Lucius Annaeus Seneca

Lucius Annaeus Seneca (4 př.n.l. - 65 n.l.) byl římský filosof, dramatik, básník a přední politik za císaře Nerona. Byl to jeden z vrchních představitelů stoicismu.

• Ani jednomu nebylo souzeno narodit se a neutrpět škodu.
• Jaký muž, taková řeč. (Qualis vir talis oratio.)
• Jednej s podřízenými tak, jak chceš, aby nadřízený jednal s tebou.
• Máme se od ostatních lišit nitrem, ne zevnějškem.
• Největší moc je moc nad sebou samým.
  Imperare sibi maximum imperium est.^[1]
• Nikdo se moudrým nerodí, nýbrž stává se jím.^[2]
• Člověk je pro člověka cosi posvátného.^[3]
• Pozdní je šetrnost, když je člověk na dně.^[4]

• Nejkrásnější ženská vlastnost je - mlčení.
• Žena buď miluje, nebo nenávidí. Třetí možnost nezná.

• Celý život je trestem. (Omnis vita supplicium est.)
• Dovede-li se člověk zasmát sám sobě, nevyjde ze smíchu po celý život.
• Svolného osud vede, zpurného vleče. (Volentem fata ducunt, nolentem trahunt.)
• Kdo nežije pro někoho, ani pro sebe nežije.
• Máme se chovat tak, jako kdybychom nežili kvůli tělu, ale jako kdybychom bez těla nemohli žít.
  Sic gerere nos debemus, non tamquam propter corpus vivere debeamus, sed tamquam non possimus sine corpore.
• Nač oplakávat některé části života? Celý život je k pláči. Nové nesnáze dolehnou dřív, než se stačíš vypořádat se starými.
• Někdy i žít je statečným činem.
• Není nám přidělen krátký život, ale sami si jej zkracujeme. Není pravda, že máme příliš málo času, ale že ho příliš mnoho promarníme.
• Nikdo nemůže vládnout, neovládá-li sám sebe. (Nemo autem regere potest, nisi qui et regi.)
• Nikdo neváhá snášet osud společný všem.
• Nejvyšší dobro je duše těšící se ze ctností a pohrdající náhodným.
• O mnohé věci se nepokoušíme ne proto, že jsou těžké, ale těžké jsou proto, že se o ně nepokoušíme.
• Osud osvobodí mnohé od trestu, ale od strachu nikoho. (Multos fortuna liberat poena, metau neminem.)
• Po zásluze následuje sláva tak nezadržitelně jako stín za tělem, jenže právě jako on někdy kráčí napřed a někdy vzadu.
• Pozdě je dát si pozor, když už je člověk uprostřed běd.
• Skutečně žít znamená rázně konat.^[5]
• Slepá je odvaha, když za vůdce chce náhodu.
• Šťastný není ten, kdo se druhým šťastný zdá, ale ten, kdo se sám pokládá za šťastného.
• To, co nemůžeš napravit, je nejlépe snášet.
• Trpaslík nebude větší, i kdyby se na horu postavil.
• Velmi krátký a nepokojný je život těch, kteří zapomínají na minulost, nedbají přítomnosti a bojí se budoucnosti.^[6]
• Vidíš-li, kolika se vede lépe, pomysli na ty, jimž se vede hůře.
• Vládnout sám sobě je největším vladařským uměním.
• Všem lidem prospívá dopřát čas od času duši uvolnění. Odpočinek obnovuje totiž životní sílu a veselá nálada volna rozežene každý smutek.
• Začni teď žít a počítat každý den jako samostatný život.^[7]
• Ze země ke hvězdám nevede vyšlapaná cesta.^[8]
• Žít znamená bojovat. (Vivere – Militére est!)
• Život je dlouhý dost, když víš, jak ho prožít. Život měříme skutky a ne časem.
• Život je jako divadelní kus. Nezáleží na tom, jak byl dlouhý, ale jak dobře byl zahrán.
  (Jiná verze: Tak jako u divadelní hry ani v životě nezáleží na tom, jak byl dlouhý, ale jak byl dobrý.)
• Záleží na tom, jak dobře žiješ, nikoliv jak dlouho.^[9]
  Quam bene vivas refert, non quamdiu.

• Bohatství moudrému slouží, hloupému vládne.
• Cizí vady máme před očima, vlastní za zády. (Aliena vitia in oculis habemus a tergo nostra.)
• Člověk je moudřejší v neštěstí, kdežto štěstí ho připravuje o rozum.
• Dlouhá jest cesta naukou, krátká a platná příkladem.^[10]
  Longum iter est per praecepta, breve et efficax per exempla.
• Dobrý je jenom ten, kdo je i moudrý.
• Do neštěstí vás přivádí nikoli věci, které nevíte, ale věci, které víte jistě, ale které nejsou pravda.
• Chceš-li být milován, miluj!^[11][12]
  Sivis amari amat!
• I po špatné sklizni je třeba zasít.
• I z prostého domu vychází často i velký muž.
• Je třeba se i učit i v praxi uplatňovat to, co ses naučil.
• Je zaslepenost odsuzovat to, co neznáš. (Temeritas est damnare, quod nescias.)
• Když lidé vyučují, sami se učí. (Homines dum docent, discunt.)
• Kniha je základem poznání, učitelem věků, vládcem království ducha.
• Komu je mnoho dovoleno, má si dovolovat co nejméně. (Minimum decet libere, cui multum licet.)
• Lenošení bez vzdělávání znamená smrt a hrob pro žijícího člověka. (Otium sine litteris mors est et hominis vivi sepultura.)
• Nezáleží na tom, jak mnoho máš knih, ale jaké jsou. (Non refert quam multos sed guam bonos habeas libros.)
• Nic není nesnesitelnějšího než hlupák, který má štěstí.
• Nic není tak obtížné a nedostupné, aby to lidský duch nepřekonal.
• Nic se moudrosti tolik neprotiví jako přespřílišná vtipnost.
• Píle je nejlepším pomocníkem prostředního nadání.
• Pro činného člověka není žádný den dlouhý.
• Učit se pro život, ne pro školu. (Non scholae sed vitae discimus)
• Vidíš-li, že se člověk mýlí, nehněvej se naň; pomni, že není možné se mýlit schválně.
• Začátkem spásy je být si vědom přestupku.
• Zkušenost je slovo, kterým nazýváme své chyby a omyly.
• Žádný moudrý člověk netrestá proto, že se stala chyba, nýbrž proto, aby se nestala. (Nemo prudens punit quia peccatum est sed ne peccetur.)
• Není hodno muže, aby se bál potu.
• Žádná moudrost nedokáže odstranit přirozené nedostatky. Co je nám vštípeno a vrozeno, dá se uměním zmírnit, ne však přemoci.
• Co je dobro? Znalost věci. Co je zlo? Neznalost věci.
• Nutnost se měří užitečností.
• Řeč pravdy je prostá.
• Moudrost se nepůjčuje ani nekupuje.
• Nestarej se o mínění lidí, je vždy pochybné a obojetné.
• Znetvořené tělo nehyzdí ducha, avšak krásný duch zdobí tělo.
• Vrcholem moudrosti je rozlišovat dobro a zlo.
• Jeden den člověka vzdělaného je delší než nejdelší život člověka nevědomého.
• Jaký život, taková řeč.
• Učitel i žák mají mít týž cíl: prospěch, který má jeden přinášet, druhý získávat.
• Dobro je pouze tam, kde je místo pro rozum.
• Lidský duch je od přirozenosti čilý a chtivý pohybu.
• I náklad na studia, který je sám o sobě nanejvýš oprávněný, má smysl jen tak dlouho, dokud je přiměřený.
• Pravdu je třeba říkat jen tomu, kdo ji chce slyšet.
• Chybovat je lidské (Errare humanum est)

• Bohatství moudrému slouží, hloupému vládne.
• Co je velké bohatství? Po bohatství netoužit. (Quae sunt magnae divitiae? Non desiderare divitias.)
• Chudobě chybí mnoho, lakotě všechno.
• Kdo vstoupí do našeho domu, ať se spíše obdivuje nám než našemu zařízení.
• Majetek z nikoho neudělal boháče.
• Nejvíce se těší z bohatství ten, kdo po něm nejméně touží.
• Pokud žiješ v souladu s přírodou, nikdy nebudeš chudý, pokud žiješ podle mínění lidí, nikdy nebudeš bohatý.
  Si ad naturum vives, numquam eris pauper; si ad opiniones, numquam dives.
• Všichni se ptáme, zda je bohat, ale nikdo, zda je dobrý.
• Zlaté uzdy nečiní koně lepším.

• Čas je půjčka, kterou nemůže vrátit ani vděčný dlužník.
• Čas odhalí pravdu.
• Není pravda, že máme málo času, avšak pravda je, že ho hodně promarníme.
• Nic na světě nám nepatří, jenom čas.^[13]
• Stěžujeme si, jak máme málo času, ale jednáme tak, jako bychom ho měli nekonečně mnoho.
• Zatímco ztrácíme svůj čas váháním a odkládáním, život utíká.^[14]

• Do neštěstí vás přivádí nikoli věci, které nevíte, ale věci, které víte jistě, ale které nejsou pravda.
• Je třeba, abys byl spravedlivý zadarmo a aby pro tebe žádná odměna za spravedlivost nebyla větší, než že jsi spravedlivý.^[15]
• Pravda je přístupná všem, ještě nikdo ji neuchvátil pro sebe.
• Zlato se pozná v ohni, stateční lidé v neštěstí. (Ignis aurum probat miseria fortes viros.)

• Abys byl milován, miluj! (Ut ameris, ama!)
• Dlouho uvažuj, než někoho učiníš přítelem. Pak-li se pro někoho rozhodneš, přijmi jej celým srdcem. Mluv s ním otevřeně jako sám se sebou.
• Chybou je, když věříš každému, ale chybou je i to, když nevěříš nikomu.
• Jakmile uzavřeme přátelství, je třeba důvěřovat, posuzovat musíme předtím.
  Varianta: Po uzavření přátelství je třeba věřit, před uzavřením posuzovat.
  Post amiciam credentum est ante amicitiam iudicandum.
• Kdo je přítel, miluje, ale kdo miluje, nemusí být přítelem. Přátelství je vždycky prospěšné, zatímco láska často zraňuje.
• Láska je jedno z těch utrpení, jež není možno skrývat. Stačí jedno slovo, jeden nepatrný pohled, dokonce i mlčení k tomu, aby se projevila v plném rozsahu.
• Mezi dvěma lidmi budiž při dobrodiních tento zákon: Jeden by hned zapomněl, co dal, a druhý aby nikdy nezapomněl, že něco dostal.
• Milujeme ty, kteří nás odmítají, a odmítáme ty, kteří nás milují.
• Nezajímej se o množství, ale o kvalitu přátel.
• O všem uvažuj s přítelem, ale nejprve uvažuj o něm samém! (Omnia cum Amico delibera, sed de ipso primus.)
• Společnost knih lze volit lépe než společnost lidskou. Tím spíše si mezi knihami vybírej přátele pro celý život.
• Štěstí přátele získává, neštěstí prověřuje.
• V soukromí přítele kárej, veřejně chval.
• Velká láska si někdy dovoluje i taková přání, která se příčí zdravému rozumu.

• Kdo udělal dobrý skutek, ať mlčí, ať vypráví ten, kdo dobrodiní přijal. (Qui dedit beneficium taceat narret qui accepit.)
• Používej radši uší než jazyka.^[16]
• Umět promluvit není o nic větší ctnost než umět přestat.
• Vědět, kdy být zticha a kdy ne, to je velká věc.
• Způsob řeči je obrazem ducha. (Imago animi sermo est.)

• Jedna z podmínek uzdravení je chtít se uzdravit.
• Nemocnému i med je hořký.

• Co je ohavnějšího než stařec, jenž pošetile žije?
• Co nezakazuje zákon, to zakazuje stud.
• Člověk je člověku ustavičným nebezpečím.
• Dlouhý styk se zlem stejně jako s dobrem vede k tomu, že v něm člověk nalezne zalíbení.
• Je podlé něco říkat a něco jiného si myslet - ale oč je horší něco napsat a něco jiného si myslet.
  Varianta: Je hanebné jinak mluvit a jinak smýšlet.^[17]
• Každá krutost pramení ze slabosti.
• Když bujně vyvádí mladík, je to chyba. Když stařec, je to šílenství.
• Kohout nejvíce zmůže na svém smetišti.
• Ničemné je nepodat ruky těm, kdo klesli.
• Opilost není nic jiného než dobrovolné šílenství.
• Stát se dobrým člověkem je umění.
• Špatné příklady se obracejí proti těm, kteří je dávají. (Mala exempla in eos refunfant, qui faciunt.)
• Špatnostem se lze naučit i bez učitele.
• Už se mi poštěstilo znelíbit se špatným, a to je důkaz, že to je se mnou v pořádku.

• Bezmezný hněv plodí šílenství. (Immodica ira gignit insaniam.)
• Nejlepším lékem proti hněvu je odklad. (Maximum remedium irae dilatio est.)

• Celý lidský život není nic jiného než cesta ke smrti. (hominis tota vita nihil aliud quam ad mortem iter est.)
• Člověku je někdy lehčí umřít za své zásady než podle nich žít.
• Nejlepší smrt má ten, kdo umíraje je oplakáván svými.
• Největší zlo je odejít z počtu živých dříve, než jsi umřel.
  Ultimum malorum e vivorum numero exire, antequam moriaris.
• Nic neprospěje víc, než pomyšlení na naši smrtelnost. Jsme tu jen hosty.
• Nikdo nemůže dosáhnout klidného života, kdo příliš přemítá o jeho prodloužení.
• Je nejisté, kde tě čeká smrt, a tak ji očekávej všude.
• Statečnost míří ke hvězdám, strach ke smrti.
• Všechno si vyžádá smrt, je zákonem, ne trestem zemřít. (Omnia mors poscit lex est non poena perire.)
• Všechny srovnává smrt: nerovni se rodíme, rovni umíráme.

• Encyklopedický článek Seneca ve Wikipedii
• Galerie Lucius Annaeus Seneca ve Wikimedia Commons