Zástavní pán

Zástavní pán (německy Pfandherr ^[1] byl příslušník z řad nižší šlechty, který jako věřitel půjčoval peníze lennímu pánovi nebo knížeti v lenní hierarchii výše postavenému.

Zástavní pán jako zástavní jistotu získal k užívání některý majetek dlužníka, nejčastěji (relativně) samostatné panství (území), tzv. zástavní panství (německy Pfandherrschaft). Užívání zahrnovalo všechna obvyklá práva a příjmy jako daně, cla, právo lesnické, lovecké či rybářské apod. Zástava zůstala stále v držení původního vlastníka a mohla být zrušena výpovědí zástavní smlouvy a navrácením půjčených peněz (nejčastěji s úrokem) být vykoupena zpět. Jelikož majitel léna nebo kníže byl společensky značně výše postavený, stávalo se také, že kvůli momentálnímu nedostatku peněz byly části zástavní sumy nebo dluh uhrazeny ve splátkách.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pfandherr na německé Wikipedii.

↑ Campe 1809, S. 610: "Pfandherr. Der Herr, Inhaber eines Pfandes, auf welches er einem Andern Geld geliehen hat, oder welches ihm sonst für etwas Sicherheit leistet; der Pfandinhaber, Pfandhaber".

Literatura

Joachim Heinrich Campe: Wörterbuch der Deutschen Sprache. Dritter Theil: L bis R. In der Schulbuchhandlung, Braunschweig 1809

Související články

[1] Campe 1809, S. 610: "Pfandherr. Der Herr, Inhaber eines Pfandes, auf welches er einem Andern Geld geliehen hat, oder welches ihm sonst für etwas Sicherheit leistet; der Pfandinhaber, Pfandhaber".

[1]