Psychedelic Pill

Psychedelic Pill je třicáté třetí studiové album kanadského hudebníka Neila Younga, vydané v říjnu 2012 u vydavatelství Reprise Records. Jde o jeho druhou spolupráci se skupinou Crazy Horse v roce 2012; v červnu toho roku spolu totiž vydali album Americana složené výhradně z coververzí. Rovněž jde o jejich první společné album složené z nových autorských písní od roku 2003, kdy vydali album Greendale.

Z celkových osmi písní na albu tři přesahují desetiminutovou hranici a jedné z nich chybí dvě a půl minuty k půl hodině (zbylé dvě mají kolem šestnácti minut).^[6] Titulní skladba je na albu zahrnuta ve dvou verzích; na druhém místě je její klasická verze a na devátém alternativní mix.^[7] Se svou stopáží necelých devadesáti minut je album Psychedelic Pill Youngovo nejdelší studiové album^[8] a první studiové dvojalbum.^[1]

V roce 2012 se Young po osmi letech poprvé sešel s členy skupiny Crazy Horse.^{[p 1]} Během první části roku spolu nahráli jedenáct coververzí pro album Americana a při tom ještě nahráli dostatek písní pro jedno autorské album.^[4] Nahrávání alba probíhalo ve studiu Audio Casa Blanca v kalifornském městě Redwood City a stejně jako u předchozího alba byli i zde producenty Young, John Hanlon a Mark Humphreys.^[10]

Album oficiálně vyšlo 30. října 2012, ale už 24. října jej Young umístil volně k poslechu na svůj oficiální web,^[11] přičemž ve stejný den se objevilo i neoficiálně volně ke stažení na různých serverech. Album vyšlo ve více formách; buď na dvou CD nebo na třech LP deskách.^[12][13] Dne 19. listopadu toho roku album vyšlo ještě na blu-ray v rozlišení 24-bit/192 kHz. V blu-ray formě byl ke každé skladbě navíc doplněn také videoklip.^[14] Jde převážně o videa, ve kterých jsou často viditelné různé psychedelické prvky; v různých částech jsou vždy doplněna o archivní záběry Neila Younga či záběry ze starých filmů.^[15]

Uprostřed obalu alba je v pilulce vyobrazeno logo skupiny Crazy Horse, nad ním zleva slovo „Psychedelic“ a zprava zrcadlově k němu „Pill“; totéž je dole pod logem vzhůru nohama. Logo skupiny je kulaté a písmena se okolo něj postupně zmenšují a následně zvětšují. Autory obalu alba jsou Rebecca Holland (logo skupiny Crazy Horse), Lori Anzalone (pilulka) a Gary Burden (písmo).^[7]

Album otevírá sedmadvacetiminutová skladba „Driftin' Back“ začínající nejprve jako folková píseň pouze s akustickou kytarou a Youngovým zpěvem.^[16][17] Krátce po první minutě se přidává i zbytek kapely a v následujících částech je skladba spíše improvizovaná.^[8] Celá píseň je postavená na dvou akordech a Youngova kytara je doplněna o různé efekty i zpětnou vazbu.^[18] V dlouhém textu je mimo jiné zmíněna i Youngova nenávist ke špatné kvalitě písní v mp3 formátu.^[19] Druhá skladba „Psychedelic Pill“ má naopak stopáž půl čtvrté minuty a kytara je v ní hrána přes efekt, díky čemuž ve výsledku zní jako tryskáč.^[6] Třetí přichází na řadu epická šestnáctiminutová „Ramada Inn“,^[8] jež vypráví příběh staršího, cestovatelsky založeného páru.^[19]

Následuje téměř čtyřminutová píseň „Born in Ontario“, kde mimo svého rodného Ontaria zmiňuje i různé země ve Spojených státech. V textu písně „Twisted Road“ Young odkazuje na své hudební kolegy, například na Boba Dylana nebo Hanka Williamse.^[6] Následuje osmiapůlminutová „She's Always Dancing“ a jako sedmá byla zařazena čtyřminutová balada „For the Love of Man“. Po ní album pokračuje svižnou šestnáctiminutovou „Walk Like a Giant“,^[20] která je (stejně jako „She's Always Dancing“) postavená na jednoduché melodii s dlouhými instrumentálními pasážemi.^[21] Zpočátku je píseň doprovázena pískáním,^[22] jež se vrací i během zbytku písně.^[23] Přibližně pět minut na konci písně je slyšet pouze noise ve stylu Youngova koncertního alba Arc.^[23] Album uzavírá alternativní mix písně „Psychedelic Pill“, který je přibližně o čtvrt minuty kratší než jeho původní verze a není v ní efekt. Se svou stopáží tří minut a dvanácti sekund je z celého alba písní vůbec o nejkratší.

Skupina Crazy Horse v čele s Youngem odehrála několik amerických koncertů v srpnu 2012 a dalších více než dvacet vystoupení v Kanadě a USA pak přidali ještě od října do prosince.^[24] V březnu 2013 vystoupili na několika koncertech v Austrálii a na Novém Zélandu.^[25] Od června do srpna toho roku se skupina přemístila do Evropy, kde zahrála v Německu, Nizozemsku, Francii, Belgii, Spojeném království, Lucembursku, Švýcarsku, Itálii a Norsku.^[26] Poslední vystoupení se uskutečnilo 7. srpna v norském Oslu. Následujících sedm evropských koncertů ale muselo být kvůli zlomenině ruky kytaristy Franka Sampedra zrušeno.^[27] Neuskutečnila se tak vystoupení vystoupení ve Švédsku, Dánsku, Norsku, Německu, Belgii a dvě v Anglii.^[28] Koncem téhož měsíce měla skupina v koncertování pokračovat v Severní Americe;^[27] ale nakonec museli i tyto koncerty zrušit.^[29] Jejich náhradní termíny byly oznámeny v prosinci 2013; Neil Young se skupinou Crazy Horse odehrají od července do srpna 2014 po jednom koncertu v Irsku a v Anglii, čtyři v Německu a závěrem jeden v Belgii.^[30] Náhrada za turné po Severní Americe oznámena nebyla.^[31]

Autorem všech skladeb je Neil Young.

hudebníci

• Neil Young – kytara, zpěv, varhany
• Frank „Poncho“ Sampedro – kytara, zpěv
• Billy Talbot – baskytara, zpěv
• Ralph Molina – bicí, zpěv
• Dan Greco – tamburína, zvony

technická podpora

• Neil Young – produkce, mixing
• John Hanlon – produkce, mixing
• Mark Humphreys – produkce
• Jeff Pinn – zvukový technik
• John Hausmann – zvukový technik
• Chris Bellman – mastering

Album Psychedelic Pill mělo převážně pozitivní recenze. Například David Fricke v časopise Rolling Stone uvedl: „Album má vířící poctivost a brutální nevázanost jako všechna jejich alba dohromady.“^[18] Přestože se neobjevovala záporná hodnocení, některými kritiky byla píseň „She's Always Dancing“ přirovnávána k Youngově písni „Like a Hurricane“ z roku 1977.^{[8][32][33][34]}

Internetový portál Stereogum označil desku Psychedelic Pill za album týdne.^[35] Časopis Rolling Stone album zařadil na desátou příčku nejlepších alb roku 2012^[36] a píseň „Ramada Inn“ na páté místo v žebříčku padesáti nejlepších písní toho roku.^[37] Album bylo nominováno na cenu Grammy v kategorie nejlepší rockové album.^[38]

• Allmusic ^[1]
• The Guardian ^[2]
• The Daily Telegraph ^[3]
• Rock & Pop ^[4]
• The Observer ^[39]
• Rolling Stone ^[18]
• Daily Express ^[40]
• The Independent ^[41]
• Slant Magazine ^[42]
• NME ^[5]
• PopMatters ^[43]
• Pitchfork Media ^[34]
• Musicserver.cz ^[16]
• Faster Louder ^[44]
• The Line of Best Fit ^[45]