Stanisław Mikołajczyk

Stanisław Mikołajczyk
Stanisław Mikołajczyk
2. Předseda vlády Polska v exilu
Předchůdce	Władysław Sikorski
Nástupce	Tomasz Arciszewski
Narození	18. července 1901; Holsterhausen
Úmrtí	13. prosince 1966 (ve věku 65 let); Washington, D.C.
Místo pohřbení	Cmentarz Zasłużonych Wielkopolan w Poznaniu
Náboženství	římský katolík
Ocenění	velkokříž Řádu znovuzrozeného Polska; medaile Vítězství a svobody 1945; Zlatý záslužný kříž
Podpis
Commons	Stanisław Mikołajczyk
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stanisław Mikołajczyk [[staˈɲiswaf mʲikɔˈwaɪ̯ʧɨk]IPA] (18. července 1901 Dorsten-Holsterhausen, Vestfálsko – 13. prosince 1966 Washington D.C., USA) byl polský politik. Působil jako předseda polské exilové vlády v čase druhé světové války a jako místopředseda poválečné vlády do té doby, než Sovětský svaz získal úplnou kontrolu nad polskou politikou.

Život

Mládí

Mikołajczykova rodina pocházela z Poznaně v západním Polsku, které bylo v 19. století součástí Německého císařství jako Provinz Posen. Narodil se ve Vestfálsku v západním Německu, kam jeho rodiče odešli za prací. Do rychle se rozvíjející bohaté důlní oblasti odešlo v 19. století množství Poláků označovaných jako Ruhrpolen. Do Poznaně se vrátil, když mu bylo deset let. Jako mladík pracoval v cukrovaru a působil v polských vlasteneckých organizacích. Když byla obnovena nezávislost Polska, bylo mu osmnáct. V roce 1920 vstoupil do armády a bojoval v Polsko-sovětské válce. Po zranění, která utrpěl poblíž Varšavy, byl z armády propuštěn a vrátil se na otcův statek nedaleko Poznaně.

Ve dvacátých letech se začal angažovat v Polské lidové straně „Piast“ (Polskie Stronnictwo Ludowe „Piast”) a poté, co zastával řadu funkcí v Poznaňsku, byl v roce 1929 zvolen poslancem Sejmu. V roce 1935 se stal místopředsedou výkonného výboru PSL a v roce 1937 se stal předsedou strany. Byl důsledným oponentem autoritářského režimu, který zavládl v Polsku po smrti Józefa Piłsudského v roce 1935.

Když v září 1939 Nacistické Německo provedlo invazi do Polska, Mikołajczyk sloužil jako vojín v Polské armádě^[1] a bojoval při obraně Varšavy. Po dobytí města uprchl do Maďarska, kde byl internován.^[2] Záhy uprchl do Paříže přes Jugoslávii a Itálii.^[2] Koncem listopadu Mikołajczyk dojel do Francie kde byl okamžitě vyzván, aby vstoupil do Polské exilové vlády jako náměstek předsedy Polského národního výboru.^[3] V roce 1941 se stal ministrem vnitra a náměstkem předsedy vlády Władysława Sikorského.

V dubnu 1943 Němci oznámili, že objevili hroby 22 tisíc polských důstojníků, kteří byli zavražděni v katyňském lese. Sovětská vláda oznámila, že objev hrobů je nacisty zmanipulován. Spojenci vedeni diplomatickými ohledy vysvětlení přijali, avšak Mikolajczykova vláda to odmítla a Stalin následně přerušil veškeré styky s exilovou vládou Polska. Poté, co Sikorski zahynul v červenci 1943 při havárii letadla, se Mikolajczyk stal jeho nástupcem.^[4]

Rozpory s Churchillem a Stalinem

Spojenečtí představitelé, především Winston Churchill, se během roku 1944 snažili o obnovu rozhovorů mezi Mikołajczykem a Stalinem, které byly přerušeny z několika důvodů. Jedním z nich byl Katyňský masakr, dalším byly poválečné hranice, neboť Stalin trval na připojení polských východních území. Mikołajczyk byl také proti Stalinovým plánům ustavit v Polsku komunistickou vládu.

Vicepremiér

Nakonec Stalin připustil vytvoření koaliční vlády v Polsku. Premiérem Prozatímní vlády národní jednoty (Tymczasowy Rząd Jedności Narodowej – TRJN) se stal socialista Edward Osóbka-Morawski, Władysław Gomułka byl jedním ze dvou náměstků předsedy vlády. Mikołajczyk se vzdal funkce předsedy polské exilové vlády a vrátil se do Polska a přijal funkci náměstka předsedy vlády a ministra zemědělství.

Mnoho Poláků v exilu bylo proti, neboť věřilo, že nová vláda je jen zástěrkou pro uchopení moci komunisty. Exilová vláda pokračovala v činnosti, ačkoli již neměla diplomatické uznání jako legální vláda v Polsku.

Mikołajczyk se zasloužil o obnovení Polské lidové strany Polskie Stronnictwo Ludowe, která se brzo stala daleko největší stranou v Polsku. Paradoxně tomu napomohla radikálně provedená pozemková reforma, která byla prosazena s podporou komunistů. Tím se vytvořila nová třída malých pozemkových vlastníků, která se stala pevnou základnou PSL. Komunisté věděli, že svobodné volby v Polsku nemohou nikdy vyhrát, a proto všemožně bránili jejich uskutečnění přesto, že se k nim Stalin na Jaltské konferenci zavázal.

Dílo

Der Krieg gegen die Freiheit. Aus den Memoiren von Stanislaw Mikołajczyk, ehemaligem polnischem Premierminister. Verlag Der Tagesspiegel, Berlin-Tempelhof 1948
The Rape of Poland: Pattern of Soviet Aggression. Whittlesay House [u.a.], New York [u.a.] 1948
The Pattern of Soviet Domination. Sampson Low, Martson & Co.,LTD., London 1948

Reference

↑ Stanislaw Mikolajczyk The Pattern of Soviet Domination Sampson Low, Marston & Co 1948 Page 5
↑ ^a ^b Stanislaw Mikolajczyk The Pattern of Soviet Domination Sampson Low, Marston & Co 1948 Page 6
↑ Stanislaw Mikolajczyk The Pattern of Soviet Domination Sampson Low, Marston & Co 1948 Page 7
↑ Editor Peter Stachura Writer Chapter 4 Wojciech Rojek The Poles in Britain 1940–2000 ISBN 0-7146-8444-9 Page 33

Literatura

Andrzej Paczkowski: Stanislaw Mikołajczyk, czyli kleska realisty. Agencja Omnipress, Warszawa 1991, ISBN 83-85028-82-X
Roman Buczek: Stanislaw Mikołajczyk. Century Publ. Co., Toronto 1996
Janusz Gmitruk: Stanislaw Mikołajczyk: trudny powrót. Muzeum Historii Polskiego Ruchu Ludowego, Warszawa 2002, ISBN 83-87838-59-4
Wolfgang Viehweger: "Stanislaw Mikolajczyk - Kämpfer für die Freiheit" Hrsg.: Gesellschaft für Heimatkunde Wanne-Eickel/Herne, erschienen im FRISCHTEXTE Verlag, Herne 2014, ISBN 978-3-933059-51-2

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Stanisław Mikołajczyk na Wikimedia Commons
(polsky) Biografie na stránkách polské vlády

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[Mikolajczyk5-1] Stanislaw Mikolajczyk The Pattern of Soviet Domination Sampson Low, Marston & Co 1948 Page 5

[Mikolajczyk6-2] Stanislaw Mikolajczyk The Pattern of Soviet Domination Sampson Low, Marston & Co 1948 Page 6

[Mikolajczyk7-3] Stanislaw Mikolajczyk The Pattern of Soviet Domination Sampson Low, Marston & Co 1948 Page 7

[Stachura0-4] Editor Peter Stachura Writer Chapter 4 Wojciech Rojek The Poles in Britain 1940–2000 ISBN 0-7146-8444-9 Page 33

[1]

[2]

[3]

[4]

Premiéři Polska

Polské království (1916–1918)	Jan Kucharzewski (1917–1918) • Antoni Ponikowski (1918) • Jan Kanty Steczkowski (1918) • Jan Kucharzewski (1918) • Józef Świeżyński (1918) • Władysław Wróblewski (1918)

Polská lidová republika (1918)	Ignacy Daszyński (1918)

Druhá Polská republika (1918–1939)	Jędrzej Moraczewski (1918–1919) • Ignacy Jan Paderewski (1919) • Leopold Skulski (1919–1920) • Władysław Grabski (1920) • Wincenty Witos (1920–1921) • Antoni Ponikowski (1921–1922) • Artur Śliwiński (1922) • Julian Nowak (1922) • Władysław Sikorski (1922–1923) • Wincenty Witos (1923) • Władysław Grabski (1923–1925) • Aleksander Skrzyński (1925–1926) • Wincenty Witos (1926) • Kazimierz Bartel (1926) • Józef Piłsudski (1926–1928) • Kazimierz Bartel (1928–1929) • Kazimierz Świtalski (1929) • Kazimierz Bartel (1929–1930) • Walery Sławek (1930) • Józef Piłsudski (1930) • Walery Sławek (1930–1931) • Aleksander Prystor (1931–1933) • Janusz Jędrzejewicz (1933–1934) • Leon Kozłowski (1934–1935) • Walery Sławek (1935) • Marian Zyndram-Kościałkowski (1935–1936) • Felicjan Sławoj Składkowski (1936–1939)

Exilové polské vlády (1939–1990)	Władysław Sikorski (1939–1943) • Stanisław Mikołajczyk (1943–1944) • Tomasz Arciszewski (1944–1947) • Tadeusz Komorowski (1947–1949) • Tadeusz Tomaszewski (1949–1950) • Roman Odzierzyński (1950–1953) • Jerzy Hryniewski (1954) • Stanisław Mackiewicz (1954–1955) • Hugon Hanke (1955) • Antoni Pająk (1955–1965) • Aleksander Zawisza (1965–1970) • Zygmunt Muchniewski (1970–1972) • Alfred Urbański (1972–1976) • Kazimierz Sabbat (1976–1986) • Edward Szczepanik (1986–1990)

Polská lidová republika (1944–1989)	Edward Osóbka-Morawski (1944–1947) • Józef Cyrankiewicz (1947–1952) • Bolesław Bierut (1952–1954) • Józef Cyrankiewicz (1954–1970) • Piotr Jaroszewicz (1970–1980) • Edward Babiuch (1980) • Józef Pińkowski (1980–1981) • Wojciech Jaruzelski (1981–1985) • Zbigniew Messner (1985–1988) • Mieczysław Rakowski (1988–1989) • Czesław Kiszczak (1989) • Tadeusz Mazowiecki (1989)

Třetí Polská republika (od 1989)	Tadeusz Mazowiecki (1989–1991) • Jan Krzysztof Bielecki (1991) • Jan Olszewski (1991–1992) • Waldemar Pawlak (1992) • Hanna Suchocká (1992–1993) • Waldemar Pawlak (1993–1995) • Józef Oleksy (1995–1996) • Włodzimierz Cimoszewicz (1996–1997) • Jerzy Buzek (1997–2001) • Leszek Miller (2001–2004) • Marek Belka (2004–2005) • Kazimierz Marcinkiewicz (2005–2006) • Jarosław Kaczyński (2006–2007) • Donald Tusk (2007–2014) • Ewa Kopaczová (2014–2015) • Beata Szydłová (2015–2017) • Mateusz Morawiecki (2017–2023) • Donald Tusk (od 2023)