Alberto Fujimori

Rodina Alberta Fujimoriho přišla v roce 1934 do Peru z Japonska. Fujimori o sobě tvrdil, že se narodil 28. července na výročí nezávislosti země na Španělsku, ale jiné dokumenty ukazují, že se narodil již 26. července.^[1] Původní profesí zemědělský inženýr byl v době svého zvolení profesorem matematiky. V roce 1988 založil politickou stranu Cambio 90 (Změna 90).

V roce 1990, kdy byl Fujimori zvolen prezidentem Peru, byla země v komplikované situaci. Peru bylo dlouhodobě v ekonomické krizi, sociálně rozdělené a zmítané občanskou válkou. Předchozí prezident Alan García během svého mandátu zestátnil banky, přivedl zemi k hyperinflaci (cca 3399 % v roce 1989) a na pokraj státního bankrotu, rovněž potlačení maoistické guerilly Světlá stezka a marxistické guerilly MRTA se mu nedařilo – Světlá stezka v roce ovládala 19 z 24 departmentů Peru.

Hlavním oponentem Garcíi byl peruánský spisovatel a kandidát pravicové koalice Frente Democrático (Demokratická fronta) Mario Vargas Llosa – překvapivě však ve volbách zvítězil právě nepříliš známý Fujimori, který si získal sympatie veřejnosti svou příslušností k menšině (jeho rodina je japonského původu), skromností a rozhodností.

Jelikož však měl Fujimori v parlamentu menšinu, provedl v roce 1992 (zejména díky podpoře peruánské armády) tzv. „samopuč“ – rozpustil parlament, pozastavil platnost ústavy a některé opoziční politiky držel v domácím vězení. Jeho argumentem bylo, že opozice brání boji proti terorismu.^[2] Následné volby opoziční strany bojkotovaly a Fujimori po nich mohl sestavit většinovou vládu.

Fujimori po svém zvolení praktikoval tvrdou neoliberální politiku (zrušení státních subvencí, liberalizace dovozu), což vedlo ke krachu řady firem a růstu nezaměstnanosti, přičemž následky (které vyvolaly řadu stávek a demonstrací) zmírňovala sociální opatření (např. subvence na potraviny). Tato opatření však opravdu časem snížila inflaci a přivedla do země nové investory. Jen v roce 1994 peruánská ekonomika narostla o 13 %, což bylo nejvíce na světě. Další hospodářská krize Peru zasáhla až v roce 1998 jako důsledek asijské finanční krize. Fujimoriova liberalizace tak ve výsledku nastartovala éru dynamického hospodářského růstu, která trvá v podstatě dodnes.

Za vlády Alberta Fujimoriho se Peru podařilo významně omezit činnost guerill, operujících na jeho území. Zlomem v činnosti Světlé stezky bylo 12. září 1992, kdy byl zatčen její vůdce Abimael Guzmán. Vůdce Revolučního hnutí Túpak Amaru se podařilo také dopadnout a oba dva byli později odsouzeni na doživotí. Tvrdý postup Fujimoriho a armády vedl k tomu, že počet členů obou guerill poklesl z tisíců na „pouhých“ několik set osob a jejich útoků v 90. letech výrazně ubylo.

Kontroverze vyvolal poslední velký útok členů Revolučního hnutí Túpak Amaru, ke kterému došlo koncem roku 1996. Komando dvanácti mužů a dvou nezletilých dívek vedených Néstorem Cerpou tehdy obsadilo japonské velvyslanectví v Limě a po 126 dnů zde drželo 72 většinou významných osob a diplomatů (původně zde drželi na 700 osob – například bratra prezidenta Alberta Fujimoriho, ministra zahraničí Francisca Tudelu či tehdejšího chargé d'affaires České republiky Lubomíra Hladíka, většinu z nich však postupně propustili). Fujimori tehdy odmítl jakékoliv vyjednávání a policie posléze velvyslanectví obsadila silou a všechny únosce zastřelila. Kromě 14 únosců v boji zemřeli dva policisté a jeden z rukojmích zemřel na infarkt. Po útoku se také ukázalo, že budova velvyslanectví byla celá monitorována odposlouchávacím zařízením.^[3]

V roce 1995 byl Fujimori znovuzvolen. V roce 2000 se rozhodl bezprecedentně kandidovat potřetí a ve volbách, které opozice označila za zmanipulované, opět zvítězil. Krátce nato se však jeho vláda po korupčním skandálu rozpadla. Fujimori brzy odcestoval do Japonska, kde ho proti případnému souzení v Peru chránilo jeho japonské občanství a faxem podal demisi.

V roce 2000 Fujimori utekl do Japonska (kromě peruánského měl i japonské občanství) a faxem poslal do Peru vyjádření o své demisi. V roce 2005 však odletěl do Chile, jelikož měl v úmyslu v Peru opět kandidovat v prezidentských volbách. Byl však zatčen na základě mezinárodního zatykače a vydán do Peru.^[4] V roce 2007 byl Fujimori za zneužití pravomoci veřejného činitele a porušení domovního práva odsouzen na šest let. V roce 2000 totiž nařídil prohledat byt, v němž měl šéf tajných služeb Vladimiro Montesinos ukryty videozáznamy dokumentující korupci v jeho vládě. Pomocí falešného prokurátora pak chtěl důkazy ukrást. Celkem byl obviněn z dvaceti trestných činů, například z korupce a porušování lidských práv.^[5] Měl například schválit dva masakry v letech 1991 a 1992, při kterých zahynulo 25 lidí. Spáchalo je zvláštní komando Colina, které s vědomím Fujimoriho zřídil právě Montesinos. Montesinos i členové komanda byly za tyto masakry již odsouzeni.^[6] Fujimori soudní rozsudky považuje za politické pronásledování.

Dne 7. dubna 2009 byl odsouzen k 25 letům vězení, když ho soud shledal vinným z porušování lidských práv, z únosů a z podílu na zabití 25 lidí. Na konci prosince 2017 jej prezident Pedro Pablo Kuczynski omilostnil, dle opoziční strany Fuerza Popular i díky dohodě, aby tak zamezil úspěšnému hlasování o svém vlastním odvolání.^[7] Omilostnění Fujimoriho se nesetkalo s kladným ohlasem části peruánské veřejnosti. Protestů proti udělení milosti se po celé zemi se zhruba třiceti miliony obyvatel zúčastnilo asi pět tisíc osob.^[8]

 

Fujimori byl v prosinci 2023 propuštěn z humanitárních důvodů z vězení na základě rozhodnutí ústavního soudu, který uznal milost udělenou v roce 2017.

Dne 11. září 2024 podlehl ve věku 86 let rakovině.^[9] Shodou okolností zemřel ve stejný den (i ve stejném věku) jako Abimael Guzmán.^[9][10] V Peru byl vyhlášen třídenní státní smutek, pohřeb se konal 14. září.^[11]

•   čestný rytíř velkokříže Řádu svatého Michala a svatého Jiří (Spojené království, 1998)^[12]
•   velkokříž s řetězem Řádu rumunské hvězdy (Rumunsko, 1998)^[13]

• WARSZEWSKI, Roman. Neohlášená smrt: Po stopách terorismu od Světlé stezky k bin Ládinovi. Frýdek-Místek: Alpress, 2005. ISBN 80-7362-121-5. 
• ROEDL, Bohumír. Dějiny Peru a Bolívie. [s.l.]: NLN - Nakladatelství Lidové noviny, 2007. ISBN 978-80-7106-839-6. 
• ROEDL, Bohumír. Ve stínu inky Túpaka Amarua. Praha: Scriptorium, 1998. ISBN 80-902151-7-3. 

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Alberto Fujimori na Wikimedia Commons
• Profile: Alberto Fujimori [online]. BBC News, 2008-6-30 [cit. 2008-12-10]. Dostupné online. (anglicky)