Michail Jurjevič Lermontov

Dílo tohoto autora je třeba vyčlenit do samostatných stránek.

Můžete Wikicitátům pomoci tím, že jej odsud přesunete na stránku či stránky ve jmenném prostoru Dílo: s příslušným názvem díla.

Michail Jurjevič Lermontov, rusky Михаил Юрьевич Лермонтов (15. října 1814, Moskva, Rusko – 27. července 1841, Pjatigorsk, Rusko) byl ruský básník, prozaik, dramatik, představitel revolučního romantismu.

• Úcta má své hranice, kdežto láska nemá žádné.
• Co žena neudělá na zlost své sokyni. Vzpomínám si, že mi jedna žena věnovala svou lásku proto, že jsem miloval jinou.
• Ten, kdo je prázdný, je naplněn sám sebou.
• Ráně v srdci se říká láska.
• Žít jinak nežli ty mě děsí, a bez tebe žít hrozné je.
• Je strašné pomyslet, že jednou přijde den, kdy již nebudu moci povědět: já.
• Stesk – toť krutý vládce.

• „(…) Ženy! Ženy! Kdo vám porozumí? Úsměvy jejich odporují pohledům, slova jejich slibují a lákají, a zvuk hlasu odstrašuje. Jednou postihnou i uhodnou naši myšlenku okamžitě, jindy nerozumějí nejjasnějším pokynům. (…)“
  Женщины! женщины! кто их поймет? Их улыбки противоречат их взорам, их слова обещают и манят, а звук их голоса отталкивает… То они в минуту постигают и угадывают самую потаенную нашу мысль, то не понимают самых ясных намеков… — Gruščinský v románu Hrdina naší doby^[1]

• Encyklopedický článek Michail Jurjevič Lermontov ve Wikipedii