Vladislavský sál
| Vladislavský sál | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Architekt | Benedikt Rejt |
| Poloha | |
| Adresa | Praha 1, Hradčany,  Česko |
| Souřadnice | 50°5′26,35″ s. š., 14°24′7,11″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Kód památky | 11719/1-922 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) (součást památky Pražský hrad) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vladislavský sál je největší slavnostní prostor středověké části Pražského hradu, součást Starého královského paláce. Byl postaven za kralování Vladislava Jagellonského, po němž je pojmenován, architektem Benediktem Rejtem a představuje jednu z předních ukázek české pozdní, vladislavské gotiky. V minulosti sloužil jako místo korunovačních hostin českých panovníků a dokonce se zde konaly jezdecké rytířské turnaje na koních apod. Dnes je sál využíván pro reprezentační shromáždění o státních svátcích, slavnostní zasedání Parlamentu, vystavení korunovačních klenotů[1] a podobně, roku 2019 také ke komerčním účelům.[2]
Historie
[editovat | editovat zdroj]
Vladislavský sál vznikl v letech 1490 až 1502 pod vedením architekta Benedikta Rieda (Rejta) a stavebně se zachoval v původní podobě.[3] Navzdory rozšířenému mínění nesloužil jako sněmovní sál (sněmy se konaly v přilehlé Staré sněmovně), nýbrž spíše jako komunikační prostor. Byl však rovněž využíván pro pořádání šlechtických zábav (turnaje, tanec, divadelní představení) a od korunovace Karla VI. roku 1723 se zde pořádaly korunovační hostiny (dříve rovněž konané ve Staré sněmovně). Ve Vladislavském sále se v roce 1791 konala průmyslová výstava a od roku 1918 slouží pro nejvýznamnější státní slavnosti, volbu prezidenta republiky a podobně.
V červnu 2019 se zde poprvé v historii konala komerční akce; sál byl pronajat francouzské luxusní oděvní značce Louis Vuitton. Ta za prostory, ve kterých uspořádala galavečeři, zaplatila 15,5 milionů korun.[4] Pronájem vyvolal kontroverze, zda se má sál spjatý s českou identitou pronajímat k soukromým firemním akcím. Správa pražského hradu se hájila tím, že jde o značku, která je značně spjata s kulturním dědictvím.[2]
Popis
[editovat | editovat zdroj]Pozdně gotický obdélný sál o rozměrech 62 × 16 m s bohatou krouženou klenbou v pěti polích (výška 13 m) a renesančními pravoúhlými okny. Vznikl spojením několika starších prostor na místě, kde bývaly sněmovní sály patrně už od Vratislava II. (zčásti jsou zachovány v podzemí). Ve své době šlo o největší světský klenutý sál na světě.[5]
Na jižní straně je sál lemován kamenným balkonem s krásnou vyhlídkou na město, z jihozápadního rohu sálu je přístup do České kanceláře (tzv. Ludvíkovo křídlo, vystupující z jižní fronty Hradu). Na severní straně je menší sál Staré sněmovny a Jezdecké schodiště, přímý vstup do sálu z Jiřského náměstí před bazilikou sv. Jiří. Na východní straně k sálu přiléhá kostel Všech svatých, na jehož kruchtu je ze sálu přímý vstup. Do sálu se dnes vstupuje pod balkonem na východní straně III. nádvoří, historický vstup byl Jezdeckým schodištěm.
Archeologie
[editovat | editovat zdroj]Vladislavský sál je rovněž cenným archeologickým prostorem; roku 2008–2009 zde provedl Archeologický ústav AV ČR Praha při rekonstrukcích podlah odkryvy, které odhalily množství archeologických nálezů. Mezi zvláště cenné patří doklady vysušených exotických rostlin z přelomu 16. a 17. století. U některých jde o první výskyt v Evropě v postkolumbovské době (podzemnice olejná) nebo ve Střední Evropě (kávovník). Nálezy pocházejí z klenebních zásypů, které sloužily v renesanci jako odlehčovací a izolační materiál.[6]
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Vladislavský sál roku 1870
-
Vladislavský sál zvenčí
-
Detail klenby na Jezdeckém schodišti
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ the. Symbol státnosti. Servis • TV programy. Haló noviny. Futura, a.s., 18. leden 2018, roč. 28, čís. 15, s. 10. ISSN 1210-1494.
- ↑ a b HORÁK, Jan. Hrad poprvé zpeněží Vladislavský sál. Ikona luxusu Louis Vuitton dá za noc miliony. Fotografie Ludvík Hradilek; Domácí. Aktuálně.cz [online]. Economia, a.s., 14. červen 2019 [cit. 2019-12-30]. Dostupné online.
- ↑ VLČEK, Pavel, ed. a kol. Umělecké památky Prahy. Pražský hrad a Hradčany. Vyd. 1. Praha: Academia, 2000. 521 s. ISBN 80-200-0538-2, str. 174. (česky)
- ↑ ave. Vladislavský sál se zahalí do luxusní komerce. Hrad ho pronajal Vuittonovi. Fotografie Roman Vondrouš; Domácí. ČT24 [online]. Česká televize, 14. červen 2019 [cit. 2019-12-30]. Dostupné online.
- ↑ http://www.hrad.cz/cs/prazsky-hrad/fotogalerie/prazsky-hrad/9.shtml (česky)[nedostupný zdroj]
- ↑ Beneš et al. (2012)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Pavel Vlček a kolektiv: Umělecké památky Prahy – Pražský hrad a Hradčany, Academia, Praha 2000, ISBN 80-200-0832-2 (česky)
- ZAP, Karel Vladislav. Popis královského hradu, hlavního chrámu u sv. Víta a všech jiných kostelův a světských stavení na Hradčanech v Praze. Praha: Kober, 1868. Dostupné online. Kapitola Vladislavský sál.
- TOMEK, Vratislav Václav; KÖRBER, Pavel. Královské Hradčany : Průvodce po hradě a jeho okolí. Ilustrace Pavel Körber. Praha: Körber, 1905. Dostupné online. Kapitola Vladislavský sál, s. 32–35.
- Jaromír Beneš, Věra Čulíková, Jitka Kosňovská, Jan Frolík, Josef Matiášek: New Plants at Prague Castle and Hradčany in the Early Modern Period: a History of Selected Species, Interdisciplinaria Archaeologica – Natural Sciences in Archaeology 1/2012, str. 103–114 (anglicky)
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Vladislavský sál na Wikimedia Commons
