Robert von Weinzierl

Robert Karl rytíř von Weinzierl
Robert Karl rytíř von Weinzierl
Narození	29. března 1855 Bílý Újezd Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	9. června 1909 (ve věku 54 let) Freiberg Německá říše Německá říše
Povolání	archeolog
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Robert Karl rytíř von Weinzierl (29. března 1855, Bílý Újezd^[1] – 9. června 1909, Freiberg) byl severočeský archeolog a přírodovědec.

Robert von Weinzierl se narodil jako syn Karla von Weinzierla, schwarzenberského panského nadlesního v Bílém Újezdě. Rodina po otcovské linii pocházela z Bavorska. Do šlechtického stavu byl jeden z předků povýšen v roce 1706, záhy toto povýšení potvrdil i císař Karel VI. Doslovné znění titulu je „Weinzierl rytíř von Weinberg“. Po studiích na reálce v Litoměřicích odešel do Prahy, kde studoval na Polytechnickém institutu (pozdější technice) a také docházel na přednášky na Karlovu univerzitu. V průběhu studií se živil jako vychovatel, byl také sekretářem Fyziokratické společnosti v Praze. Poté absolvoval jednoroční vojenskou službu. V roce 1887 zakoupil společně s Robertem Gautschem za peníze z dědictví po otci knihkupectví v domě "Zlatý jezevec" (v dnešní Karlově ulici) v Praze. V roce 1893 svůj podíl ve firmě prodal a stal se načas pojišťovacím úředníkem. Už od 2. poloviny 80. let 19. století ale věnoval veškerý volný čas archeologické práci. Prováděl vykopávky (zejména na Litoměřicku a Lovosicku), podnikl řadu studijních cest po archeologických sbírkách celé střední Evropy, od roku 1885 také publikoval. Systematicky budoval vlastní archeologickou sbírku. Vydobyl si všeobecné uznání, což vedlo v červenci 1897 k jeho jmenování c.k. konzervátorem pro prehistorii v severních Čechách. O rok později své sbírky zpřístupnil veřejnosti v Lovosicích, v domě, kde předtím dožila jeho matka.

Když se v roce 1899 uvolnilo místo kustoda v teplickém muzeu, byl Robert von Weinzierl povolán, aby se této pozice ujal. Během následujících deseti let se mu v Teplicích podařilo vybudovat druhé nejvýznamnější archeologické pracoviště v českých zemích (po Muzeu Království českého) s mimořádně obsáhlými sbírkami. Archeologické vykopávky, prováděné Weinzierlem, předběhly svou dobu, zejména díky pečlivé dokumentaci. Tamější pracoviště v sobě navíc integrovalo nejen práci muzea, ale i Inspektorátu pro prehistorii (v souvislosti s Weinzielrovou funkcí c.k. konzervátora). Kromě sbírkových evidencí a dokumentace výzkumů se dodnes dochovalo několik kartonů korespondence, kterou Weinzierl vedl se sběrateli, majiteli pozemků i kolegy za účelem obohacení sbírek.

Léta v Teplicích byla poznamenána spory s Antonem Hermanem Fasslem, který na Weinzierla opakovaně útočil v regionálním tisku. Počátky tohoto sporu měly kořeny v roce 1898, kdy Weinzierl na stránkách odborného tisku poprvé informoval o objevu keltského pohřebiště v Jeníšově Újezdě. O rok později celý nález monograficky publikoval, aniž ovšem zmínil jméno skutečného výkopce většiny hrobů, kterým byl právě Fassl.

V roce 1909 byly při kontrole hospodaření Muzejní společnosti v Teplicích zjištěny jisté nesrovnalosti. Robert von Weinzierl v obavě z obvinění ze zpronevěry tajně odjel do Freibergu, kde si dobrovolně vzal život.^[2]

• Das La Tène-Grabfeld von Langugest bei Bilin in Böhmen, Braunschweig: Friedrich Vieweg und Sohn, 1899.
• Übersicht über die Forschungsergebnisse in Nordböhmen, In: Mannus, Zeitschrift für Vorgeschichte, 1, s.187-210, 1909.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Robert von Weinzierl na Wikimedia Commons