Zádielská tiesňava

Národní přírodní rezervace Zádielska tiesňava
IUCN kategorie Ia (Přísná přírodní rezervace)
Pohled ze soutěsky k jejímu ústí do Turnianské kotliny
Základní informace
Vyhlášení	1954, 1988
Rozloha	214,73 ha
Poloha
Stát	Slovensko Slovensko
Okres	Košice-okolí, Rožňava
Umístění	Slovenský kras
Souřadnice	48°37′32,13″ s. š., 20°49′51,37″ v. d.
Zádielská tiesňava
Další informace
Kód	713
Obrázky, zvuky či videa na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Tento box: zobrazit diskuse

Zádielska tiesňava je národní přírodní rezervace v nejvýchodnější části Národního parku Slovenský kras. Nachází se na východě Slovenské republiky, v katastrálním území obcí Háj a Bôrka v okrese Košice-okolí a okrese Rožňava v Košickém kraji, severně od obce Zádiel. Rezervace o rozloze 214,73 ha byla vyhlášena v roce 1954, podmínky ochrany území byly novelizovány vyhláškou Ministerstva kultury Slovenské socialistické republiky v roce 1988.^[1]

Zádielská soutěska se nachází ve východní části Slovenského krasu mezi krasovými planinami Horný vrch, rozprostírající se na západě, a Zádielskou planinou na východě, na katastrech obcí Zádiel a Háj.

Zádielská tiesňava, známější ze slovenských, polských a českých pramenů pod geografickým názvem Zádielská dolina, je monumentální krasová soutěska téměř 400 m hluboká, zhruba 3 km dlouhá a v nejužším místě necelých 10 m široká.

Soutěska byla ve wettersteinských vápencích z období středního triasu vyerodována tokem říčky Blatnice (též Blatný potok), pramenící pod vrchem Osadník (1186 m n. m.) ve Volovských vrších, tedy v nekrasovém území, jehož základem jsou paleozoické fylity. Do říčky Blatnice ústí v Zádielské dolině pod vrchem Havrania skala ještě menší pravostranný přítok z Baksové doliny. V důsledku meteorologicko - hydrologických extrémů se říčka Blatnice dokáže přeměnit v dravý tok s nesmírnou erozní silou, kterou výrazně modeluje dno soutěsky. Na počátku 21. století byla Zádielská dolina takto postižena tzv. tisíciletou vodou na přelomu května a června roku 2010, kdy tok Blatnice na řadě míst zcela zničil místní komunikaci, procházející soutěskou.

Do počátku 21. století bylo v zádielské soutěsce objeveno a zdokumentováno asi 100 jeskyní různých morfologických a speleogenetických typů, které lze rozdělit podle jejich původu na korozní, puklinové a suťové jeskyně. Mezi nejznámější patří 17 metrů dlouhá Královská jeskyně. Největší jeskyní Zádielské doliny je Tajná jeskyně, dlouhá 60 metrů a 8 metrů hluboká, druhou největší je archeologicky významná Kostrová jeskyně.

Nejpozoruhodnějším geomorfologickým útvarem v soutěsce je asi 100 metrů vysoká vápencová skalní jehla, zvaná Cukrová homole. Tento skalní tvar, nejvyšší svého druhu na Slovensku, který je erozně - denudačním reliktem původního skalního reliéfu, se nachází zhruba uprostřed Zádielské doliny. V masívu Cukrové homole, která je vyhledávaným cílem horolezeckých aktivit, je několik menších jeskyní. Horolezci navštěvovali Zádielskou dolinu již od přelomu 19. a 20. století a právě jim vděčí většina zdejších skalních útvarů za svoje pojmenování - např. Orlia bašta, Zelená stena, Trojkráľový hrebeň, Zmývač krvi, Mesačná stena, Sirota, Javisko a další. S ohledem na období hnízdění vzácných druhů ptactva je horolezectví v Zádielské dolině povoleno od začátku srpna do konce února.^[2]

Důvodem vyhlášení rezervace nejvyššího, 5. stupně ochrany, je jedinečný přírodní reliéf Zádielské doliny a s ním spojený výskyt přirozených geobiocenóz Slovenského krasu. V ekosystémech jsou zastoupeny vzácné endemické a reliktní druhy flóry a fauny, významné z vědeckovýzkumného a naučného hlediska. Charakteristiku flóry a fauny podmiňuj

e hraniční umístění mezi Slovenským krasem a Slovenským rudohořím. Území je známé též zvratem vegetačních pásem.

Skalnatý terén pokrývá smíšený porost různých dřevin. Z jehličnanů to jsou převážně borovice a tisy, z listnatých stromů jsou zastoupeny buk, habr, dub, lípa či javor. Na suťových svazích roste řada vzácných a chráněných druhů rostlin, jako je např. měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva) či kapradina jelení jazyk celolistý (Phyllitis scolopendrium).

Ve vlhké suti žije jedinečný endemický druh plže Alopia zádielska (Alopia clathrata). Zastoupen je také tyrkysově zbarvený plž z rodu Bielzia - Bielzia coerulans. Poměrně hojně se v soutěsce vyskytuje mlok skvrnitý (Salamandra salamandra). U říčky Blatnice lze spatřit skorce vodního (Cinclus cinclus) a ledňáčka říčního (Alcedo atthis).

Zádielská dolina byla známa již od pravěku, procházela tudy důležitá komunikace spojující Rožňavskou a Košickou kotlinu, o čem svědčí i skromné historické památky, zejména ze starší doby bronzové. Ve válečných dobách nacházeli v soutěsce a v těžko přístupných jeskyních útočiště obyvatelé z místních obcí – ať už to bylo ve 13. století při vpádu mongolských nájezdníků, vedených chánem Bátú, či ve 20. století během 2. světové války, kdy v okolí Zádielské doliny probíhaly těžké dělostřelecké boje.

Název soutěsky i obce Zádiel, ležící u jejího ústí, podle některých verzí pochází z maďarského názvu Szádelői völgy (česky Zádielská soutěska), respektive z maďarského výrazu Szád-elő, který přibližně znamená "široké ústí doliny". Ve slovenských i jinojazyčných pramenech soutěska někdy bývá pojmenovávána jako "Zádielský kaňon",^[3] což je z geomorfologického hlediska zcela nesprávné a matoucí označení.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zádielska tiesňava na slovenské Wikipedii.

• Kostolecká tiesňava
• Jánošíkove diery

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Zádielská tiesňava na Wikimedia Commons