R136

R136
Složená fotografie R136 z Wide Field Camera 3 Hubbleova vesmírného dalekohledu v UV záření, viditelném a červeném světle
Pozorovací údaje (Ekvinokcium J2000,0)
Typ	super star cluster, otevřená hvězdokupa, zdroj infračerveného záření, zdroj rentgenového záření a asterismus
Rektascenze	05h 38m 42.396s[1]
Deklinace	-69°06′03.36″[1]
Souhvězdí	Mečoun (lat. Dorado)
Zdánlivá magnituda (V)	9,50[1]
Vzdálenost	157 000 ly
Označení v katalozích
Jiná označení	UCAC2 1803442, SAO 249329, HD 38268, TYC 9163-1014-1, CD-69 324, GC 7114[2]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

R136 (Radcliffe 136, formálně označována jako RMC 136 podle katalogu Magellanových oblak Radcliffovy observatoře^[3]) je nakupení tisíců horkých modrých hvězd^[4] ležících v centrální oblasti otevřené hvězdokupy NGC 2070, která se nachází ve středu mlhoviny Tarantule severovýchodní části Velkého Magellanova oblaku. Jedná se o nejhmotnější a nejvíce horké známé hvězdy ve vesmíru, rodící se z prachu a plynového kokonu, jehož složení sestává dominantně z ionizovaného vodíku.^[4]

V rámci původní klasifikace hvězdokupa nepředstavovala definitivně zařazený stelární objekt a byla katalogizována pod označením HD 38268 a jako Wolfova–Rayetova hvězda Brey 82. Následně došlo ve spektrální klasifikaci k jejímu začlenění do třídy O.^[5] Předpokládá se, že vzhledem k vysoké hustotě mladých hvězd dojde v průběhu miliard let k její transformaci v kulovou hvězdokupu o nízké hmotnosti.^[6]

R136 emituje většinu energie, která činí Mlhovinu Tarantule viditelnou. Odhadovaná hmotnost hvězdokupy je 450 000 M_☉.^[7] R136 má přibližně 200krát vyšší hvězdnou hustotu než typická asociace Cygnus OB2.^[8] Průměr centrálního nahromadění hvězd dosahuje okolo 2 pc, ačkoli celá hvězdokupa NGC 2070 je mnohem větší.^[8]

Předpokládá se, že stáří R136 činí méně než dva miliony roků.^[8][9] Žádná z hvězd není výrazně vyvinutá a o žádné se neuvažuje, že vybuchla jako supernova. Nejjasnější zástupci patří mezi WNh hvězdy a modré obry spektrálního typu O. V nakupení naopak chybí červení veleobři, či modří hyperobři. Na periferii byl zaznamenán malý počet hvězd třídy B, ovšem méně hmotných a s menším zářivým výkonem.^[5]

R136a je jasné jádro ve středu R136.^[10]

V září roku 2001 astronomové Philip Massey, Laura R. Pennyová a Julia Vukovichová objevili v R136 hvězdu k danému datu považovanou za nejhmotnější známou ve vesmíru. Patří do spektrální třídy O3 jako jedna ze složek spektroskopické a zákrytové dvojhvězdy R136-38. Hmotnost větší hvězdy v tomto páru byla určena na 56,9 ± 0,6 M_☉, její průměr pak na cca devětkrát větší než průměr Slunce (t.j. asi 12,6×10⁶ km), její povrchová teplota činila 50 000 K. Slabší složkou dvojhvězdy je hvězda spektrální třídy O6 s průměrem 6,4 slunečních průměrů a teplotou 42 000 K. Oběžná doba činí tři dny a devět hodin.^[11][12]

Základní data hvězd RMC 136 a/b/c
Název	rektascenze[5]	deklinace[5]	V[10] (F555W)	spektrální třída[10]	MV[10] (F555W)	teplota (K)[10]	zářivost (${\displaystyle L_{\odot }}$)[10]	hmotnost (M☉)[10]
R136a1	05h 38m 42.39s	−69° 06′ 02,91″	12,28	WN5h	−8,09	53 000	8 710 000	315
R136a2	05h 38m 42.40s	−69° 06′ 02,88″	12,80	WN5h	−7,52	53 000	4 266 000	195
R136a3	05h 38m 42.33s	−69° 06′ 03,27″	12,97	WN5h	−7,39	53 000	3 802 000	180
R136a4	05h 38m 42.34s	−69° 06′ 02,60″	13¨,96	O2–3V	−6,51	51 000	2 884 000	124
R136a5	05h 38m 42.43s	−69° 06′ 02,73″	13,71	O2If*	−6,65	50 000	2 089 000	101
R136a6	05h 38m 42.29s	−69° 06′ 03,37″	13,35	O2If	−6,96	46 000	3 311 000	150
R136a7	05h 38m 42.41s	−69° 06′ 02,57″	13,97	O3III(f*)	−6,10	46 000	977 000	69
R136a8	05h 38m 42.37s	−69° 06′ 01,9″?	14,42	O2–3V	−6,05	51 000	1 905 000	96
R136b	05h 38m 42.74s	−69° 06′ 03,78″	13,24	O4If/WN8	−7,31	41 000	1 995 000	93
R136c	05h 38m 42.90s	−69° 06′ 04,83″	12,86	WN5h	−7,9[5]	51 000	5 623 000	230

• 
  R136 na snímku WFC3 (HST)^[13]
• 
  Shluk hvězd v R136 (HST)
• 
  R136 v infračerveném světle (HST)
• 
  Střed mlhoviny Tarantule, mladé modré hvězdy R136 v pravém dolním kvadrantu (HST)

V tomto článku byl použit překlad textu z článku R136 na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu R136 na Wikimedia Commons