Uhličitan měďnatý

Uhličitan měďnatý
Strukturní vzorec
Obecné
Systematický název	Uhličitan měďnatý
Ostatní názvy	Uhličitan měďnatý
Anglický název	Copper(II) carbonate
Funkční vzorec	CuCO3
Sumární vzorec	CCuO3
Vzhled	Modrozelená až zelená krystalická látka (záleží na navázané vodě a hydroxylových skupinách)
Identifikace
Registrační číslo CAS	1184-64-1
Vlastnosti
Molární hmotnost	123,555 g/mol
Teplota tání	200 °C; tj. 473 K
Teplota rozkladu	290 °C; tj. 563 K (na CuO a CO2)
Hustota	3,9 - 4,0 g/cm3
Rozpustnost ve vodě	0,000 08 g/100 ml
Rozpustnost v polárních rozpouštědlech	Nerozpustný v ethanolu, rozpouští ve v kyselinách a reaguje s nimi
Bezpečnost
GHS07 GHS09 [1] Varování[1]
H-věty	H302 H315 H319 H335
P-věty	P261 P305 P351 P338
R-věty	R20/22
S-věty	(S20)
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky.

Uhličitan měďnatý je modrozelená, anorganická, krystalická látka se vzorcem CuCO₃, bez zápachu, ale s nepříjemnou chutí. V přírodě se vyskytují dva nerosty, které jsou založeny na uhličitanu měďnatém, avšak mají navíc hydroxidové skupiny. Jsou to malachit se vzorcem Cu₂(OH)₂CO₃; a azurit, se vzorcem Cu₃(OH)₂(CO₃)₂.

Tato látka se vyrábí reakcí měďnaté soli (zpravidla síranu měďnatého, ale může být i chlorid či octan měďnatý) s uhličitanem sodným:
Cu^II+(aq) + Na₂CO₃ (aq) → CuCO₃ (s) + 2Na^+I (aq)

Předměty z mědi působením kyslíku, oxidu uhličitého a vody vzniká korozivní vrstva zvaná měděnka, což je těžko oddělitelná směs uhličitanu měďnatého a hydroxidu měďnatého se zapisovaným vzorcem Cu(OH)₂·CuCO₃. Tato reakce se dá vystihnout rovnicí:
2Cu (s) + H₂O (g) + CO₂ (g) + O₂ (g) → Cu(OH)₂·CuCO₃ (s)

Při zahřívání na 290 °C se tato látka rozpadá za vzniku oxidu měďnatého a oxidu uhličitého, dle rovnice:
CuCO₃ —^t→ CuO + CO₂
Tato látka reaguje s kyselinami za vzniku příslušných měďnatých solí a oxidu uhličitého. Příkladem je reakce s kyselinou sírovou, dle rovnice:
CuCO₃ + H₂SO₄ → CuSO₄ + H₂O + CO₂
Takto lze připravit soli i poměrně slabých, organických kyselin.

Nerosty obsahující tuto látku byly dříve používány jako drahé kameny, později byly používány v rozdrcené formě jako líčidla. Historicky se tato látka používala jako ruda mědi, dnes však je to poměrně bezvýznamná ruda. Tato látka se dnes využívá na výrobu měďnatých solí organických kyselin.

Tato látka v případě požití v žaludku vytváří chlorid měďnatý. Ten může působit toxicky ve velkém množství, nevratně totiž poškozuje enzymy, dále při častém kontaktu s látkou může vzniknou alergie, avšak je to poměrně neobvyklá alergie. LD₅₀ je při orálním podání kryse asi 160 mg/kg.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Copper(II) carbonate na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu uhličitan měďnatý na Wikimedia Commons