Pavel Kroupa

Pavel Kroupa
Narození	24. září 1963 (61 let) Jindřichův Hradec, Československo Československo
Alma mater	Univerzita v Cambridgi (do 1992) Západoaustralská univerzita
Pracoviště	Univerzita v Bonnu Matematicko-fyzikální fakulta Univerzity Karlovy
Obor	astrofyzika
Ocenění	Stříbrná medaile předsedy Senátu (2013)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pavel Kroupa (* 24. srpna 1963 Jindřichův Hradec) je australský astrofyzik a profesor Univerzity v Bonnu.

Po selhání pražského jara v roce 1968 uprchla Kroupova rodina z Československa a ztratila tak veškerý majetek. Mladý Kroupa vyrůstal v Německu a v Jihoafrické republice. V roce 1983 složil v Göttingenu maturitní zkoušku a poté studoval fyziku na Západoaustralské univerzitě v Perthu. V roce 1988 získal stipendium Isaaka Newtona na Cambridgeské univerzitě a roku 1992 výzkumné stipendium Waltera Williama Rouseho Balla na Koleji Nejsvětější Trojice v Cambridge. V témže roce získal i doktorát s disertační prací o rozdělení hvězd s nízkou hmotností v naší Galaxii. Poté až do roku 2000 pracoval v astronomických výzkumných skupinách na univerzitě v Heidelbergu a na Institutu Maxe Plancka pro astronomii. Následně přešel na univerzitu v Kielu, kde se v roce 2002 habilitoval a získal Heisenbergovo stipendium. V dubnu 2004 byl povolán do týmu observatoře Univerzity v Bonnu, která je dnes oddělením Argelanderova ústavu pro astronomii v Bonnu. V roce 2007 získal místo hostujícího profesora na Swinburneově technologické univerzitě v Melbourne a na univerzitě v Sheffieldu.

Kroupa je vedoucím výzkumné skupiny, která se na Univerzitě v Bonnu zabývá hvězdnou populací a dynamikou. Jeho vědecká práce začala roku 1987 v Austrálii zkoumáním Proximy Centauri, která je nejbližší hvězdou naší sluneční soustavě.^[1] Díky své práci o rozdělení hvězdných hmotností je v odborných kruzích dobře znám. V letech 1990–1992 odvodil v Cambridgi společně s Christopherem A. Toutem a Gerardem F. Gilmorem pomocí statistických dat z pozorování hvězd a dvojhvězd a detailních výpočtů složení hvězd v současné době všeobecně používanou kanonickou IMF – funkci počátečního rozdělení hmotnosti (anglicky initial mass function),^[2] což je způsob, jak se ve vznikající skupině hvězd dá popsat rozdělení jejich počáteční hmotnosti.^[3] V roce 2004 pak v Kielu spolu s Carstenem Weidnerem poukázal na existenci přirozené maximální hvězdné hmotnosti, která se rovná přibližně 150 hmotnostem Slunce. V Heidelbergu představil v letech 1993–1995 první výpočty týkající se dynamiky hvězdokup, v nichž se všechny hvězdy rodí jako dvojhvězdy. Vyřešil tak problém, že populace hvězdných polí mají významně nižší počet dvojhvězd než oblasti formování hvězd, protože dvojhvězdy se během vývoje hvězdokupy oddělují a rozptylují se do okolí. Matematicky vyjádřil a aplikoval teorii o vývoji dvojhvězd a vytvořil metodu dynamické syntézy populace a předpověděl existenci dvojhvězd zakázaných předchozí teorií (zakázané dvojhvězdy).^[4]

Roku 1997 pak v Heidelbergu společně s Ulrichem Bastianem provedl první přesné měření prostorového pohybu dvou systémů ležících mimo Mléčnou dráhu. V tomtéž roce objevil i hvězdně-dynamické řešení satelitních galaxií Mléčné dráhy bez použití exotické temné hmoty. Jeho práce předpokládá spojení satelitních galaxií s galaktickým jádrem Mléčné dráhy. Toto spojení lze vysvětlit srážkou mladé Mléčné dráhy s jinou mladou galaxií asi před 11 miliardami let. Slapová síla pak mohla vytvořit satelitní trpasličí galaxie.^[5][6]

V Kielu také teoreticky formuloval představu, že by galaxie měly být popisovány pomocí hvězd, jež se tvoří v populacích vložených hvězdokup. V roce 2002 objasnil pozorované zahřívání či ztlušťování galaktického disku Mléčné dráhy a společně s Carstenem Weidnerem formuloval teorii integrovaného galaktického počátečního rozdělení hmotnosti (IGIMF, anglicky integrated galactic initial mass function). Ve spolupráci s Ingo Thiesem a Christianem Theisem v letech 2003–2004 poukázal na to, že hnědí trpaslíci a extrasolární planetární soustavy mohou vznikat v cirkumstelárních discích vlivem míjejících hvězd, jež naruší disk. Také naši sluneční soustavu zřejmě formovaly podobné události.^[7]

Od roku 2010 se Kroupův zájem přesunul na kosmologii. Zatímco standardní kosmologický model nenabízí jedinečné řešení problematiky záření kosmického pozadí a kosmologické expanze, on tvrdí, že pozorované struktury v měřítku 1kpc a větším standardní model vyvracejí. Důsledkem jeho práce je, že účinná gravitace musí být v oblasti ultraslabého pole nenewtonovská.^[8]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pavel Kroupa na anglické Wikipedii.

• Pavel Kroupa [online]. Univerzita v Bonnu [cit. 2020-04-14]. Dostupné online. (anglicky)