Berengar I.
římský císař a italský král
Berengar I., též Berengar I. Furlanský (kolem 850–924), po matce Gisele vnuk císaře Ludvíka I. Zbožného, byl italským králem (888–924) a furlanským markrabětem (894–924). Byl posledním panovníkem říše Karla Velikého, který byl, papežem Janem X., korunován na římského císaře.
| Berengar I. Italský | |
|---|---|
 Berengar I. s mnichy (iluminace z 12. století) | |
| Narození | Desetiletí od 840 Cividale del Friuli |
| Úmrtí | 7. dubna 924 Verona |
| Povolání | politik |
| Choť | Bertila Spoletská[1] Anne de Provence |
| Děti | Gizela Friaulská Bertha, Abbess of Santa Giulia in Brescia |
| Rodiče | Eberhard Friaulský a Gisela Franská |
| Rod | Unruochovci |
| Příbuzní | Ingeltrud Friaulská, Adelhard, Unruoch III. Friaulský a Helvis Friaulská (sourozenci) Berengar II. Italský (vnuk) |
| Funkce | císař Svaté říše římské (915–924) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Italským králem se stal po abdikaci Karlovce Karla III. Tlustého. Musel však bojovat s mnoha dalšími pretendenty trůnu, Widem ze Spoleta a jeho synem Lambertem, východofranským králem Arnulfem Korutanským a nakonec Ludvíkem Provensálským, kterého zajal a oslepil. Zaměstnán těmito konflikty, nezvládl bránit Itálii před nájezdy Maďarů (např. bitva u Brenty – 899) a Arabů. S Maďary následně uzavřel mír a využíval je k boji proti svým odpůrcům.[2]
Reference
editovat- ↑ Dostupné online. [cit. 2020-08-07].
- ↑ Timothy Reuter; Rosamond McKitterick (2005). The New Cambridge Medieval History. Cambridge University Press. ISBN 0-521-36447-7
Externí odkazy
editovatObrázky, zvuky či videa k tématu Berengar I. Italský na Wikimedia Commons
| Předchůdce: Karel III. Tlustý |
Italský král 888–924 |
Nástupce: Hugo z Arlés |