[go: up one dir, main page]

Přeskočit na obsah

Rašid Nurgalijev

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Rašid Gumarovič Nurgalijev
Stranická příslušnost
ČlenstvíJednotné Rusko

Narození8. října 1956 (68 let)
Zhetikara
Alma materPetrozavodská státní univerzita
National Security Academy of the Republic of Belarus
Profesepolitik a ekonom
Náboženstvísunnitský islám
OceněníŘád cti
medaile Za bezchybnou službu 3. třídy
medaile Za bezchybnou službu 2. třídy
Řád za vojenské zásluhy
medaile 200 let ministerstva vnitra Ruské federace
… více na Wikidatech
PodpisRašid Gumarovič Nurgalijev, podpis
CommonsRashid Nurgaliev
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Rašid Nurgalijev

Rašid Gumarovič Nurgalijev (rusky Рашид Гумарович Нургалиев, * 8. října 1956 v ŽitikaraKazašská SSR, Sovětský svaz) je ruský generál a politik tatarské národnosti, v letech 2003 až 2012 ruský ministr vnitra.

V roce 1979 ukončil studium v Petrozavodsku a v letech 1981–1995 pracoval v Karélii pro KGB a její nástupnickou organizaci. V roce 1995 se přesunul do Moskvy a pokračoval v práci pro bezpečnostní služby, naposled pro Federální službu bezpečnosti (FSB).

Je ženatý a má dva syny, Maxima a Rašida. Vyznáním je pravoslavný křesťan.

Politická kariéra

[editovat | editovat zdroj]

V roce 2002 se stal prvním náměstkem ministerstva vnitra, v roce 2003 se stal úřadujícím ministrem vnitra, řádně tuto funkci vykonával od následujícího roku až do roku 2012. Poté, co byl nahrazen Vladimirem Kolokolcevem, stal se náměstkem tajemníka ruské Bezpečnostní rady.[1]

Je členem strany Jednotné Rusko.

V roce 2011 vzbudil pozornost svým názorem, že by bylo vhodné regulovat nebo cenzurovat Internet za účelem ochrany ruské kultury.[2]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rashid Nurgaliyev na anglické Wikipedii.

  1. Нургалиев назначен заместителем секретаря совета безопасности [online]. RIA, 2012-05-22 [cit. 2016-07-27]. Dostupné online. (rusky) 
  2. Ministr vnitra chce omezit internet. Na ruský web míří cenzura. technet.idnes.cz [online]. 2011-8-3 [cit. 2011-8-4]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]