Sny/Databáze/Aktron/2010-01-31

Dnešní snění bylo rozdělené krátkým probuzením, proto máme dva bloky.

První, co se mi zdálo bylo, že jsem byl někde na kosmické lodi. Tato loď byla poměrně prostorná. Nebylo však důležité, že byla ve vesmíru, nýbrž že posádku lodi napadla nějaká zákeřná nemoc. Ta se projevovala podivným zmatečným chováním a hlavně nějakými bílými nudlovitými útvary čouhajícími z těla (bylo to celé pěkně odporné). Nemoc se nepodařilo vyléčit a několik členů posádky to evidentně nepřežilo. Naštěstí se potom objevila nějaká jiná loď, která lék na tuto nemoc měla a pomohla nám jej dopravit.

Další část snu se odehrávala v Alpách, někde řekněme v okolí Pasova... Měla tam být normálně studijní hodina někde na plácku v Rakousku. Když skončila, pokoušel jsem se s ostatními dostat do centra města (toto bylo na okraji - a byly odsud krásně viditelné zasněžené vrcholky) a na nějakou dopravu.

Třetí blok byl velmi zajímavý. Začal někde v okolí řekněme Jiráskova mostu. Byl jsem tam s kamarádem (už si přesně nemapatuju s jakým). Všimli jsme si, že na Vltavě se nacházejí jakési podivné útvary (připomínalo to takovou tu mříž u výpusti z rybníka, aby neutekly ryby), tady ale neutíkala voda. A ta začala rychle stoupat. Nejednalo se o povodňovou vlnu, ale prostě o stoupající hladinu, a to velmi rychle. Nakonec jsme skončili až na střeše nějakého třípodlažního domu, i tak ale hladina stoupala dále. Pak následovalo něco dost nepochopitelného a vrátili jsme ze v čase zpět. :-) Tentokrát jsem to ale bral celé jinak. Rozhodl jsem se co nejrychleji se dostat co nejvýše, tedy směrem ke Karlovu náměstí a I. P. Pavlova. Mé síly došly zhruba v místech, kde je dneska ředitelství Metroprojektu (tj. mezi Sokolskou a Legerovou ulicí), kde se nacházela podivná 14patrová moderní budova (řekněme tak ze 70. let). Snažil jsem se dostat dovnitř, což poměrně šlo, neboť tam byl výtah (páternoster). Dostat se dalo ale pouze do sedmého patra kde byla luxusní restaurace, tam jsem si připadal opravdu nepatřičně. Místní osazenstvo ale rychle pochopilo, že se blíží nebezpečí a začalo celou situaci sledovat z okna, dlouho se nic nedělo. Bylo nezbytné zabarikádovat schodiště, aby se nenavalily davy lidí. Po výpadku proudu nebylo ani třeba řešit výtah. Skutečnost byla taková, že voda sice opravdu vystoupala takto vysoko, dosáhla ale jen úrovně přízemí a tak žádné riziko nehrozilo. O den později začalo sněžit a voda opadla. Podařilo se zprovoznit téměř vše nepřekonatelně rychle, včetně metra (to však ale z nějakého neznámého důvodu vypadalo poměrně "retro", zašle.. jako by se tam od 70. let vůbec nic nezměnilo.

Nevím z jakého důvodu jsem se dostal k stavbě železniční trati poblíž Písku. Aby to ale nebylo jednoduché, byl jsem na to sám. S pomocí lopaty a skruží vybudovat alespoň přechod přes jediný potok bylo neuvěřitelně namáhavé. Krajina, kudy trať vedla, působila poměrně neznámým dojmem. Ze zvlněné krajiny s uschlou loukou kde foukal silný vítr jsem se později dostal někam do lesa, kde se pracovalo hůře, protože aby člověk urovnal krajinu pro potřebné těleso, musel ještě počítat s drny a lesními nerovnostmi.

Podivný sen, ze kterého si pamatuji velké počítačem vytvořené město v údolích s jezery a sytými barvami. Byla tam nějaká lanová dráha vedoucí z hlavní ulice až na vysoký kopec s poměrně strmým stoupáním. Na vrcholu pak svítila rozžhavená láva.