Rovnodennost

Rovnodennost (lat. aequinoctium) je okamžik, kdy je Slunce v rovině zemského rovníku, takže jeho paprsky dopadají na Zemi kolmo k její ose, souběžně s průřezy zemských rovnoběžek.^[1] Rovnodennost nastává dvakrát do roka:

• 20. až 21. března, kdy střed obrazu Slunce na nebeské sféře prochází jarním bodem, a
• 22. až 23. září, kdy prochází podzimním bodem.

Březnová rovnodennost je na severní polokouli přechod z astronomické zimy do jara, a mluvíme tedy o jarní rovnodennosti, kdežto v září přechází léto v podzim a mluvme o rovnodennosti podzimní. Naproti tomu na jižní polokouli začíná jaro v září a podzim v březnu.

• Rovnodennosti nemají vztah se vzdáleností Země od Slunce či polohou vůči apsidám dráhy Země.
• Jako astronomické jevy neurčují kalendářové přechody na letní čas a zpět, které se stanovují administrativně. Protože čas východu a západu Slunce se nemění symetricky, bývá to poslední neděli v březnu a v říjnu.
• Slunce o rovnodennosti vychází přesně na východě a zapadá na západě (ovšem horizont pohledu by musel být v nadmořské výšce 0 m nad Středozemním mořem). Na rovníku přechází v poledne přes nadhlavník.
• V den rovnodennosti Slunce osvěcuje oba zemské póly, kde se tak střídá polární den a noc.

• Slovo „rovnodennost“ naznačuje, že den by měl být stejně dlouhý jako noc. Jenže sluneční kotouč není bod a jeho paprsky se navíc v atmosféře ohýbají (refrakce), takže v den rovnodennosti je Slunce viditelné nad obzorem přibližně 12 hodin a 10 minut, pod obzorem je jen 11 hodin a 50 minut;^[2] „skutečná“ světelná rovnodennost může být i o několik dní posunutá.^[3]

• V Česku a na celé severní polokouli jde o jarní rovnodennost (na jižní polokouli je to podzimní rovnodennost).
• Nastává nejčastěji 20. března.
• Dříve nastávala často i 21. března, ale v 21. století to nastalo naposledy v roce 2011. Další výskyt bude až od roku 2102.^[4][5]
• Vzácně může být i 19. března (poslední výskyt roku 1796,^[6] příští výskyt 2048).^[4][5]
• Na severním pólu Slunce vyjde – začíná polární den.
• Na jižním pólu Slunce zapadne – začíná polární noc.
• Průměrná denní teplota je 6,3 °C.^[kde?]

• V Česku a na celé severní polokouli jde o podzimní rovnodennost (na jižní polokouli je to jarní rovnodennost).
• Nastává obvykle 22. či 23. září.
• Vzácně může být i 21. září (poslední výskyt roku 643, příští výskyt 2092) nebo 24. září (poslední výskyt roku 1931, příští výskyt 2303).^[6]
• Na severním pólu Slunce zapadne – začíná polární noc.
• Na jižním pólu Slunce vyjde – začíná polární den.
• Průměrná denní teplota je 14,6 °C^[kde?] (přibližně o 8 stupňů vyšší než na jaře, což je teplotní hystereze).

V okolí slunovratu se délka dne mění velmi pomalu, a určit den slunovratu je proto obtížné. Naproti tomu rovnodennost lze s přesností jednoho dne určit daleko jednoduššími prostředky. Protože sluneční paprsky dopadají za rovnodennosti na zemský povrch kolmo k zemské ose, pohybuje se stín libovolného pevného bodu (například vrcholu jakékoli tyče) v průběhu dne po přímce (přesněji řečeno po rovnoběžce). Stačí tedy zaznamenat tři polohy stínu téhož bodu v průběhu dne, a pokud leží na přímce, je právě rovnodennost.^[7]

Je proto pravděpodobné, že nejstarší kultury zakládaly svůj kalendář právě na rovnodennosti, která v některých kulturách určovala počátek roku. Tak je tomu například ve Starém zákoně (Ex 12, 2 (Kral, ČEP)), který ovšem zachoval i jinou tradici podzimního počátku roku. Na jarní rovnodennosti dodnes závisí i proměnné datum židovských i křesťanských Velikonoc.

• Ottův slovník naučný, heslo Aequinoctium. Sv. 1, str. 271

• Ekliptika
• Kalendář
• Slunovrat

• Obrázky, zvuky či videa k tématu rovnodennost na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo rovnodennost ve Wikislovníku
• Encyklopedické heslo Aequinoctium v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Začátky ročních dob od roku 1000 př. n. l. až do roku 2999 n. l.