odvodněno třetí nádvoří.^[46]

V roce 2022 proběhl archeologický výzkum třetího nádvoří, kde archeologové pátrali po starých odvodňovacích šachtách. Následně bude pokračovat rekonstrukce zámku, který je již několik let nabízen k prodeji.^[47]

V květnu 2021 Zastupitelstvo města Brtnice rozhodlo o odkupu 552 m² tzv. dolního zámeckého parku od Nadace Svébyt.^[48] V březnu 2022 Zastupitelstvo města Brtnice schválilo uzavření smlouvy o smlouvě budoucí kupní mezi městem Brtnice a Nadací Svébyt.^[49]

V roce 2022 proběhl archeologický výzkum třetího nádvoří zámku, ve sklepení se však dlouhodobě drží voda a tak nejspíš nebude moci dojít k opravě. Dřívější stěny obsahují mnoho betonu a tak nedochází ke správnému odvětrání.^[50]

 

Brtnický zámek se nachází v Kraji Vysočina v okrese Jihlava nedaleko centra města Brtnice. Stojí na ostrožné, na levém břehu řeky Brtnice a tvoří hlavní dominantu města. K celému komplexu patří horní zámecká zahrada ohraničená zdí a bránou, a dolní zámecká zahrada s rybníkem.

Zámek má protáhlý půdorys, jediná příjezdová cesta vede na jih přes kamenný mostek, prochází horní zámeckou zahradou a historickou bránou, načež ústí do ulice Horní město. Komplex se skládá ze tří nádvoří: do prvního se vstupuje přes čtyřbokou věž ohraničenou cimbuřím, která je nejvýraznějším znakem celého zámku. Zbytek jižní stany a celého prvního nádvoří uzavírají budovy, na východní straně se pak nachází polokruhová bašta spojená s budovou. Druhé nádvoří je ze tří čtvrtin uzavřené, pouze východní strana směrem k městu je široce otevřená. Mezi druhým a třetím nádvořím jsou z vnější strany další dvě bašty. Třetí nádvoří je částečně z jedné čtvrtiny otevřené, na západní straně se místo budovy nachází hradba.

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu zámek Brtnice na Wikimedia Commons
•   Encyklopedické heslo Brtnice v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Oficiální stránky