Pavlo Lazarenko

Pavlo Lazarenko
5. předseda vlády Ukrajiny
Ve funkci: 28. května 1996 – 2. července 1997
Prezident	Leonid Kučma
Předchůdce	Jevhen Marčuk
Nástupce	Valerij Pustovojtenko
Stranická příslušnost
Členství	Hromada Komunistická strana Sovětského svazu
Narození	23. ledna 1953 (71 let) Karpivka
Alma mater	Dnìprovs‘kyj deržavnyj ahrarno-ekonomìčnyj unìversytet
Profese	politik a ekonom
Ocenění	Řád knížete Jaroslava Moudrého 5. třídy
Commons	Pavlo Lazarenko
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pavlo Ivanovyč Lazarenko (ukrajinsky: Павло Іванович Лазаренко; * 23. ledna 1953, Karpivka) je bývalý ukrajinský politik. Byl pátým premiérem nezávislé Ukrajiny, od 28. května 1996 do 2. července 1997. Brzy poté se dostal do podezření z rozsáhlé korupce a jiných zločinů. Podle OSN ukradl Lazarenko ukrajinské vládě kolem 200 milionů dolarů.^[1] V roce 1999 uprchl do Spojených států, aby se vyhnul stíhání, ale v USA byl zatčen a odsouzen za vydírání, praní špinavých peněz a bankovní podvod. Ženevský soud v červnu 2000 odsoudil Lazarenka v nepřítomnosti za 6,6 milionu dolarů nezákonného zisku.

Narodil se v rolnické rodině. V roce 1970 získal práci jako řidič v kolchozu Zoria Komunizma (Úsvit komunismu) v okrese Šyroke. Od května 1971 do června 1973 sloužil v sovětské armádě na hranicích s Afghánistánem. V letech 1973 až 1978 vystudoval agronomii na Dněpropetrovské státní zemědělské univerzitě. V letech 1978 až 1983 pracoval jako agronom v Kalininském kolchozu v Novomoskovském okrese. V roce 1984 byl jmenován vedoucím zemědělského oddělení Caryčanského okresu. V letech 1985 až 1990 působil jako funkcionář Komunistické strany Sovětského svazu v Caryčanském okrese a v Dněpropetrovské oblasti. V únoru 1990 byl zvolen náčelníkem Zemědělskoprůmyslového komplexu Dněpropetrovské oblasti. V srpnu 1991, krátce po vyhlášení nezávislosti Ukrajiny, byl zvolen prvním náměstkem gubernátora Dněpropetrovské oblasti. V březnu 1992 ho prezident Leonid Kravčuk jmenoval gubernátorem a de facto vůdcem mocenské skupiny známé jako Dniprovský klan.^[2] Byl jím až do června 1994. V tom roce založil politickou stranu Hromada (Всеукраїнське об'єднання «Громада») a stal se jejím prvním lídrem.

Na doporučení ukrajinského premiéra Jevhena Marčuka jmenoval prezident Leonid Kučma Lazarenka 5. září 1995 prvním místopředsedou vlády pro energetiku. Byl pověřen úkolem vyjednávat o dodávkách plynu s Ruskem a Turkmenistánem. V roce 1996 se Lazarenko stal doktorem ekonomických věd. 28. května 1996 Kučma jmenoval Lazarenka premiérem Ukrajiny. 16. července 1996 přežil pokus o atentát, když poblíž jeho zablokovaného auta na cestě z Kyjeva na letiště Boryspil vybuchla bomba. Podle všeho útok souvisel s tím, že byl Lazarenko zapojen do vleklého boje o ekonomickou nadvládu s nově vznikajícím Doněckým klanem. Lazarenko je spojován se smrtí několika svých politických oponentů, i když opakovaně popřel, že by se podílel na atentátech. Má nést podíl na smrti psolance Jevhena Ščerbana, který byl zavražděn 3. listopadu 1996 na doněckém letišti. Po svém odchodu z úřadu předsedy vlády měl Lazarenko údajně nařídit rovněž zavraždění Vadyma Hetmana, nezávislého poslance, který se aktivně podílel na snahách o ekonomické reformy.

V době, kdy stál v čele kabinetu, údajně kontroloval mnoho lukrativními obchodními projektů a účtoval si 50 procent zisku za svou záštitu. Například od podnikatele Petera Kiritčenka takto získal "provizi" 60 milionů dolarů. Lazarenko mu pak nařídil, aby pomáhal s praním výnosů na účtech v Polsku, Švýcarsku, Antigue a nakonec ve Spojených státech, kde byla fiktivní společnost použita k utajení jeho nákupů nemovitostí. Kiritčenko pak v USA v této věci proti Lazarenkovi svědčil. Bylo též zjištěno, že Lazarenko vypral více než 15 milionů dolarů ze svého švýcarského bankovního účtu, který nakonec skončil na Kiritčenkových účtech v San Francisku. Ve zvláštní investigativní zprávě, kterou vypracovali Kelly Carr a Brian Grow, dva novináři agentury Reuters, se uvádí, že Lazarenko "byl kdysi hodnocen jako osmý nejzkorumpovanější vůdce na světě podle Transparency International" a že "soudní záznamy předložené v Lazarenkově trestním případu a dokumenty ze samostatného občanskoprávního sporu, stejně jako rozhovory s právníky obeznámenými s touto záležitostí, naznačují, že Lazarenko ovládá společnost registrovanou v Cheyenne, která vlastní nemovitosti na Ukrajině v odhadované hodnotě 72 milionů dolarů prostřednictvím jiných společností". Většinu svých nelegálních finančních prostředků získal prostřednictvím své činnosti v plynárenství a energetice Ukrajiny, a to jak jako místopředseda vlády pro energetiku, tak jako předseda vlády.

V polovině roku 1997 Lazarenko upadl v nemilost Kučmy, který ho podezříval z plánu kandidovat na prezidenta v roce 1999. Kučma později Lazarenkovo jmenování označil za svou "nejvážnější chybu". Lazarenko byl nečekaně hospitalizován koncem června 1997. Tvrdí se, že dva týdny nemocenské strávil marnými pokusy o urovnání vztahů s Kučmou. Nakonec 2. července 1997 sám rezignoval.

V ukrajinských parlamentních volbách v roce 1998 byl opět zvolen poslancem Dněpropetrovské oblasti za stranu Hromada. V parlamentu se pak Lazarenko stal vůdcem frakce Hromady. V prosinci 1998 byl Lazarenko zatčen ve švýcarské Basileji, když vstoupil do země s panamským pasem. Byl obviněn z praní špinavých peněz. Krátce poté byl propuštěn na kauci a v roce 1999 uprchl z Evropy do Spojených států. Basilejský soud ho pak odsoudil v nepřítomnosti. V únoru 1999, krátce po příjezdu do Spojených států, byl Lazarenko znovu zatčen, tentokrát na základě obvinění z nesrovnalostí ve vízech. Obvinění bylo brzy rozšířeno o další Lazarenkovy zločiny. Nakonec byl v roce 2004 usvědčen z vydírání, praní špinavých peněz a podvodu a 25. srpna 2006 odsouzen k 9 letům ve federálním vězení. Soudce amerického okresního soudu Charles Breyer snížil 19. listopadu 2009 Lazarenkův trest odnětí svobody ze 108 na 97 měsíců.^[3]

V listopadu 2009 ukrajinský ministr vnitra Jurij Lucenko uvedl, že pokud se Lazarenko vrátí na Ukrajinu, bude zatčen za účast v přibližně 50 trestních kauzách. Lazarenko byl do 1. listopadu 2012 vězněn na Terminal Island FCI. Po skončení trestu požádal o azyl ve Spojených státech, mj. proto že na Ukrajině byla mezitím zatčena jeho blízká spolupracovnice a expremiérka Julia Tymošenková a Lazarenko tvrdil, že se tak stalo z politických důvodů a ze stejných příčin hrozí na Ukrajině postih i jemu.^[4] V roce 2012 ukrajinský generální prokurátor Viktor Pšonka oznámil, že se Lazarenko spolu s Tymošenkovou podílel na vraždě Jevhena Ščerbana a Alexandra Momota v roce 1996 a na atentátu na bankéře Vadyma Hetmana.^[5] V roce 2013 americké úřady Lazarenkovi zabavily sídlo v Marin County v Kalifornii v hodnotě 6,75 milionu dolarů. Úřady u té příležitosti také zabavily litografii Pabla Picassa.

Lazarenko žije stále v USA, jeho žádost o azyl nebyla stále vyřízena. Jeho jméno se objevilo v Panama Papers.^[6]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pavlo Lazarenko na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Pavlo Lazarenko na Wikimedia Commons

Premiéři Ukrajiny
Vitold Fokin (1991–1992) • Leonid Kučma (1992–1993) • Vitalij Masol (1994–1995) • Jevhen Marčuk (1995–1996) • Pavlo Lazarenko (1996–1997) • Valerij Pustovojtenko (1997–1999) • Viktor Juščenko (1999–2001) • Anatolij Kinach (2001–2002) • Viktor Janukovyč (2002–2005) • Julija Tymošenková (2005) • Jurij Jechanurov (2005–2006) • Viktor Janukovyč (2006–2007) • Julija Tymošenková (2007–2010) • Mykola Azarov (2010–2014) • Arsenij Jaceňuk (2014–2016) • Volodymyr Hrojsman (2016–2019) • Oleksij Hončaruk (2019–2020) • Denys Šmyhal (od 2020)