[go: up one dir, main page]

Přeskočit na obsah

Znojemský viadukt

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Znojemský viadukt
Základní údaje
KontinentEvropa
StátČeskoČesko Česko
KrajJihomoravský kraj
OkresZnojmo
MěstoZnojmo
Komunikaceželezniční trať Znojmo–Retz
Dopravaželezniční
ŘekaDyje
ProjektantJohann Emanuel Brik
Začátek výstavby1869
Otevřen1871
Souřadnice
Parametry
Délka220 m
Výška48,9 m
Další data
Kód památky49007/7-8418 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Znojemský viadukt je železniční most ve Znojmě přes údolí řeky Dyje v km 99,297 jednokolejné tratě Znojmo–Retz. Je dlouhý 220 metrů, vysoký 48,9 metru a je nejvyšším mostem v Jihomoravském kraji. Byl postaven v letech 1869–1871 podle projektu Johanna Emanuela Brika jako součást Rakouské severozápadní dráhy, první vlak po něm projel 1. listopadu 1871. Tvořil ho nýtovaný spojitý příhradový nosník ze svářkové oceli spočívající na třech kamenných pilířích, vyrobený firmou Brüder Benkieser z Pforzheimu. V roce 1991 byl viadukt prohlášen kulturní památkou. Původní mostní konstrukce s rozpětím polí 50+60+60+50 m s horní mostovkou byla v roce 1992 kvůli svému špatnému stavu snesena a nahrazena provizorní konstrukcí, vojenským provizoriem ŽM-16 o rozpětí 4×60 m s dolní mostovkou. Kamenné pilíře byly ve velmi dobrém stavu. V letech 2008–2009 byl most v rámci elektrizace trati ze Znojma do Šatova kompletně rekonstruován – osazena byla nová ocelová mostní konstrukce o rozpětí polí 50+60+60+50 m s horní mostovkou.[1][2][3]

  1. Elektrizace tr.ú. vč. PEÚ Šatov – Znojmo SO 04-19-01 most v km 99,297 „Znojemský viadukt“ [online]. Exprojekt.cz [cit. 2023-09-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2023-09-08. 
  2. POKORNÝ, Radim; VÁCLAVÍK, Dalibor. Výměna nosné konstrukce znojemského viaduktu [online]. Silnice-zeleznice.cz, 2009-05-19 [cit. 2023-09-08]. Dostupné online. 
  3. ŠOUKALOVÁ, Gabriela; VÁCLAVÍK, Dalibor. Rekonstrukce znojemského viaduktu. In: Železniční dopravní cesta 2010. Praha: Správa železniční dopravní cesty, 2010. Dostupné online. ISBN 978-80-254-6802-9. S. 74–81.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]