Acherón

Jezero pojmenované Acherousia ^[zdroj?] leží blízko města Parga na pevnině naproti ostrovu Paxos. Nedaleko řeky jsou ruiny chrámu Nekromanteion.

Ve starověku bylo slovo Acherón interpretováno jako ho akhea reón, což znamenalo „proud žalu“ a lidé se domnívali, že se jedná o řeku protékající podsvětím. Ve starověké řecké mytologii převážel Charón přes řeku Acherón duše do podsvětí. Další větev Acheróntu měla prý vytékat na povrch na Acherusiánském mysu (nyní mys Eregli v Turecku) a podle Apollonia z Rhodu ji spatřili Argonauti. Řekové, kteří se usídlili v Itálii, ztotožňovali jezero Acherousia, do kterého vtékala řeka Acherón, s jezerem Avernus. Platón ve svém Phaedonu označoval Acherón za druhou největší řeku světa, předstiženou pouze Ókeanem. Domníval se, že Acherón tekl opačným směrem než Ókeanos pod zemí pod pouštěmi.

Podle starší pověsti byl Acherón synem boha Hélia a bohyně Gaii nebo Démétér. Za to, že občerstvoval Titány při jejich bitvě s Diem, byl potrestán a proměněn v ponornou řeku. Byl prý rovněž otcem Askalfa, kterého zplodil s nymfou Orfne nebo Gorgyrpu.

Příležitostně je toto slovo užíváno jako synonymum pro Háda samotného. Publius Vergilius Maro zmiňuje Acherón spolu s ostatními pekelnými řekami ve svém popise podsvětí v Knize VI Aeneidy. V Knize VII, na řádku 312 dává Aeneaovi do úst známé rčení „flectere si nequeo superos, Acheronta movebo“: „Pokud nemůžu změnit vůli Nebe, měl bych pohnout Peklem“. V řecké literatuře se někteří autoři zmiňují o Acheróntu jako o jezeře nebo bažině, např. v Aristofanových Žábách a Euripidově Alkéstis. V Dantově Pekle tvoří řeka Acherón hranici pekla. Podle řecké mytologie převážel přes tuto řeku Charón duše do podsvětí (podle jiných zdrojů duše převážel přes řeku pojmenovanou po bohyni Styx).

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Acherón na Wikimedia Commons

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.