Symfonie č. 9 (Beethoven)
Vzhled
Symfonie č. 9 d moll „S Ódou na radost“, Op. 125 | |
---|---|
Strana z rukopisné partitury | |
Skladatel | Ludwig van Beethoven |
Druh skladby | symfonie |
Datum vzniku | 1822–1824 |
Délka | 65 minut |
Hudební nástroje | 2 fl+picc, 2 ob, 2 cl (A,B,C), 2 fg+cfg; 4 cor (D,B,E♭), 2 trb (D,B), 3 tbn (ATB); 2 timp (D,A,F,B), grca, ptti, trgl; S, A, T, B, coro SATB archi |
Premiéra | 7. května 1824 Vídeň, Theater am Kärtnerthor |
Části | 1. Allegro ma non troppo, un poco maestoso 2. Molto vivace – Presto 3. Adagio molto e cantabile – Andante moderato 4. Finale: Presto |
Symfonie č. 9 d moll, Op. 125 „S Ódou na radost“, je poslední dokončená symfonie německého hudebního skladatele Ludwiga van Beethovena (1824). Autor zde v poslední, čtvrté větě použil sborový zpěv jakožto nový prvek, který je v symfoniích zcela neobvyklý. Jako text této části využil báseň svého přítele Friedricha Schillera Óda na radost z roku 1785 (přepracováno 1803). Zpívaná část a současně nejznámější motiv této skladby se stala roku 1985 hymnou Evropského společenství (dnes Evropská unie), viz hymna Evropské unie.
Hudební věty
[editovat | editovat zdroj]- Allegro ma non troppo, un poco maestoso
- Molto vivace
- Adagio molto e cantabile
- Presto
Óda na radost – text
[editovat | editovat zdroj]Slova, která napsal Beethoven (nikoli Schiller) jsou psána kurzívou.
|
|
| |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Beethoven Foundation – Schiller's „An die Freude“ a autoritativní překlad [online]. [cit. 2009-06-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-09-23.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Symfonie č. 9 na Wikimedia Commons