Torne

Torne Torne älv Tornionjoki
řeka v Torniu
Základní informace
Délka toku	522 km
Plocha povodí	40 240 km²
Průměrný průtok	388 m³/s
Světadíl	Evropa
Pramen
Torneträsk 342 m n. m.
Ústí
Botnický záliv 65°48′30″ s. š., 24°8′45″ v. d. 0 m n. m.
Protéká
Švédsko Švédsko (Norrbotten) Finsko Finsko (Laponsko)
Úmoří, povodí
Atlantský oceán, Baltské moře, povodí Torne (Švédsko 65,2 %, Finsko 34,8 %)[1]
Geodata
OpenStreetMap	300862 OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Torne (švédsky Torne älv, finsky Tornionjoki, severní sámštinou Duortnoseatnu, tornedalskou finštinou Tornionväylä) je řeka v severním Švédsku (Norrbotten), přičemž na dolním toku (od soutoku s řekou Muonio) tvoří asi polovina její délky státní hranici s Finskem (Laponsko). Celková délka toku činí přibližně 522 km a jedná se tak o nejdelší řeku ve švédském kraji Norrbotten. Včetně největšího levého přítoku Muonio činí délka dokonce 565 km. Plocha povodí měří 40 240 km², z čehož je přibližně 14 000 km² ve Finsku

Zdrojnice řeky pramení ve Skandinávském pohoří nedaleko švédsko-norské hranice a stékají se v jezeře Torneträsk, ze kterého již řeka odtéká pod názvem Torne älv. Protéká vrchovinou Laponska, kde vytváří mnohé peřeje a vodopády. Na území samosprávné obce Pajala odevzdává díky bifurkaci spojovací řekou Tärendö 57 % své vody řece Kalix.^[2] Krátce poté se do ní z levé strany vlévá její největší přítok Munio, tvořící severní část hranice Švédska a Finska. Řeka poté tvoří hranici obou států až do svého ústí do Botnického zálivu Baltského moře u města Tornio.

Zdrojem vody jsou především sněhové srážky. Průměrný průtok vody poblíž ústí činí 380 m³/s. Zamrzá od listopadu do května. Nejvyšších vodních stavů dosahuje na přelomu jara a léta.

Využívá se k plavení dřeva. Poblíž ústí se nacházejí námořní přístavy Haparanda (Švédsko) a Tornio (Finsko).

• V tomto článku byly použity informace z Velké sovětské encyklopedie, heslo „Турне-Эльв“.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Torne na Wikimedia Commons