Raneferef

Raneferef
Neferchau Raneferef[1]
Raneferef, Egyptské muzeum, Káhira
Doba vlády	2404 př. n. l.[2][3] 11 let (Beckerath) x + 1 rok (Turínský královský papyrus) 20 let (Manehto)
Rodné jméno	Isi
Trůnní jméno	Ra-nefer-ef
Horovo jméno
	Chau-nefer
Jméno obou paní	Neferem
Zlatý Hor	Nefer bik nebu
Manželka	Chentkaus III.[3]
Otec	Neferirkare
Matka	Chentkaus II.[3]
Narození	2480 př. n. l.
Hrobka	hrobový komplex v Abúsíru
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Raneferef (v alternativním čtení Neferefre) byl panovník 5. dynastie ve starověkém Egyptě v období Staré říše. Vládl jen krátce, uvádí se ~rok 2404 př. n. l.^[3]

V Abúsíru, se vyskytují tři dominantní pyramidy faraonů Sahurea, Neferirkarea a Neuserea. Poměrně detailní archeologické výzkumy v Egyptě na přelomu 19.–20. století prováděl Ludwig Borchardt, v rámci německých expedicí, kromě jiných i v Abusíru (roku 1901), kde zkoumal i nedokončenou pyramidu, o které předkládal, že mohla být vybudována pro Reneferefa. Když se mu nepodařilo najít vstup do vnitřních prostor, práce ukončil, taky asi vzhledem k nepřízni počasí, jak zmiňuje ve své práci z roku 1907.^[4]
Na jižním poli Abúsíru, kde československá archeologie získala koncesi na prospekci lokality,^[5] si na podkladě Borchardtových zápisů z jeho vykopávek v Abúsíru^[4] čeští egyptologové v 80. letech určili další směr výzkumu nedokončené pyramidy s cílem objasnit její původ a potvrdit, že stavitelem byl Raneferef. V letech 1980–1990 byl odkryt vstup do pyramidy a postupně se zdokumentovala celá vnitřní substruktura, včetně pohřební komory. Raneferef stavbu své pyramidy zahájil se čtvercovou základnou (78,5×78.5 m), ale jeho předčasná smrt stavbu vzápětí přerušila. Dokončil ji až jeho nástupce a mladší bratr Niuserre, a to jen do navýšení ~7 m a upravil její vnitřní substrukturu. Stěny pyramidy byly obložené žlutošedým vápencem se sklonem 78 %, takže místo pyramidy vlastně vznikla mastaba. U vstupu do spodních prostor se nacházela kaple, ve které se konaly obřady Nefereferova zádušního kultu. V následujících letech byl odkryt vstup do pyramidy a postupně se zdokumentovala celá vnitřní substruktura, včetně pohřební komory. Z původní výbavy se zachovaly jen nepatrné polorozpadlé zbytky, alabastrové kanopy, fragmenty sarkofágu a část mumie, která byla antropologicky posouzena s odhadem na stáří při úmrtí asi na 20–23 roků. Podle dalších poznatků to byla zřejmě mumie Raneferefova.^[6] Nejcennějším nálezem byla Raneferefova soška z růžového vápence, sedícího na trůnu s ochranou sokolího boha Hora. Na základně sošky bylo vyryto hieroglyfické jméno krále.^[6] Je uložena v Egyptském Muzeu v části významnějších nálezů ze Staré říše.

O Ranoferfrově slunečním chrámu se nalezla jen krátká zmínka v hrobce královského úředníka z 5. dynastie Tyho,^[7] a také podle nápisu v hrobce úředníka Ceje, který byl představeným pyramid a slunečních chrámů v období 5. dynastie, víme, že Raneferefův sluneční chrám se jmenoval „Reův obětní oltář“,^[3] nicméně vlastní stavba slunečního chrámu nebyla dosud odhalena.

Nejstarší stavební fáze výstavby Raneferefova zádušního chrámu byla na východní straně nedokončené pyramidy (mastaby), přímo u její stěny. Byla vybudována ze sušených cihel. Komplex postrádá údolní chrám a přístupovou cestu. Stavitelé rozsah stavby značně zredukovaly po předčasné smrti panovníka. Zádušní chrám, ve kterém se po nějakou dobu udržoval Raneferefův kult, byl jednou z dřívějších staveb v komplexu. Ve vstupní intimní části byly prostory, kde se odehrávaly obětní obřady, byl zde oltář pro oběti zvířat, nejčastěji uctívaných býků, včetně místnosti pro porážku a zpracování, tak zvaný „Dům nože“.^[3] V další dostavbě se budova zvýšila o jedno patro. Dostavěla se síň se sloupy s motivy stvolů papyrusu, v nikách byly zřejmě vystaveny královské sochy. Cenným archeologickým nálezem v jámě pod podlahou síně byly různorodé kultovní předměty, které vlastně tvořily zakládací obřadní depozit zádušních prostorů. Kultovní obřady, které zaměstnávaly řadů kněží a práce dalších skupin služebníků, byly zásobovány z centrálních zdrojů panovníka. S odstupem od Raneferefovy smrti kultovní obřady ochabovaly, až úplně zanikly a v budovách zádušního chámu byly jen sklady. Ty také časem zanikly a vlastní archeologický průzkum nacházel jen zlomky artefaktů překrytých vrstvou prachu.^[8]

Nálezy zápisů na papyrusových svítcích popsaných hieratickým písmem (odvozených od hieroglyfického), v převážné většině však jen zlomků – útržků, byly od počátků egyptské archeologie vysoce ceněné a v historickém kontextu je docenil až jejich systematickým výzkumem, katalogizace a způsob jejich čtení s historickou interpretací. Postupně se soustřeďovaly v muzejních ale i soukromých sbírkách. Vědecký rozbor a překlady textů se dají datovat přibližně od roku 1973, kdy se sestavil soupis depozit v Britském Museu.^[9] Posléze vznikl soupis i z dalších významných muzejních sbírek, který publikoval J. Černý.^[10] Papyrusy, které byly rozšifrovány a interpretovány, pocházejí převážně ze Střední říše a později, které ale poskytují informace i o dobách starších, je vícero a jsou souhrnně publikovány například v práci Breasteda.^[11] Přikladně to jsou Turinský papyrus, medicínský Ebersův papyrus, soubor papyrusů z ostrova Elefantina z hrobky Harchufa ze 6. dynastie, papyrus Westcar,^[12] Harrisův papyrus z 20. dynastie a vlády Ramesse III., který se zachoval v perfektním stavu a délce 41 m a 1500 řádků hieratického textu. Obsahoval soupis majetku říše, povinností panovníka vůči chrámům, který zdědil Ramesse IV.,^[13] Rhindův matematický papyrus^[14] a četné další. Ovšem, jak konstatuje Breasted,^[11] autentické papyrusy ze Staré říše se nacházejí jen v zlomcích roztroušených po různých muzeích a soukromých sbírkách. Patrně nejvíce se jich nachází v Britském^[9] a Berlínském muzeu.^[15]

Česká archeologická expedice v Reneferefově komplexu v roce 1981 při průzkum zádušního chrámu, kromě jiných artefaktů, odkryla v několika částech chrámu více než 2000 zlomků papyrusů se záznamy v hieratickém písmu. K jejich zpracování a čtení písemných záznamů byla přizvána paní Posener-Kriegerová^{[p 1]}, která již získala zkušenosti a znalosti s jejich čtením v historických souvislostech při zpracování Neferirkareho archivu. Ten byl již objeven Borchardtem v roce 1900–1908 a zlomky papyrusů byly uloženy v depozitu Muzea v Berlíně^[4], přičemž již dříve u starožitníků odkoupené nálezy se dostaly do sbírek několika egyptologů.^[8][16]
Zlomky papyrusů z Raneferefova archivu po jejich pracném přečtení a roztřídění, obsahovaly účetnické údaje o výnosech chrámu a dodávkách z vnějších zdrojů, inventáře chrámu aj. Trvání kultu vyžadovalo pravidelnost dodávek potravin a dalších produktů nezbytných pro zádušní obřady ale také zásobování kněží a dalšího skupin služebníků. Zajímavé jsou i záznamy o dodaných tkaninách, oleje, kadidla aj.^[8] Celkové vývody z provedeného rozboru ukazují, že se podrobně zaznamenávaly pohyby jednotlivých komodit, inventáře chrámů, povinností kněží a obslužných skupin, které se ve službě pravidelně střídaly a také jména odpovědných osob. Byl to zaužívaný evidenční systém ekonomického zabezpečení královských pohřebních kultů. Ve srovnání s již zmíněným archivem Neferirkareho Málek^[17] uvádí, že Raneferefův archiv je srovnatelně významný, dokumentující charakter administrativního řízení ekonomiky. Soubor papyrusů v obou archivech, spolu s nálezy v chrámovém komplexu královny Chentkaus II., je často označován jako „Abúsírské papyrusy“.^[3]
Je zřejmé, že popisovaný administrativní systém se rozvinul a uplatňoval již v předchozí 4.dynastii, především při stavbě velkých pyramid na Gízké planině. Logistické procesy nezbytné pro zabezpečení jejich organizované výstavby, včetně přičleněných zádušních komplexů, potvrdily rozsáhlé archeologické výzkumy popisované v pracích Lenerta a Hawasse.^[18][19]
Egypt v období Staré říše byl centrálně spravovaný stát s plánovanou ekonomikou v čele s králem, který byl absolutním vlastníkem všech jejích zdrojů a jehož pravomoci byly prakticky neomezené. Jeho vůli zabezpečoval byrokratický aparát úředníků „vezírů“, kněží a podřízených lokálních vládců. Je přirozené, že se přenesl i do praxe následující 5. dynastie.^[17] Důsledkem ovšem byl značně zvýšený počet úředníků, kněží a příbuzenských vrstev, které ke konci 5. dynastie oslabovali centrální systém řízení státu a v následující 6. dynastii se tak prohluboval mocenský rozklad společnosti až přerostl do období označovaného jako První přechodná doba.^[20]

• 4. dynastie
• Neferirkare
• Niuserre
• 6. dynastie

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Raneferef na Wikimedia Commons

Předchůdce: Šepseskare

Egyptský král ~2404 př.Kr.

Nástupce: Niuserre

Faraoni staré říše
3. dynastie (cca 2707/2657–2639/2589)	Nebka (?) • Necerichet (Džoser) • Sechemchet • Sanacht (?) • Chaba (?) • Hunej
4. dynastie (cca 2639/2589–2504/2454)	Snofru • Chufu (Cheops) • Radžedef • Rachef (Chefrén) • Baufre • Menkaure (Mykerinos) • Šepseskaf • (?) Thamphthis
5. dynastie (cca 2504/2454–2347/2297)	Veserkaf • Sahure • Neferirkare • Šepseskare • Raneferef • Niuserre • Menkauhor • Džedkare • Venis
6. dynastie (cca 2347/2297–2216/2166)	Teti • Veserkare • Pepi I. • Merenre I. • Pepi II. • Merenre II. • Neitokret