Pálka na stolní tenis

Pálka na stolní tenis patří k základnímu vybavení potřebnému pro hru stolního tenisu. Skládá se většinou z dřevěné hrací plochy pokryté gumovým potahem a z dřevěné rukojeti. Na základě herního stylu si hráč vybírá druh potahů, který mu bude nejvíce vyhovovat. Důležitá je i barva potahů – z jedné strany vždy červená a z druhé černá. V dubnu 2019 účastníci kongresu ITTF při Mistrovství světa ve stolním tenisu v Budapešti diskutovali i o jiných barvách, přičemž na jedné straně musí být vždy černá a na druhé červená, modrá, zelená, růžová nebo fialová. Barva tohoto druhého potahu však bude vycházet z hráčových preferencí, nesmí ale být ve stejné barvě jako stůl či míček).^[1][2] Průměrná hmotnost pálky činí 170–190 g (z toho přibližně 90 g dřevo), její průměrné rozměry 17 × 16 cm (bez rukojeti, v pravidlech nejsou přesně určeny).

Československý sportovní funkcionář, trenér a metodik Ernest Demetrovič rozdělil roku 1984 ve své knize Stolný tenis vývoj pálky do pěti etap:

1. Období dřevěné pálky – Na konci 19. století, kdy si ping-pong rychle získal popularitu po celé Evropě, byla pálka vyrobena pouze ze dřeva. První zmínka o stolním tenisu v Evropě z roku 1881 dokonce informovala, že se jim pálkami stala víka od krabice a míčkem korková zátka od vína.
2. Období pálky s gumou (1827–1951) – Gumové potahy se staly její neodmyslitelnou součástí až po prvně pořádaném MS ve stolním tenisu v Londýně roku 1926, kde vyhráli hráči s vroubkovanými gumovými potahy na plné čáře. Hra se stala úderově rozmanitější, zvýšila se fyzická náročnost hry, míčku bylo totiž možno udělit nepředvídatelnou rotaci.
3. Období pálky s houbou, tzv. japonské období (1952–1959) – S houbovitou vrstvou pod gumovým potahem přišli nejprve Japonci, kteří na MS v Bombaji roku 1952 zaskočili celou ping-pongovou elitu a ovládli celý turnaj. Revoluční bylo také to, že odraz míčku nebyl oproti předchozím potahům téměř vůbec slyšet. I přes mnoho odpůrců této inovace byly pálky s houbou částečně schváleny kongresem roku 1959.
4. Období sendvičové pálky (1959–1969) – Od kongresu roku 1959 byly schváleny dva druhy potahů s houbou – s vroubky dovnitř (soft) a s vroubky ven (sendvič). Díky této změně bylo možné používat další techniky úderů, např. topspin a kontratopspin. Hra mohla být zahájena podáním s velkou rotací. V tomto období se začalo vyrábět nepřeberné množství různých potahů a pružných dřev.
5. Období účinných druhů pálek (1970–dodnes) – Od tohoto období preferuje většina hráčů útok pomocí topspinů ze všech částí stolu. Byl vyvinut potah antitopspin, se kterým bylo možno právě takové údery účinně vracet. Od roku 1986^[3] je nutné mít obě strany pálky barevně odlišné, aby soupeř věděl, jakým druhem potahu soupeř právě míček vrací.

Druhy potahů pálky můžeme rozdělit na čtyři typy. Tabulka zohledňuje také vhodnost potahu na jednotlivá dřeva (OFF – útočné, DEF – obranné, ALL – smíšené).^[4]

Potahy lze porovnávat na základě mnoha ukazatelů. Mezi základní patří:

• Rychlost
• Rotace
• Kontrola
• Tvrdost houby
• Tloušťka houby (max. 4 mm)
• Tloušťka potahu (max. 2 mm i s vroubky)

Dřevo je složeno z rukojeti a hlavy.

• celodřevěné
• kompozitní – alespoň 85 % materiálu musí být z přírodního dřeva

• DEF – (pomalejší)
• DEF
• DEF + (rychlejší)
• ALL – (pomalejší)
• ALL
• ALL + (rychlejší)
• OFF – (pomalejší)
• OFF
• OFF + (rychlejší)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu pálka na stolní tenis na Wikimedia Commons
• Pravidla stolního tenisu ITTF (anglicky)