John Owen

John Owen (1616-1683) byl anglický puritánský teolog a nonkonformistický kazatel. Ve 40. letech 17. století působil jako kaplan v armádě Olivera Cromwella a v letech 1654-1655 byl i členem anglického parlamentu.

• Ať nepředstírá, že se bojí hříchu ten, kdo se též nebojí pokušení! Tyto dvě [věci] jsou příliš spojeny, aby se mohly oddělit. Nemá skutečně v nenávisti ovoce ten, kdo má potěšení v kořeni.
  Let no man pretend to fear sin that does not fear temptation also! These two are too closely united to be separated. He does not truly hate the fruit who delights in the root. ^[1]
• Ať si nikdo nemyslí, že zabije hřích několika mírnými nebo jemnými údery. Ten, kdo jednou ranil hada, nepokračuje-li jej bít dokud jej nezabije, může litovat, že vůbec začal ten svár. A stejně tak ten, kdo se počal vypořádávat se svým hříchem, a nepronásledoval jej nepřetržitě až do smrti.
  Let no man think to kill sin with few, easy, or gentle strokes. He who hath once smitten a serpent, if he follow not on his blow until it be slain, may repent that ever he began the quarrel. And so he who undertakes to deal with sin, and pursues it not constantly to the death. ^[2]
• Hřích vždy míří ke krajnosti; vždy, pokaždé, když povstává, aby pokoušel či sváděl, bude-li mít volný průchod, bude směřovat k nejvyššímu hříchu svého druhu. Každá nečistá myšlenka či pohled by byla cizoložstvím, mohla-li by, každá myšlenka nevěry by byla ateismem, dovolilo-li by se jí se vyvinout. Každý nárůst žádosti, má-li mít volný průchod, dosahuje vrcholu ničemnosti; je jako hrob, který se nikdy neuspokojí. Lstivost hříchu vidíme v tom, že zpočátku jsou jeho návrhy umírněné, ale když převládnou, zatvrzují lidská srdce a přivádí je do záhuby.
  Sin aims always at the utmost; every time it rises up to tempt or entice, if it has its own way it will go out to the utmost sin in that kind. Every unclean thought or glance would be adultery if it could, every thought of unbelief would be atheism if allowed to develop. Every rise of lust, if it has its way reaches the height of villainy; it is like the grave that is never satisfied. The deceitfulness of sin is seen in that it is modest in its first proposals but when it prevails it hardens mens’ hearts, and brings them to ruin. ^[3]
• Pokušení a příležitosti nic do člověka nevkládají, ale jen vytahují to, co v něm bylo již předtím.
  Temptations and occasions put nothing into a man, but only draw out what was in him before. ^[4]
• Satanův největší úspěch je, když lidem namluví, že mají dost času, než zemřou, aby zvážili své věčné blaho.
  Satan's greatest success is in making people think they have plenty of time before they die to consider their eternal welfare. ^[5]
• Nejstrašlivější soud Boží v tomto světě je zatvrzení lidských srdcí.
  The most tremendous judgment of God in this world is the hardening of the hearts of men. ^[6]

• V božských Písmech jsou mělčiny a hlubiny; mělčiny, kde se může brodit jehňátko, a hlubiny, kde může plavat i slon.
  In the divine Scriptures, there are shallows and there are deeps; shallows where the lamb may wade, and deeps where the elephant may swim. ^[7]
• Je bezpečným pravidlem vykládání Písma, že v místech, která zmiňují lásku a milost Boží, se slova mají vzít v jejich nejplnějším významu.
  It is a safe rule in interpreting Scripture, that in places mentioning the love and grace of God to us, the words are to be taken in their utmost significance. ^[8]
• Souhlasí-li osobní zjevení s Písmem, jsou zbytečná, a nesouhlasí-li, jsou falešná.
  If private revelations agree with Scripture, they are needless, and if they disagree, they are false. ^[9]

• Kdo se modlí, jak by měl, bude usilovat žít tak, jak se modlí.
  He who prays as he ought will endeavor to live as he prays. ^[11]
• Odpozoroval-li jsem něco zkušeností, pak toto: člověk může měřit svůj růst a úpadek v milosti podle svých myšlenek a rozjímání nad osobou Krista, a nad slávou Kristova království, a nad Jeho láskou.
  If I have observed anything by experience, it is this: a man may take the measure of his growth and decay in grace according to his thoughts and meditations upon the person of Christ, and the glory of Christ's Kingdom, and of His love. ^[12]
• Svatost není nic jiného než vštípení, vepsání a žití evangelia v našich duších.
  Holiness is nothing but the implanting, writing and living out the gospel in our souls. ^[13]

• Ten, kdo je pro svůj lid na kazatelně častěji, než je pro svůj lid ve své komůrce, je jen ubohým strážným.
  He that is more frequent in his pulpit to his people than he is in his closet for his people, is but a sorry watchman. ^[14]
• Učí-li kdo správně a zároveň chodí převráceně, pak v noci jeho života padne více [lidí], než kolik zbudoval za dne svého učení.
  If a man teach uprightly and walk crookedly, more will fall down in the night of his life than he built in the day of his doctrine. ^[15]
• Člověk káže kázání jiným dobře jen natolik, nakolik jej káže sám své duši.
  A man preacheth that sermon only well unto others which preacheth itself in his own soul. ^[16]
• Kazatel může naplnit své lavice, své seznamy lidi, co přicházejí k Večeři Páně, ústa veřejnosti, ale co je kazatel na kolenou v tajnosti před Všemocným Bohem, tím je, a ničím víc.
  A minister may fill his pews, his communion roll, the mouths of the public, but what that minister is on his knees in secret before God Almighty, that he is and no more. ^[17]

• Nejsou to slavná cimbuří, namalovaná okna, krčící se chrliče, co podporují budovu, ale kameny, které leží neviděny na nebo pod zemí. Často to jsou ti, kteří jsou opovrhováni a pošlapáváni, kteří nesou váhu celého národa.
  It is not the glorious battlements, the painted windows, the crouching gargoyles that support a building, but the stones that lie unseen in or upon the earth. It is often those who are despised and trampled on that bear up the weight of a whole nation. ^[18]
• Ten, kdo klidně stojí a nechá své nepřátele bez odporu naň dvojnásobně bít, bude v té věci nepochybně poražen.
  He that stands still and suffers his enemies to double blows upon him without resistance, will undoubtedly be conquered in the issue. ^[19]

• [Owen je] knížetem puritánů. (…) Osvojit si jeho dílo je být opravdovým, hlubokým teologem. (Charles Haddon Spurgeon)
  [Owen is] the prince of the Puritans. (…) To master his work is to be a profound theologian. ^[20]
• Spisy puritánů byly mým bohatstvím. Obzvláště spisům dr. Owena, pana Howea a pana Flavela právem náleží to postavení. (William Wilberforce)
  Puritans' writing were a mine of wealth. In particular, the writings of Dr. Owen, Mr. Howe and Mr. Flavel well deserve that character.^[21]
• Owen, a Baxter, a Flavel, a Howe a Matthew Henry byli muži, na které byli nonkonformisté právem hrdí. Byli to muži, jejichž jména by dělala čest seznamu členů každé křesťanské církve. (J. C. Ryle)
  Owen, and Baxter, and Flavel, and Howe, and Matthew Henry were men of whom Nonconformist were justly proud. They were men whose names would do honour to the rolls of any Christian Church.^[21]