Projekt 627
| Projekt 627 / třída November | |
|---|---|
 Ponorka K-5 třídy November | |
| Obecné informace | |
| Uživatel | Sovětské námořnictvo |
| Typ | ponorka |
| Lodě | 14 |
| Zahájení stavby | 1957 |
| Osud | vyřazeny |
| Nástupce | Projekt 671 / Victor I |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 3101 t (na hladině) 4069 t (pod hladinou) |
| Délka | 107,4 m |
| Šířka | 7,96 m |
| Ponor | 6,42 m |
| Pohon | 2 vodou chlazené jaderné reaktory VM-A 70 MW každý s parním generátorem, sestavou turbodmychadel 60-D (o celkovém výkonu 35 000 koní),
2 turbínovými generátory GPM-21, každý o výkonu 1 400 kW 2 dieselové generátory DG-400, každý o výkonu 460 koní, 2 pomocné elektrické motory PG-116 každý o výkonu 450 koní, dva lodní šrouby, Ponorka projektu 645 měla 2 tekutým kovem chlazené reaktory VT-1, každý o výkonu 73 MW a dva výkonné turbínové generátory ATG-610 každý o výkonu 1 600 kW bez dieselových generátorů |
| Rychlost | 15 uzlů (na hladině) 28 uzlů (pod hladinou) |
| Dosah | 50-60 dní plavby |
| Posádka | 110 námořníků |
| Výzbroj | 8× 533 mm torpédomet |
Projekt 627 (v kódu NATO třída November) byla první třída útočných ponorek Sovětského námořnictva s jaderným pohonem. Mimo 13 útočných ponorek základního modelu byla postavena ještě experimentální ponorka K-27 s reaktory chlazenými kapalným kovem. Konstrukce třídy November navíc posloužila jako základ pro konstrukci první sovětských raketonosných ponorek s jaderným pohonem Projektu 658 (v kódu NATO třída Hotel). Všechny postavené ponorky třídy November již byly vyřazeny.
Stavba
[editovat | editovat zdroj]
Informace špionáže o amerických přípravách na stavbu ponorek s jaderným pohonem (jejich prvním produktem byla ponorka USS Nautilus) vedly roku 1952 Stalina k urychlení vlastního programu vývoje ponorek této kategorie. Jejich šéfkonstruktérem byl jmenován Vladimír N. Peregudov. Podle původní koncepce se přitom nemělo jednat o klasické útočné ponorky, nýbrž o ponorky, které měly napadat nepřátelská pobřežní města a přístavy pomocí obrovského, 28 metrů dlouhého, torpéda ráže 1500 mm s jadernou hlavicí. Ovšem brzy byl nepraktický projekt upraven na klasičtěji pojaté ponorky vybavené torpédy či minami, určené k napadání hladinových lodí.
Celkem bylo loděnicí v Severodvinsku postaveno 13 ponorek základních modelů Projekt 627 a 627A. Práce na prvním kusu začaly v roce 1954, do služby byly zařazeny v letech 1958–1963. V roce 1963 byla do služby zařazena rovněž modifikovaná experimentální ponorka K-27 Projektu 645, která se od klasické třídy November lišila svým pohonem, tvořeným dvěma reaktory chlazenými kapalným kovem. K-27 byla vyřazena roku 1968 po havárii reaktoru.[1]
Na základě projektu 627 byly dále postaveny první sovětské raketonosné ponorky s jaderným pohonem projektu 658 (v kódu NATO třída Hotel).
Konstrukce
[editovat | editovat zdroj]
Ponorky měly dvojitý trup rozdělený na devět vodotěsných oddělení. Od počátku byly koncipovány pro podhladinovou plavbu vysokou rychlostí. Byly však výrazně hlučné, což způsoboval jak tvar jejich trupu a množství otvorů v něm, tak i použité reaktory. Největší hloubka ponoru dosahovala 300 metrů. Ponorky měly osm torpédometů ráže 533 mm, pro která nesly 14–20 torpéd s konvenční či jadernou hlavicí. Alternativou byly námořní miny. Pohonný systém tvořily dva tlakovodní jaderné reaktory a dvě turbíny, roztáčející dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost byla 15 uzlů na hladině a 28 uzlů pod hladinou.
Operační služba
[editovat | editovat zdroj]
K-3 Leninskij Komsomol 17. června 1962 jako první sovětská ponorka poprvé dosáhla pod vedením kapitána Lva Žilcova severního pólu, kde se i vynořila[2][3][4] (primát v tomto ohledu – vynoření na severním pólu získala o necelé tři roky dříve americká USS Skate). Na mnoha ponorkách došlo během služby k různým incidentům. Například na K-8 vypukl 8. dubna 1970 požár při hlídkové plavbě v Biskajském zálivu. Ponorka se potopila 12. dubna a dnes leží na dně v hloubce cca 4700 metrů. Zahynulo tehdy 52 námořníků.[5] Požáru se nevyhla ani K-3 Leninskij Komsomol.
Projekt 645
[editovat | editovat zdroj]Na experimentální K-27 došlo roku 1968, při jedné ze středomořských hlídek, k úniku radioaktivity z reaktoru. Tím skončila její operační služba, K-27 zakotvena na poloostrově Kola a její reaktory byly chlazeny a používány k experimentům až do roku 1981.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Project 627 Kit November class [online]. Globalsecurity.org [cit. 2011-12-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ DOBŘICHOVSKÝ, Zdeněk. Ponorky vyplouvají.... Praha: Práce, 1985. Kapitola Jak je to s americkým prvenstvím, s. 279.
- ↑ Ruské jaderné ponorky slaví padesátiny, tyden.cz, citováno 12. 1. 2014
- ↑ USSR's first-ever nuclear sub was destroyed by beer bottle cap, pravda.ru, citováno 8. 1. 2014 (anglicky)
- ↑ K-8, Projekt 627A, deepstorm.ru, citováno 8. 1. 2014 (rusky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- MILLER, David; JORDAN, John. Moderní válečné ponorky. Praha: Naše vojsko, 2008. ISBN 80-206-0766-8. S. 208.
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Projekt 627 na Wikimedia Commons
- Nuclear-powered submarines - Project 627, 627A [online]. russianships.info [cit. 2015-05-17]. Dostupné online. (anglicky)
