[go: up one dir, main page]

Přeskočit na obsah

Východ slunce

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Východ slunce nad pískovnou v Mlékojedech

Východ slunce je každodenní vystoupení slunce nad obzor v důsledku zemské rotace nebo rotace kolem vlastní osy pro jiná tělesa Sluneční soustavy.[p 1] Z astronomického hlediska je to okamžik, kdy pozorovatel zaznamená první přímý sluneční paprsek, v obecném jazyce může označovat i celý proces výstupu slunečního kotouče nad čáru obzoru.[2] Východu slunce předchází svítání (neboli ranní soumrak),[p 2] kterým končí noc a začíná den.[3]

Charakteristika

[editovat | editovat zdroj]

Občanský soumrak[4] začíná ráno okamžikem, v němž se střed slunečního kotouče nachází 6° pod horizontem, a končí východem Slunce[p 3], kdy se horní okraj slunečního kotouče nachází přesně na ideálním horizontu – pro pozorovatele – za průměrných atmosférických podmínek při hladině moře. Vzhledem k refrakci (atmosférické neboli terestrické refrakci) je však skutečná poloha horního okraje slunečního disku v daném časovém úseku průměrně 0° 34' pod horizontem.[6] Refrakce tak způsobuje objektivní optickou iluzi viditelného Slunce, ačkoli je stále pod horizontem. Její velikost je dána především hustotou vzduchu, to znamená, že se zvyšuje se stoupajícím tlakem nebo klesající teplotou. Variace refrakce ve středních zeměpisných šířkách běžně způsobují proti vypočteným dobám odchylky východu slunce více než půl minuty, vzácněji i několik minut.[7] Celkově vlivem refrakce dochází k prodloužení dne o 8–12 minut (v zeměpisných šířkách Česka; v polárních oblastech výjimečně až o týdny[8]).[9] Tento jev je také v úrovni obzoru příčinou vizuálního zploštění disku na úkor jeho výšky.

Těsně po východu slunce může být pozorován optický fenomén tzv. zelený paprsek, na němž se vedle refrakce podílí i světelná disperze.[9][10] Obvykle trvá jednu až dvě sekundy, výjimečně i mnohem déle.[11]

Po východu je Slunce také předmětem čistě kognitivní iluze, kdy se zdá větší, než když vystoupí výše na oblohu.[p 4] Jev analogický měsíční iluzi dosud nemá uspokojivé vysvětlení.

Za hranicí polárního kruhu nastává polární den, jestliže nejméně jeden den tzv. půlnoční slunce nezapadne pod obzor a nenastane noc bez slunečního světla. Opakem polárního dne je polární noc, kdy naopak Slunce nevystoupí nad horizont.

Do 16. století panovala v řadě kultur a náboženství představa geocentrického modelu Země jako nepohyblivého středu vesmíru, okolo něhož rotují další tělesa. Daný přístup nahradil astronom Mikuláš Koperník heliocentrickým modelem s centrálně postaveným Sluncem a pohybující se Zemí.[12]

  1. Například na Měsíci nastává jednou za 29,5 pozemského dne. Vcelku realisticky byl popsán již roku 1901 v knize První lidé na Měsíci britského autora H. G. Wellse[1]
  2. Na tělesech s atmosférou
  3. Východ slunce se běžně píše s malým s, ale pokud se na něj nahlíží z astronomického hlediska, užívá se velké. Hranice není vždy ostrá a je třeba počítat s kolísáním.[5]
  4. Jev je nejlépe pozorovatelný průsvitem skrz slabé mraky nebo s ochranou očí; ačkoli je velikost tlumící vzdušné masy v blízkosti horizontu až 40x vyšší, přímé pozorování není doporučováno.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sunrise na anglické Wikipedii.

  1. První lidé na Měsíci. Praha: SNKLU - Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1964. Kapitola VÝCHOD SLUNCE NA MĚSÍCI, s. 44. 
  2. Dana Tenzler. Jak dlouho trvá východ a západ Slunce?. idnes.cz. 14. 06. 2018. Dostupné online. 
  3. Východ a západ Slunce [online]. Encyklopedie fyziky [cit. 2016-07-08]. Dostupné online. 
  4. Výkladový astronomický slovník. 1. vyd. Brno: Jota, 1996. 252 s. ISBN 8085617994, ISBN 9788085617993. OCLC 37251181 Kapitola Heslo soumrak, s. 202–205. 
  5. Velká písmena – hvězdářská jména a astrologická znamení [online]. [cit. 2024-01-26]. Dostupné online. 
  6. A note on sunrise, sunset and twilight times and on the illumination conditionas during twilight [pdf]. Nautical Almanac Office, 1996 [cit. 2024-01-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-12-24. (anglicky) 
  7. Jean Meeus. Astronomical algorithms. Richmond, VA: Willmann-Bell, 1991. S. 97, 102. 
  8. Andrew T. Young. SUNSET SCIENCE. IV. LOW-ALTITUDE REFRACTION. San Diego, CA: Department of Astronomy, San Diego State University, 2004. Dostupné online. 
  9. a b Astronomická refrakce [online]. Encyklopedie fyziky [cit. 2016-01-18]. Dostupné online. 
  10. HyperPhysics: Red Sunset, Green Flash [online]. Georgia State University [cit. 2016-07-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Young, A. Green flashes at a glance. San Diego State University page. 2006. Dostupné online [cit. 2024-01-30]. 
  12. The Earth Is the Center of the Universe: Top 10 Science Mistakes [online]. Science.discovery.com, 2012-01-23 [cit. 2012-04-07]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Ottův slovník naučný, heslo Soumrak. Sv. 23, str. 731

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]