Walter Mikron

Mikron
Walter Mikron III, Letecké muzeum Kbely
Typ	řadový vzduchem chlazený invertní letecký motor
Výrobce	Walter
Konstruktér	ing. F. A. Barvitius (1934), ing. Bohuslav Šimůnek (1946)
První rozběh	1934
Hlavní použití	Mráz-Beneš Be-501,Zlín Z-212, Let L-13 SW Vivat
Vyrobeno kusů	540 (16+421+103)
Výroba	1934-1940, 1946-1950, 1985-dosud
Varianty	Mikron I, 4-II, II, III

Walter Mikron je vzduchem chlazený čtyřválcový řadový invertní letecký motor s rozvodem OHV. Vznikl ve 30. letech v pražské firmě Akciová společnost Walter, továrna na automobily a letecké motory, Praha XVII – Jinonice.^[1] Tento motor neměl mezi invertními motory z jinonické továrny předchůdce ani následovníky, nepočítáme-li jeho vlastní modifikace. Použitím mu byl nejblíže plochý dvouválec Walter Atom, krátce vyráběný po roce 1935 (o vrtání 85 a zdvihu 96 mm), potom po válce po krátký čas vyráběný Walter A, invertní dvouválec o vrtání 86 a zdvihu 86 mm,^[2] a o mnoho let později vyvinutý dvoutaktní dvouválec Walter M-202 o vrtání 82 mm a zdvihu 64 mm.

V roce 1934 uvedla továrna Walter na trh miniaturní čtyřválcový motor Walter Mikron I. V původní verzi motoru o jmenovitém výkonu 37 kW (50 k) při 2550 ot/min bylo vyrobeno 16 kusů. Typová zkouška byla odjeta ve dnech 16.7.-5.8.1935. O 2 roky později (1936) byl inovován na verzi Mikron 4-II, s vyšším, jmenovitým výkonem 44 kW (60 k) při 2600 ot/min. Typová zkouška byla odjeta ve dnech 9.3.-13.5.1937. Mikronů 4-II bylo vyrobeno 421 kusů.

Patřil mezi nejslabší motory z jinonické líhně, ale byl zároveň jedním z nejlehčích a nejspolehlivějších motorů pro malá sportovní letadla. Nedlouho po svém zrodu se objevil na choceňských letounech Beneš-Mráz Be-60 Bestiola (1935) a v roce 1936 na „bibinách“ Beneš-Mráz Be-501 Bibi a Be-550 Bibi.^[3] Později byl využit na letounech Zlín Z-XII a Zlín Z-212. Ve velkých počtech byl vyvážen a použití se dočkal např. v Anglii, Francii, Japonsku, Lotyšsku, Polsku, Belgii, Brazílii, Německu, Švédsku, Itálii, Jugoslávii, nizozemské Jávě a Maroku. Koncem roku 1936 byla v průběhu pařížského aerosalonu podepsána licenční smlouva^[4] na výrobu verze Mikron II ve francouzském Angers jako odezva na vítězství letounu Beneš-Mráz Be-501 Bibi v závodě „12 heures d´Angers“ v rychlosti a spolehlivosti, který uspořádal západofrancouzský aeroklub počátkem července 1936 a kde v kategorii do 2 litrů s upraveným motorem (snížený objem válců na 1997 cm³) zvítězil pplk. Karel Mareš, když uletěl 1001,968 v průměrné rychlosti 166,968 km/h.^[5] S tímto motorem a letounem Beneš-Mráz Be-501 Bibi byly 6.5.1937 vytvořeny 2 světové rekordy v rychlosti. Na 100 km škpt. ing. J. Štěpán dotáhl rychlosti 179,229 km/h a na 1000 km npr. J. Červinka rychlosti 170,809 km/h.^[6]

Během druhé světové války byla výroba zastavena a byla obnovena až po válce.

Po 2. světové válce se v roce 1946 Mikron 4-II dočkal další modernizace, konstrukčně připravené již před válkou. Pod označením Mikron III (typové označení M-130) s výkonem 48 kW (65k) jej vyrobili v továrně Walter a uplatnil se především v modernizovaných poválečných letounech Praga E-114 M „Air Baby“. Tato první větší série motorů Mikron III byla vyrobena z materiálu, který si „schoval“ před nacisty tehdejší ředitel a spoluvlastník Waltrovky Ing. Antonín Kumpera. Ještě později, v polovině 50. let, byly v továrně Motorlet (tento název byl používán od roku 1948) za falešnou stěnou nalezeny další desítky předválečných Mikronů 4-II. Pravděpodobně je tam dal ukrýt právě Ing. A. Kumpera. Poslední Mikrony z těchto sérií slouží v některých ultralehkých letounech ještě v 21. století.^[7] Mikronů III bylo v období 1945-47 vyrobeno v Jinonicích 103 kusů. Celkem bylo v Jinonicích vyrobeno 540 kusů všech 3 verzí.^[8]

V roce 1950 byla výroba tohoto pístového motoru v jinonickém Motorletu ukončena, protože neměl další využití. Byl jedním z mála předválečných motorů, které se po II. světové válce a po nezbytné modernizaci začaly stavět znovu a velmi se osvědčily. V expozici Leteckého muzea VHÚ lze spatřit původní letoun Praga E-114 M „Air Baby“, osazený motorem Walter Mikron III.^[9] Mikron II se vyráběl se licenčně ve Francii.^[4] Po druhé světové válce usilovalo Polsko o nákup licence k verzi Mikron III, ale uskutečněná jednání podpisem a prodejem licence neskončila.^[10]

Téměř po 30 letech tento motor znovu aplikačně ožil. V Aerotechniku Kunovice jej v roce 1978 použili pro pohon celokovového kluzáku Let L-13 Blaník v motorizované verzi označené jako L-13 SW „Vivat“, ve kterých létají tyto zdařilé pohonné jednotky do současnosti. Zpočátku byly využívány původní motory Walter Mikron III, na kterých prováděla firma Aerotechnik ve svém závodě v Moravské Třebové generální revize. Později (po 35 letech od ukončení výroby v Motorletu), od prosince 1985 zde byla zahájena výroba nových motorů Mikron IIIS a IIIA, na které Aerotechnik získal typové osvědčení letové způsobilosti dle národního předpisu L 8/0.

V roce 1999 byl od společnosti Aerotechnik (později EVEKTOR) odkoupen program výroby a údržby motorů Mikron, který se stal náplní činnosti firmy PARMA-TECHNIK s.r.o. se sídlem v Luhačovicích. Výroba, opravy a vývoj motorů zůstaly v původních prostorech v Moravské Třebové. Přímou návazností personálního obsazení, technického a technologického zajištění a odkoupením rozpracované výroby vytvořila firma PARMA-TECHNIK podmínky pro další existenci motorů Mikron III. V dubnu 2009 byla výroba přemístěna do nových prostor v areálu civilního letiště Staré Město u Moravské Třebové (Aeroklub Moravská Třebová, LKMK) a v červenci 2015 se odstěhoval PARMA-TECHNIK do prozatímních prostor v Luhačovicích. V roce 2017 byly dokončeny stavební práce na nové provozovně fy PARMA-TECHNIK s.r.o. na letišti v Luhačovicích (LKLUHA), uvedeném do provozu v témže roce Aeroklubem Holešov.^[11]

V období od roku 1985 bylo vyrobeno více než 160 motorů Mikron III.^[12]

Motoru Mikronu III přibývají v průběhu času další a další aplikace. Peter Funk, který je znám výrobou ultralightů řady FK, koupil ochrannou známku Bücker, a pod značkou Bücker & Funk nyní vyrábí ultralehké repliky např. Bücker 131A Jungmann jako Bücker & Funk FK 131 Jungmann. A 24. října 2012 vzlétl na letišti v Hranicích další zajímavý staronový letoun, replika Bücker 131, poháněný slavným českým motorem Walter Mikron IIIC o výkonu 59 kW/80k a byla postavena českou firmou Podešva Air. Německá firma Bückner&Funk si zajistila, že draky jejích replik jsou německým leteckým úřadem LBA plně certifikovány pro základní akrobacii v souladu s předpisem CS23.

Verze Mikron III je ještě v dnešní době jako letecký motor schválena a společností Moravia Inc je distribuována v USA.

Motory Walter Mikron I a II (přejmenován 1. lednu 1938 na typ 4-II) byly určeny pro jednomístná a dvojmístná školní a sportovní letadla. Motor se vyznačoval klidným a rovnoměrným chodem, malými rozměry a minimální čelní plochou, jež dovolovala výhodné tvarovaní motorových krytů a tím dosažení minimálního čelního odporu letounu. Další předností byla dobrá přístupnost všech částí motoru a příslušenství, a tím jednoduchá obsluha, udržování a servis. Motorová skříň byla dvoudílná horizontálně dělená, odlitá z elektronu. Spodní díl motorové skříně nesl válce, ložiska klikového a vačkového hřídele a upevňovací patky motoru. Ve skříni byl uložen čtyřikrát zalomený klikový hřídel z chromniklové oceli, který byl uložen v jednom kuličkovém a pěti kluzných ložiscích s bronzovými pánvemi vylitých kompozicí. Tlakové ložisko zachycovalo v obou směrech osové síly od vrtule, proto mohl být motor použit s tlačnou i tažnou vrtulí. Dutiny hřídele sloužily k přívodu mazacího oleje z hlavních ložisek hřídele do čepů ojnic.^[13]

Motor mohl být vybaven dvojitým zapalováním Scintilla Vertex NV 4-D s automatickou změnou předstihu. Pokud byl motor vybaven jednoduchým zapalováním, mohlo být namontováno místo druhého magneta dynamo pro osvětlování. Spádový karburátor Stromberg EX 22 byl opatřen spouštěcí klapkou, pumpičkou přechodů a obohacovací tryskou. Dále byl motor opatřen pohonem a přírubou pro benzínové čerpadlo. Na tuto přírubu bylo možné připojit lehký mechanický spouštěč Walter Mechano 4 popř. Eclipse 4H 4 s ruční klikou. U verze 4-II bylo možné instalovat elektrický startér Eclipse Y150 (6V). Motor měl suché mazání klikové skříně a byl schopen výkonů pro akrobacii.^[14][15]

Motor verze Mikron I měl vrtání 85 a zdvih 96 mm. U verze Mikron 4-II byly válce převrtány na průměr 88 mm, čímž se zvýšil objem válců z původních 2179 cm³ na 2336 cm³. Další úpravou u verze označované 4-II bylo zvýšení kompresního poměru z 5,2:1 na 6:1 a logicky došlo ke zvýšení výkonu. Byl vyráběn i Mikron II se sníženým objemem válců na 1997 cm³. Tento motor se na základě licenční smlouvy podepsané v prosinci 1936 na pařížském aerosalonu vyráběl ve Francii.^[4]

Válce byly kovány z oceli, s nitridovanými pracovními plochami a oddělenými hlavami válců vyrobenými z hliníkové slitiny. I písty byly odlity z hliníkové slitiny. Ojnice byly vykovány ze slitiny hliníku. Klikový hřídel byl výkovek z chrom-vanadiové oceli s nitridovanými čepy. Hřídel byl uložen v jednom tlakovém, axiálním kuličkovém ložisku a v pěti kluzných ložiskách z olovnatého bronzu, uložených v příčných stěnách dvoudílné, lité klikové skříně z hořčíkové slitiny (elektronu). Funkce ventilů byla řízena vačkovým hřídelem v klikové skříni přes zdvihátka, tyčky a vahadla. Každý válec měl sací a výfukový ventil s nitridovanými povrchu. Přípravu palivové směsi obstarával karburátor, ke kterému bylo palivo přiváděno 1–2 membránovým čerpadly AC-B-PE 389 nebo Amal 150/011. V sacím potrubí bylo palivo předehříváno odcházejícími spalinami. Mazání motoru bylo oběžné tlakové se suchou skříní. Oběh oleje byl obstaráván jedním výtlačným a jedním sacím zubovým čerpadlem, která byla poháněna ozubeným kolem z konce klikové hřídele.^[15]

U poválečného Mikron III (a dalších modifikací) byly válce opět převrtány z 88 mm na 90 mm, čímž vzrostl objem válců na 2443 cm³. Drobné změny nastaly u příslušenství, magneta Scintilla Vertex byla typově označena jako NVK-4 a AVK-4, na přání byla montována palivová pumpa Walter 2M50, ruční spouštěč byl typu Walter R15. Mazání bylo upraveno pro akrobatický let.^[16]

U společnosti Parma Technik byl motor v dalších letech dále modernizován. Verze Mikron IIIAE dostala elektrický spouštěč a alternátor, Mikron IIIB měl navíc zvýšený výkon na 55 kW (75k). Varianty byly certifikovány dle předpisu JAR 22. V roce 2007 byl uveden na trh modernizovaný motor v kategorii UL s označením Mikron IIIC UL s výkonem 60 kW (81k). U poslední verze Mikron IIIC plnění zajišťuje spádový karburátor a přívod paliva dvojité membránové čerpadlo 2M-50. Zapalovací soustavu tvoří dvě nezávislá zapalovací magneta LUN 2225 se dvěma řadami zapalovacích svíček. Mazání motoru je tlakové oběžné se suchou motorovou skříní a samostatnou olejovou nádrží mimo motor. Elektrická výzbroj motoru sestává z alternátoru PAL 14V/15A (200 W) s odděleným regulátorem a startéru PAL 12V/1 kW. Kliková skříň a některé další díly jsou odlity z hořčíkové slitiny AZ91, vyznačující se nízkou měrnou hmotností a výbornou pevností. Hlavy válců jsou odlévány metodou vytavitelného modelu z hliníkové slitiny „DAKAR“ (RR350), vyvinuté firmou Ricardo pro vzduchem chlazené přeplňované motory Tatra. Písty jsou obráběny z výkovků, které vyrábí Strojmetal Kamenice. Klikové hřídele jsou od výrobce Strojírny Poldi.

Walter/ Motorlet: Mikron I, Mikron II, Mikron 4-II, Mikron III

Aerotechnik Moravská Třebová: Mikron IIIS, Mikron IIIA

PARMA-TECHNIK: Mikron IIIB, Mikron M IIISE, AE, BE, Mikron IIIA UL, Mikron IIIB UL, Mikron IIIC UL

Walter/ Motorlet

Aerotechnik Mor. Třebová a PARMA-TECHNIK

• Typ: vzduchem chlazený pístový invertní čtyřválcový řadový letecký motor^[1][2][12]
• Délka: Mikron I-II 804 mm, Mikron III 828 mm
• Šířka: Mikron I-II 342 mm, Mikron III 357 mm
• Výška: Mikron I-II 635 mm, Mikron III 530 mm

• Ventilový rozvod: jeden sací a jeden výfukový ventil jeden válec, rozvod OHV
• Palivová soustava: Karburátor Stromberg EX 22 (Mikron I), Walter Hobson AI 37 DX (Mikron II-III), JIKOV SOP 40L (Mikron IIIS)
• Zapalování: 1–2 magneta Scintilla Vertex resp. NV 4-D
• Mazací soustava: Suchá kliková skříň
• Chladicí soustava: Chlazení vzduchem

• Poměr výkon/hmotnost: 0,7–0,8 kW/kg (Mikron I-III)

• 
  Avia Av-36 Bojar (1946)
• 
  Beneš-Mráz Be-60 Bestiola (prototyp, 1935)
• 
  Beneš-Mráz Be-60 Bestiola (OK-BEC, 1935)
• 
  Beneš-Mráz Be-60 Bestiola (1935), Letecké muzeum M. Vlacha
• 
  Beneš-Mráz Be-60 Bestiola (1935), Letecké muzeum M. Vlacha
• 
  Beneš-Mráz Be-501 Bibi (1936)
• 
  Beneš-Mráz Be-550 Bibi (1936)
• 
  Bücker&Funk FK131 Jungmann (D-MTEO)
• 
  Bücker Bü 180 Student (D-ETFS, 1937)
• 
  Bücker Bü 180 Student (1937)
• 
  Empresa Aeronáutica Ypiranga LTDA 201-C (PP-TAW)
• 
  Chrislea L.C.1 Airguard (1938)
• 
  KD-67 Ideal, vírník (1977), Letecké muzeum Kbely
• 
  Koolhoven F.K.53 Junior (1936)
• 
  Koolhoven F.K.53 Junior (PH-FKJ, Les Ailes 1937)
• 
  PC-Flight Pretty Flight (D-MOBH, 2005)
• 
  Praga E-114M Air Baby (HB-UAF, 2013)
• 
  Praga E-114M Air Baby (1947), Letecké muzeum Kbely
• 
  Rogažarski SIM-VI (YU-PDX, 1937)
• 
  RWD-16 (1936)
• 
  RWD-23 (SP-BPO, 1939)
• 
  Siebel Si 202 Hummel (D-EKDQ, 1938)
• 
  Tipsy B (OO-EOT)
• 
  Tipsy Belfair (G-APIE)
• 
  Tipsy Junior (G-AMVP, 1953)
• 
  Utva C-3 Trojka (YU-CGT, 1946)
• 
  Zlín Z-XII (1935)
• 
  Zlín-212 (1938)
• 
  Zlin-212 (HA-NAO, 1940)
• 
  Aerotechnik L-13 SW Vivat, motorizovaný kluzák
• 
  L-13 B Bačostroj, motorizovaný kluzák (Slovácký aeroklub Kunovice, OK-8902)
• 
  M-17 Universal (OK-4900)

• A.S. Walter, továrna na automobily a letecké motory
• Walter Atom
• Antonín Kumpera

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Walter Mikron na Wikimedia Commons
• Walter Jinonice
• Walter Mikron I na valka.cz
• Walter Mikron II na valka.cz
• Walter Mikron III na valka.cz
• Parma Technik na parmatechnik.cz