Válka je řešení mezinárodních, mezistátních, etnických, religiosních a mezistranních (v případě občanské války) sporů násilným a krvavým způsobem, vedeným zpravidla ozbrojenou silou. Válka se proplétá lidskou historií jako rudá Ariadnina nit a sloužila především jako konečná fáze diplomacie, prostředek politické, osobní nebo národnostní rozpínavosti či rozhodný, popřípadě zatvrzelý, vzdor proti agresorovi, systému, zřízení nebo panovníkovi. Dějiny daly válce mnoho typických jmen, avšak bez ohledu na její charakter byla a je pro aktivní i pasivní účastníky zhoubným živlem. Tak ji často vidí i vizionáři a svaté knihy, jež jí přisuzují vládu nad budoucností a prorokují jí ústřední úlohu při zániku světa. Klasickým symbolem této role je archaická personifikace Janova zjevení, které Válku jmenuje mezi čtyřmi biblickými jezdci apokalypsy. Nicméně i přes vlastní sebedestruktivní podstatu zde paradoxně zůstává její pro-civilizační protiklad. Válka je otcem všech věcí, zaznamenal na přelomu 6. a 5. století př. n. l. Herakleitos z Efesu a tato nesporná skutečnost je bezesporu platná až do dnešních dnů. V jakém stádiu vývoje by se nacházela lidská společnost, kdyby nebylo přirozené agresivity člověka, jeho touhy být lépe vyzbrojen než nepřítel a bezprostřední inteligence ve vyvíjení nových a ničivějších způsobů vedení války?
