Pravoslav Kotík

Pravoslav Kotík
Pravoslav Kotík, foto Karel Kuklík, 60. léta
Narození	1. května 1889 Slabce u Rakovníka Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	14. ledna 1970 (ve věku 80 let) Praha Československo Československo
Alma mater	Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
Povolání	malíř, grafik a učitel
Děti	Jan Kotík syn Zuzana Tobolková-Kotíková dcera
Příbuzní	Martin Kotík vnuk Petr Kotík vnuk Jan Jakub Kotík pravnuk Tomas Kotík pravnuk
Podpis
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pravoslav Kotík (1. května 1889, Slabce u Rakovníka^[1] – 14. ledna 1970 v Praze) byl český malíř a grafik.

V letech 1908–1912 studoval Uměleckoprůmyslovou školu v Praze u Emanuela Dítěte, Karla Vítězslava Maška a Jakuba Schikanedera. Aby mohl vyučovat, složil ještě v roce 1912 zkoušku na Akademii výtvarných umění v Praze u Jana Preislera. To ho opravňovalo k vyučování na středních školách. V roce 1919 onemocněl tuberkulózou, ze které se vyléčil až v roce 1920. Rád cestoval; hodně cestoval po Československu, několikrát navštívil Francii (studijní pobyty v letech 1924 a 1937), Belgii, Německo, Nizozemsko a Jugoslávii.

V letech 1913 až 1939 postupně působil jako učitel na středních školách:

• 1913–1915 c. k. vyšší reálka v Turnově – suplent kreslení, modelování a deskriptivní geometrie
• 1916–1918 Nová Paka
• 1918–1922 Praha
• 1922–1932 profesor na reálce v Mladé Boleslavi
• 1932–1939 Praha

Od roku 1919 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes.^[2] Toto členství přerušil v letech 1921–1924, kdy byl členem Umělecké besedy. Z ní odešel v roce 1924 s dalšími výtvarníky (Karel Holan, Miloslav Holý, Emanuel Frinta, Karel Kotrba, Oldřich Kerhart, Marie Schnabelová) pro názorové neshody.^[3] Malíři Karel Holan, Miloslav Holý, Pravoslav Kotík a sochař Karel Kotrba založili v roce 1925 skupinu Ho Ho Ko Ko, která byla dodatečně pojmenována Sociální skupina. Ze SVU Mánes byl v roce 1930 vyloučen.^[2]

V roce 1946 podepsal prokomunistické „Májové poselství kulturních pracovníků českému lidu!“ publikované před květnovými volbami do Ústavodárného Národního shromáždění. Tento předvolební manifest komunistů podepsalo celkem 843 kulturních pracovníků a komunisté volby vyhráli.^[4] V téže době oznámil své členství v KSČ i svůj kladný postoj k této straně ve stranické publikaci Můj poměr ke KSČ.^[5] Později podepsal prokomunistickou výzvu Kupředu, zpátky ni krok!, jež byla vydána dne 25. února 1948 pro podporu komunistického převratu.^[6]

V roce 1947 se vrátil do Spolku výtvarných umělců Mánes a byl členem až do jeho rozpuštění v roce 1956. V padesátých letech žil v izolaci, až do roku 1958 nesměl vystavovat.^[zdroj?]

Zpočátku bylo jeho dílo ovlivněno fauvismem a expresionismem (Obraz Modrý koník). Ve dvacátých letech se přiklonil ke geometrizujícímu kubismu, později k novoklasicismu. V padesátých letech se u něj začala objevovat i nefigurativní témata.

Poprvé vystavil svá díla ještě jako student UPŠ v roce 1910 v Topičově salonu na výstavě skupiny Nezávislí. Vystavoval zde pod pseudonymem P. Kraus. První samostatnou výstavu měl v roce 1927 v Rudolfinu v Praze.

Grafické práce a ilustrace (dřevoryty, lepty, litografie) zobrazují sociální a intimní témata. Jsou součástí několika bibliofilských tisků (například Na motiv ženy, Kladno : Karel Janout, 1936, 5 leptů ženských aktů, Praha : Družstvo Dílo přátel umění a knihy, 1946).

V posledních letech se na trhu s uměním objevují falzifikáty jeho děl.^[7]

• 1919–1921 Spolek výtvarných umělců Mánes
• 1921–1924 výtvarný odbor Umělecké besedy
• 1925–1927 Sociální skupina (Ho Ho Ko Ko)
• 1927–1930 Spolek výtvarných umělců Mánes (vyloučen)
• 1947–1970 Spolek výtvarných umělců Mánes

• 1921 Turkova cena města Prahy.
• 1937 stříbrná medaile na Světové výstavě v Paříži (L'Exposition internationale «Arts et Techniques dans la Vie moderne»).
• 1964 obdržel vyznamenání Za zásluhy o výstavbu.
• 1965 byl jmenován zasloužilým umělcem.
• 1969 mu bylo uděleno čestné občanství měst Rakovníka a Slabců.

• Modrý koník, 1919
• Rodinné ticho, 1922
• Bloudění, 1939–1940
• Plačky, 1940–1941
• Kohout plaší smrt, 1944
• Staré ženy, 1944
• “Rekreace”, 1946

• PÁNKOVÁ, Marcela. Kotík Pravoslav 1889-1970 : katalog výstavy. Praha: Národní galerie, 1991. ISBN 80-7035-016-4. 
• LAHODA, Vojtěch. Civilismus, primitivismus a sociální tendence v malířství dvacátých a třicátých let. In: Vojtěch Lahoda. Dějiny českého výtvarného umění. Praha: Academia, 1998. ISBN 80-200-0623-0. Svazek IV / 2. S. 78.
• TOMAN, Prokop. Nový slovník československých výtvarných umělců. 3. vyd. Svazek 1. Praha: Rudolf Ryšavý, 1947. Heslo Kotík, Pravoslav, s. 538–539. 
• PAVLIŇÁK, Petr. heslo Kotík, Pravoslav. In: Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–.... Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 2001. ISBN 80-86171-06-X. Svazek VI.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Pravoslav Kotík na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Pravoslav Kotík
• heslo in: KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století Archivováno 16. 7. 2020 na Wayback Machine.
• medailon na stránkách Rabasovy galerie v Rakovníku
• díla P. Kotíka ve sbírkách Českého muzea výtvarných umění
• (anglicky) seznam výstav, bibliografie na serveru Společnosti pro současné umění
• Pravoslav Kotík v informačním systému abART