David Ben-Gurion

David Ben-Gurion (16. října 1886, Płońsk, Rusko – 1. prosince 1973, Tel Aviv, Izrael) byl izraelský politik a premiér.

• Musíme použít teroru, vraždění, zastrašování, konfiskace půdy a odstřižení od veškerých sociálních služeb, abychom zbavili Galileu její arabské populace. (květen 1948)
• Musíme vypudit Araby a zabrat jejich místa. (1937)
  Ben Gurion and the Palestine Arabs, Oxford University Press, 1985
• Částečný židovský stát není konec ale pouze začátek… Měli bychom do tohoto státu přivést tolik Židů, co to jen bude možné… Měli bychom založit mnohovrstevnatou židovskou ekonomiku – zemědělskou, průmyslovou a přímořskou. Měli bychom organizovat moderní obranné síly, dedikovanou armádu (…) a poté jsem si jist, že nám nezabrání usadit se v dalších částí této země, buď prostřednictvím vzájemné dohody s našimi arabskými sousedy nebo jinými prostředky. Naše schopnost penetrovat tuto zemi se zvýší, pokud tu bude stát. (1937)
• (Židovští imigranti z arabských zemí jsou) lidský prach bez jazyku, vzdělání, kořenů, tradice či snů svého národa.
• Neignorujme mezi námi pravdu… politicky jsme my ti agresoři a oni se brání… Ta země je jejich, protože oni ji obývají, zatímco my sem chceme přijít a usadit se, a z jejich pohledu jim chceme vzít jejich zemi. Za terorismem (Arabů) je hnutí, které – byť je primitivní – není prosto idealismu a sebeobětování. (1938)
• Musíme udělat vše pro zajištění toho, aby se oni (Palestinci) nikdy nevrátili. Staří zemřou a mladí zapomenou. (18. května 1948)
• …měli bychom se připravit přejít do ofenzívy tím, že rozdrtíme Libanon, Zajordánsko a Sýrii… Slabé místo v arabské koalici je Libanon – muslimský režim je umělý a snadno rozvratitelný. Měl by tam být ustanoven křesťanský stát… Až rozdrtíme sílu (arabské) legie a budeme bombardovat Ammán, taktéž zlikvidujeme Zajordánsko a poté Sýrie padne. Pokud Egypt se přesto osmělí dále bojovat, měli bychom bombardovat Port Saíd, Alexandrii, Káhiru.
  Z května 1948, generálnímu štábu. Z knihy Ben-Gurion, A Biography, od Michaela Ben-Zohara, Delacorte, New York 1978.
• Co je nezbytné, je krutá a silná odveta. Potřebujeme přesnost co se týče času, místa a počtu obětí. Známe-li určitou rodinu, musíme udeřit bez slitování, nešetřit ženy ni děti. Jinak bude odveta neefektivní. Na místu akce není třeba rozlišovat mezi vinnými a nevinnými. (začátek roku 1948)
• Budeme muset čelit skutečnosti, že Izrael není ani nevinný ani neodpouští. A to je v jeho stvoření a rozšiřování; my coby Židé, jsme způsobili to, čím jsme v dějinách trpěli – populaci uprchlíků v diaspoře. (1949)
• V roce 1899, Davis Triestsch napsal Herzlovi: „Navrhl bych vám přejít tento čas na program 'Větší Palestiny', než bude příliš pozdě. … Do země s 25 000 km² nedostanete deset milionů Židů.“ Současná mapa Palestiny byla nakreslena britským mandátem. Židé mají jinou mapu, pro jejíž naplnění by naši mladí i staří měli usilovat — od Nilu k Eufratu.
• Hřešili jsme v této zemi, ve všech ostatních zemích, hřešili jsme po dva tisíce let hříchem slabosti. Jsme slabí - to je náš zločin.^[1]
• Musíme vyhnat Araby a zaujmout jejích místo... a pokud budeme muset použít sílu - tak ne proto, abychom oloupili Araby o Negev a Zajordánsko, ale abychom ochránili své vlastní právo usadit se na těchto místech. Arabům, kteří žijí na izraelské půdě nebývá nic jiného než prchnout.^[2]
• Budiž to dělo požehnáno, (…). Až znovu postavíme Chrám, bude stát vedle jeho hlavní brány.^[3]
  po potopení lodě Altalena
• Pan (Moše) Sharetta vám již řekl, že v galilejské oblasti nyní žije okolo 100 tisíc Arabů. Předpokládejme, že se rozhoří válka. Pak budeme schopni jedním úderem etnicky vyčistit celou oblast střední Galilee, včetně všech jejich uprchlíků. V tomto kontextu mi dovolte poznamenat některé zprostředkovatele, kteří nabídli vzdát nám Galileu bez války. Co měli na mysli, byla zalidněná Galilea. Nenabídli nám prázdnou Galileu, kterou bychom mohli mít jen prostřednictvím války. A proto pokud se válka rozšíří a pokryje celou Palestinu, naším největším ziskem bude Galilea. To proto, že bez jakéhokoli zvláštního úsilí, které by mohlo ohrozit jiné fronty, pouze použitím pěšáků již stejně přiděleným k tomuto úkolu, můžeme dosáhnout našeho cíle etnicky vyčistit Galileu. (1948)
• Docela si dokážu představit židovský stát deseti milionů (Židů, ale) pochybuji. Nevybrali bychom si tuto válku toliko za účelem užívání si tohoto drobného státu.
  v srpnu 1948, na téma území Izreale přiděleného OSN.
• Zbrojní dohoda s Čechy byla největší pomoc, kterou jsme tehdy dostali, a pochybuji, že bychom bez ní obstáli.^[4]
• Udržování stutusu quo nepostačí. Musíme zaujmout dynamický stav založený na expanzi. (1954)
• Abychom dosáhli míru, musíme se vrátit k hranicím, které platily před rokem 1967. Mír je důležitější než půda.^[5]
  v roce 1967
• Dovolte mi nejprve říct jednu věc: Nezáleží na tom, co svět říká o Izraeli, nezáleží co o nás říkají kdekoliv jinde. Jediná věc, na které záleží, je, že můžeme žít zde v zemi našich praotců. A pokud neukážeme Arabům, že zaplatí vysokou cenu za vraždění Židů, nepřežijeme.
  citován Arielem Šaronem v dokumentu Izrael a Arabové: 50 let války.

• Golda je nepružná a dělá partaji špatnou reputaci. Nepřipustí to, ale vytváří dojem, jako by Ben Gurion byl zrádce.^[6]
  — Moše Šaret (v internačním táboře v Latrunu, 1946)

• Encyklopedický článek David Ben Gurion ve Wikipedii