[go: up one dir, main page]
Přeskočit na obsah

Trojčetka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxTrojčetka
alternativní popis obrázku chybí
Trojčetka velkokvětá (Trillium grandiflorum)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídajednoděložné (Liliopsida)
Řádliliotvaré (Liliales)
Čeleďkýchavicovité (Melanthiaceae)
Rodtrojčetka (Trillium)
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Trojčetka klínovitá (Trillium cuneatum)

Trojčetka (Trillium) je rod rostlin z čeledi kýchavicovité. Jsou to vytrvalé byliny s jednoduchou lodyhou nesoucí přeslen 3 listenů a jeden vrcholový květ. Český i odborný rodový název je odvozen od trojčetnosti květů i listenů. Plodem je dužnatá tobolka. Semena mají míšek a jsou roznášena mravenci. Rod zahrnuje 45 druhů a je rozšířen v Severní Americe a Asii. Nejvíce druhů roste na jihovýchodě USA. Plody a oddenky trojčetek jsou obecně považovány za jedovaté. Hlavními obsahovými látkami jsou saponiny a steroidy.

Trojčetky se pěstují jako okrasné stínomilné trvalky. Řada druhů je v podmínkách střední Evropy plně mrazuvzdorná. Nejčastěji pěstovaným druhem je trojčetka velkokvětá. Mají své místo v bylinném léčení původních obyvatel Severní Ameriky, kde byly používány zejména k usnadnění porodu a zastavení krvácení. Některé druhy jsou využitelné i jako zelenina či nouzová potrava.

Popis

[editovat | editovat zdroj]

Trojčetky jsou vytrvalé byliny s podzemním oddenkem. Všechny druhy sezónně zatahují. Oddenek může být vodorovný až vzpřímený, nevětvený nebo řídce větvený, prodloužený nebo krátký, tlustý a dužnatý. Lodyha je přímá nebo řidčeji poléhavá, nevětvená, zpravidla nadzemní (pouze u Trillium petiolatum podzemní), nesoucí na vrcholu přeslen tří listenů připomínajících listy, v jejichž středu vyrůstá přisedlý nebo stopkatý květ. Listeny jsou vejčité, obvejčité nebo eliptické, mohou být jednolitě zelené nebo s kresbou a mají dlanitou žilnatinu se 3 až 5 hlavními žilkami pospojovanými síťnatou sekundární žilnatinou. Květy mohou být přímé nebo převislé. Okvětí je trojčetné, volné, rozlišené na kalich a korunu. Vnější kališní lístky jsou zpravidla zelené nebo hnědočervené, vytrvalé, vnitřní korunovité jsou nejčastěji purpurové, růžové, žluté, zelené nebo bílé, po odkvětu opadavé nebo vytrvalé. U některých druhů koruna chybí. Tyčinek je 6 a mají krátké nitky. Semeník je svrchní, vejcovitý až kulovitý, obsahuje 3 komůrky s mnoha vajíčky a nese krátkou, hluboce (někdy až k bázi) dělenou čnělku. Plodem je dužnatá tobolka (někdy interpretovaná jako bobule), obsahující několik až mnoho eliptických, asi 2 až 4 mm dlouhých semen. Každé semeno má velký bílý nebo žlutavý, olejnatý míšek. Tobolky zpravidla nepukají ve švech, ale prasklinou na boku.[1][2]

  • Pohledný druh Trillium undulatum
    Pohledný druh Trillium undulatum
  • Detail středu květu Trillium ovatum
    Detail středu květu Trillium ovatum
  • Nící květ Trillium catesbaei
    Nící květ Trillium catesbaei
  • Zralý plod Trillium smallii
    Zralý plod Trillium smallii

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Rod trojčetka zahrnuje celkem 45 druhů. Je rozšířen v Severní Americe a Asii.[3] Centrum druhové diverzity je na jihovýchodě USA v jižní části Appalačského pohoří.[4] Trojčetky se vyskytují ve většině států USA s výjimkou pouštních oblastí amerického jihozápadu (Arizona, Nové Mexiko, Nevada a Utah). Několik druhů zasahuje i do Kanady. V Asii sahá areál rodu od Afghánistánu přes Himálaj a Čínu po Japonsko a Ruský Dálný východ.[3] Jsou to charakteristické byliny podrostu vlhkých a humózních lesů. V přírodě trojčetky nezřídka tvoří velké populace. Například v národním parku Shenandoah ve Virginii se trojčetka velkokvětá vyskytuje v milionech jedinců. Některé jiné druhy, jako je například Trillium rugelii, jsou naopak vzácné.[4]

Ekologické interakce

[editovat | editovat zdroj]
Porost trojčetky velkokvěté v kanadské provincii Ontario

Na semenech trojčetek se nachází výživné masíčko (elaiozóm), pro které je vyhledávají mravenci. Ti semena odnášejí do mraveniště a po konzumaci masíčka je vyhazují ven. Klíčící rostlinka tak získává výživné a zároveň chráněné stanoviště. Masíčka také přitahují vosy, které se někdy podílejí i na šíření semen, a plže a pozemní brouky, kteří zpravidla masíčko konzumují hned na místě a na šíření semen se proto nepodílejí. Takový přenos však zpravidla nepřesahuje vzdálenost 10 metrů od mateřské rostliny. Existují však i způsoby podstatně dálkovějšího přenosu. Bylo prokázáno, že semena trojčetky velkokvěté se na větší vzdálenosti (až několik kilometrů) šíří v trusu jelenů, kteří konzumují bobulovité plody. Výskyt tohoto druhu kopíruje v Severní Americe migrační trasy jelence běloocasého. Tento fenomén zřejmě přispěl k rozšíření daného druhu rostliny v poledové době.[5][6][7]

Květy trojčetek jsou opylovány hmyzem. Druhy s vonnými a barevnými květy jsou opylovány blanokřídlým hmyzem. Hlavními opylovači trojčetky velkokvěté jsou čmeláci. Některé druhy (Trillium sessile, T. cuneatum, T. erectum) mají červeně zbarvené květy s nepříjemným pachem, které lákají jako opylovače mouchy nebo brouky.[8][9] Motýlí housenky se na trojčetkách živí poměrně zřídka. V Severní Americe jsou na nich nacházeny housenky píďalky Scopula ordinata a drobné můry Clepsis melaleucana z čeledi obalečovití.[10]

Obsahové látky a jedovatost

[editovat | editovat zdroj]

Plody, semena a oddenky trojčetek jsou obecně považovány za jedovaté.[11] Po požití mohou způsobit podráždění zažívacího traktu, projevující se mj. silným zvracením.[12][13] Hlavními obsahovými látkami jsou saponiny a steroidy. Pestrou paletu těchto látek obsahuje zejména severoamerická trojčetka vzpřímená (Trillium erectum) a asijský druh Trillium kamtschaticum.[14] Jako vysloveně jedovaté jsou uváděny druhy trojčetka přisedlá (Trillium sessile), trojčetka nící (T. cernuum) a druh Trillium ovatum.[11] Naproti tomu trojčetka velkokvětá a některé další druhy jsou využívány jako zelenina.[15][16] Z oddenků i natě trojčetky velkokvěté byl izolován saponin dioscin s prokázanou významnou aktivitou vůči Candida albicans, některým kvasinkám a plísním.[17]

Taxonomie

[editovat | editovat zdroj]

Rod Trillium je v současné taxonomii čeledi Melanthiaceae řazen do tribu Parideae. Nejblíže příbuzné rody jsou Paris (vraní oko) a monotypický severoamerický rod Pseudotrillium.[18] V minulosti byl rod Trillium řazen do široce pojaté čeledi Liliaceae, později společně s několika dalšími příbuznými rody (Paris, Daiswa a Kinugasa) do čeledi Trilliaceae. Výsledky fylogenetických analýz však ukázaly, že tato čeleď tvoří vývojovou větev uvnitř čeledi Melanthiaceae a následně byly proto obě čeledi sloučeny.[19] V rámci dané skupiny došlo také k taxonomickým úpravám na rodové úrovni. Do rodu Trillium byl vřazen druh Trillidium govanianum. V roce 2002 byl naopak z rodu Trillium vyjmut druh Trillium rivale do samostatného monotypického rodu Pseudotrillium. Rody Daiswa a Kinugasa byly vřazeny do rodu Paris.

Rod je rozdělován na dva podrody. Do podrodu Trillium se řadí druhy se stopkatými a většinou široce se otevírajícími květy, výhradně severoamerický podrod Phyllantherum zahrnuje druhy s květy přisedlými mezi listeny a obvykle se vzpřímenými korunními plátky. Listy jsou nezřídka skvrnité nebo jinak zdobené.[4] Podrod Phyllantherum je podle výsledků fylogenetických studií monofyletický, zatímco podrod Trillium je parafyletický.[18]

Zástupci

[editovat | editovat zdroj]

Význam

[editovat | editovat zdroj]

Trojčetky jsou pěstovány jako okrasné stínomilné trvalky. Oblíbené jsou také mezi skalničkáři. Nejčastěji pěstovaným druhem je bělokvětá trojčetka velkokvětá (Trillium grandiflorum). Mezi další běžněji pěstované druhy náleží trojčetka vzpřímená (T. erectum) s přímými, většinou červenými květy, trojčetka nící (T. cernuum) s květy převislými a bělavými a trojčetka přisedlá (T. sessile) s tmavočervenými přisedlými květy a pestrými, ozdobnými listy. Barva květů je obecně u trojčetek dosti variabilní a byly vypěstovány i různé zahradní kultivary.

Trojčetky mají své místo v bylinném léčení původních obyvatel Severní Ameriky. Indiáni je používali zejména ke stimulaci dělohy při porodu a využívali i jejich svíravého působení při krvácení.[4] Nálev z oddenku trojčetky velkokvěté používali Indiáni kmene Potawatomi při bolavých bradavkách. V kmeni Menominee se syrový kořen používal jako obklad na otoky očí a po úpravě byl používán při menstruaci.[22] Dále byl tento druh aplikován při revmatu, jako desinfekce, analgetikum a diuretikum a k vyvolání potratu. Trojčetka přisedlá (T. sessile) a druh Trillium ovatum jsou zevně používány na opařeniny a bolavé oči. Rovněž Trillium chloropetalum slouží při ošetřování opařenin a zranění a jako analgetikum. Oddenky T. govanianum jsou použitelné při úplavici. Druh T. ovatum slouží i jako afrodiziakum a ke zvýšení sexappealu.[11] Oddenek trojčetky vzpřímené byl používán k usnadnění porodu. Jeho používání v těhotenství se však doporučuje pouze pod dohledem kvalifikovaného odborníka.[12] Další oblasti využití jsou menopauza, menstruační potíže, astma, střevní potíže, vředy a kašel. K urychlení porodu byly užívány také květy, kalichy a listy Trillium undulatum.[11] Sušený oddenek trojčetky vzpřímené a dalších druhů byl v letech 1916 až 1947 v USA součástí oficiálního lékopisu. Byl užíván jako adstringens, tonikum, alterativum a expektorans, nověji i jako děložní stimulans.[22]

Pro Američany jsou trojčetky symbolem jara.[23] Stylizovaný květ trojčetky velkokvěté je oficiálním symbolem kanadské provincie Ontario[24] a je státním květem amerického státu Ohio.[25] Trojčetka velkokvětá slouží po uvaření jako zelenina a je využitelná jako potrava v případě nouze.[15] Rovněž listy trojčetky vzpřímené lze použít k přípravě salátů a špenátu.[16] Oddenky T. petiolatum jsou používány jako předkrm.[11]

  • Plnokvětý kultivar trojčetky velkokvěté 'Pamela Copeland'
    Plnokvětý kultivar trojčetky velkokvěté 'Pamela Copeland'
  • Růžovokvětá forma trojčetky velkokvěté
    Růžovokvětá forma trojčetky velkokvěté
  • Vlajka provincie Ontario se stylizovaným květem trojčetky velkokvěté
    Vlajka provincie Ontario se stylizovaným květem trojčetky velkokvěté

Pěstování

[editovat | editovat zdroj]

Většina druhů je v podmínkách střední Evropy mrazuvzdorná (zóna odolnosti 5, u některých druhů i 4). Vyhovuje jim stinné stanoviště a hluboká, humózní, dostatečně vlhká, avšak dobře odvodněná půda. Koření poměrně hluboko. Některé druhy z jižních oblastí USA s výrazným letním suchým obdobím po jarním odkvětu brzy zatahují a nevadí jim letní sucho. V příznivých podmínkách jsou trojčetky dlouhověké a mají tendenci se rozrůstat. Škůdci ani choroby je většinou nenapadají, rašící výhony na jaře někdy ožírají šneci nebo slimáci. Přesazování rostlin z volné přírody bývá většinou neúspěšné. Množí se nejlépe dělením oddenku mimo vegetační sezónu na podzim nebo v předjaří. Lze je množit i výsevem semen, mladé rostliny ale poprvé vykvétají po 5 až 7 letech.[4]

Přehled druhů a jejich rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Druhy východu a jihu Severní Ameriky

[editovat | editovat zdroj]

Druhy západu Severní Ameriky

[editovat | editovat zdroj]

Asijské druhy

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ CASE JR., Frederick W. Flora of North America: Trillium [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ SONGYUN, Liang; SOUKUP, Victor G. Flora of China: Trillium [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b c Plants of the world online [online]. Royal Botanic Gardens, Kew. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ a b c d e SCHMID, W. George. Encyclopedia of Shade Perennials. Portland: Timber Press, 2002. Dostupné online. ISBN 0-88192-549-7. (anglicky) 
  5. ↑ VELLEND, Mark et al. Dispersal of Trillium seeds by deer: implications for longdistance migration of forest herbs. Ecology. 2003, čís. 84(4). 
  6. ↑ ZETTLER, Jennifer A.; SPIRA, Timothy P.; ALLEN, Craig R. Yellow Jackets (Vespula spp.) Disperse Trillium (spp.) Seeds in Eastern North America. The American Midland Naturalist. 2001, čís. 146. 
  7. ↑ Dispersal of Trillium seeds by ants [online]. Botany blog. Plants of the Northeastern U.S., 2009. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ BORGE, Mary Anne. Trilliums, flies and ants [online]. The Natural Web, 2019. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ KNIGHT, Tiffany M. The effects of herbivory and pollen limitation on a declining population of Trillium grandiflorum. Ecological Applications. 2004, čís. 14(3). Dostupné online. 
  10. ↑ HOSTS - a Database of the World's Lepidopteran Hostplants. [online]. London: Natural History Museum. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ a b c d e QUATTROCCHI, Umberto. World dictionary of medicinal and poisonous plants. [s.l.]: CRC Press, 2012. ISBN 978-1-4822-5064-0. (anglicky) 
  12. ↑ a b GARDNER, Zoë; MCGUFFIN, Michael. Botanical Safety Handbook. [s.l.]: AHPA, 2013. (anglicky) 
  13. ↑ Poisonous outdoor plants. [s.l.]: Government of Alberta, 1995. (anglicky) 
  14. ↑ GLASBY, John S. Dictionary of plants containing secondary metabolites. [s.l.]: Taylor & Francis, 2005. ISBN 0-203-16537-3. (anglicky) 
  15. ↑ a b MEDSGER, Oliver Perry. Edible wild plants. [s.l.]: Oliver Press, 2007. ISBN 978-1406764543. (anglicky) 
  16. ↑ a b Facts and Benefits of Red Trillium [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ HOSTETTMANN, K.; MARSTON, A. Chemistry and Pharmacology of Natural Products. Saponins.. [s.l.]: Cambridge University Press, 1995. Dostupné online. ISBN 0-521-32970-1. (anglicky) 
  18. ↑ a b FARMER, Susan B.; SCHILLING, Edward E. Phylogenetic analyses of Trilliaceae based on morphological and molecular data. Systematic Botany. 2002, čís. 27(4). 
  19. ↑ WILSON, Karen L.; MORRISON, David A. (eds.). Monocots. Systematics and evolution.. [s.l.]: CSIRO, 2000. ISBN 0-643-09014-2. (anglicky) 
  20. ↑ SEKERKA, Pavel. Severoamerické trvalky trojčetky: Trojnásobná potěcha oka. Příroda. 2011, čís. 9. Dostupné online. 
  21. ↑ Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné online. 
  22. ↑ a b VOGEL, Virgil J. American Indian medicine. [s.l.]: University of Oklahoma Press, 1970. Dostupné online. (anglicky) 
  23. ↑ BRYAN, John E. Bulbs. Pocket guide. Portland: Timber Press, 2005. (anglicky) 
  24. ↑ Ontario's provincial symbols [online]. Government of Canada. Dostupné online. (anglicky) 
  25. ↑ Ohio state wildflower [online]. Netstate. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Trojčetka&oldid=23454484“