Pavel Dybenko

Pavel Dybenko
Narození	28. února 1889 Novozybkov
Úmrtí	29. července 1938 (ve věku 49 let) popraviště a hřbitov Kommunarka
Místo pohřbení	popraviště a hřbitov Kommunarka
Povolání	politik, voják, revolucionář a vojenský velitel
Ocenění	Řád rudého praporu Řád rudé hvězdy Řád rudého praporu práce Tádžické SSR
Politická strana	Komunistická strana Sovětského svazu
Choť	Alexandra Kollontajová
Příbuzní	Fjodor Jefimovič Dybenko (sourozenec)
Funkce	člen Všeruského ústavodárného shromáždění
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pavel Jefimovič Dybenko (rusky Павел Ефимович Дыбенко; ukrajinsky Дибенко Павло Юхимович; 16. února^jul./ 28. února 1889^greg., Ljudkovo, poblíž Černihiva – 29. července 1938, Moskva) byl sovětský politik a vojenský činitel.

Pavel Dybenko se narodil ve vesnici Ljudkovo v černigovské gubernii (nyní město Novozybkov v brjanské oblasti) do ukrajinské rolnické rodiny. Roku 1907 se seznámil s anarchismem.

Roku 1911 se stal námořníkem v Baltském loďstvu, o rok později vstoupil do bolševické strany. Po vypuknutí první světové války odjel na frontu, později byl zatčen za propagaci marxismu. Osvobozen byl po únorové revoluci. V dubnu roku 1917 se stal Dybenko předsedou Centrobaltu a připravoval loďstvo na uchopení moci bolševiky.

Během říjnové revoluce velel nejen baltské flotile, ale i Rudým gardám. Na druhém všeruském sjezdu sovětů se stal členem komisariátu vojenství a námořnictva, které vedl spolu s Nikolajem Krylenkem a Vladimirem Antonov-Ovsejenkem.

Roku 1917 se Dybenko oženil s lidovou komisařkou (ministryní) sociálního zabezpečení a budoucí diplomatkou Alexandrou Kollontajovou.

V ruské občanské válce byl jedním z velitelů Rudé armády, přestože neměl žádné vojenské vzdělání. Roku 1918 bojoval proti bělogvardějcům na Ukrajině. Téhož roku byl zajat, nakonec ale byl vyměněn za německého důstojníka.

V letech 1919 - 1920 bojoval v Caricynu i na Kavkaze. Na čas se musel spojit s ukrajinskými anarchisty Nikiforem Grigorjevem a Nestorem Machnem. V té době začal sdílet velení s Michailem Tuchačevským. Roku 1921 dohlížel na vznik Krymské SSR.

Roku 1922 se Dybenko rozvedl s Kollontajovou. Ze zoufalství se pokusil o sebevraždu. Téhož roku absolvoval vojenskou akademii. V letech 1928–1938 působil v různých vedoucích pozicích, vojenských i státních, a byl velitelem vojsk ve střední Asii. Stal se také náměstkem předsedy Nejvyššího sovětu.

Od roku 1928 zastával různé funkce v Rudé armádě. Stal se velitelem Leningradského vojenského okruhu. Roku 1937 se stal soudcem ve třetím moskevském procesu s Tuchačevským.

Roku 1938 byl pro nedostatek důvěry zbaven postu velitele okruhu a stal se náměstkem lidového komisaře průmyslu a lesnictví. Brzy však byl zatčen a obviněn z korupce, nekázně, zanedbávání povinností a špionáže ve prospěch USA.

I přesto, že Stalinovi napsal dopis, v němž prohlašoval, že neumí anglicky, byl odsouzen k trestu smrti a 29. července 1938 popraven.

Dybenkovo jméno dnes nosí ulice v Moskvě, Petrohradu, Doněcku, Charkově, Samaře a jiných městech. V petrohradském metru se nachází stanice Ulica Dybenko na lince Pravoberežnaja. Stejný název má mít i plánovaná stanice v moskevském metru.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Дыбенко, Павел Ефимович na ruské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Pavel Dybenko na Wikimedia Commons
• (rusky) Životopis