Synoptické evangelium

Jako synoptická evangelia se označují tři evangelia: Matoušovo, Markovo a Lukášovo, která vyprávějí příběh Ježíše Krista podobným způsobem. Liší se tak zřetelně od Janova evangelia, posledního ze svědectví o Ježíšově životě, smrti a zmrtvýchvstání v Novém zákoně.

Termín synoptický pochází z řečtiny (συν syn = "s", „spolu“; οψις opsis = vidění) a znamená přibližně „přehledný“, „porovnatelný“. U těchto evangelií to znamená, že jsou si natolik podobná svou strukturou i obsahem, že je možné jejich texty položit vedle sebe a navzájem je porovnávat. Poslední, čtvrté evangelium (Janovo) je zcela odlišné, má jinou strukturu a obsahuje z velké části jiný materiál, proto je řazeno zvlášť mezi tzv. Janovy spisy.

Z podobnosti materiálu v synoptických evangeliích je zřejmé, že jejich autoři čerpali ze stejných nebo podobných pramenů, a že jsou na sobě navzájem závislí. Jejich filiaci, tedy vzájemný vztah (lidově řečeno „kdo od koho opisoval“) řeší synoptická otázka.

Zpravidla se předpokládá, že nejstarší je Markovo evangelium. Z něho pak patrně čerpal Matoušův i Lukášův text, které měly oba využít i předpokládanou sbírku Ježíšových výroků. Každé z obou mladších synoptických evangelií obsahují i další, odlišné pasáže a jejich autoři proto čerpali i z dalších zdrojů.

• Synoptická otázka
• Sbírka logií Q

• Obrázky, zvuky či videa k tématu synoptické evangelium na Wikimedia Commons

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.