Sputnik 2
| Sputnik 2 | |
|---|---|
 | |
| COSPAR | 1957-002A (β) |
| Katalogové číslo | 3 |
| Start | 3. listopadu 1957, 02:30:42 UTC |
| Kosmodrom | Bajkonur |
| Nosná raketa | R-7 |
| Typ oběžné dráhy | nízká oběžná dráha Země |
| Stav objektu | zanikl v atmosféře |
| Zánik | Zánik |
| Zánik | 14. dubna 1958 |
| Provozovatel | OKB-1 (SSSR) |
| Výrobce | OKB-1 (SSSR) |
| Druh | vědecká družice |
| Program | Program Sputnik |
| Hmotnost | 508 kg |
| Parametry dráhy | |
| Apoapsida | 1 659 km |
| Periapsida | 211 km |
| Sklon dráhy | 65,3° |
| Doba oběhu | 103,73 min |
| Excentricita dráhy | 0,099 096 5 |
| Velká poloosa dráhy | 7 314,2 km |
| Přístroje | |
| Nese přístroje | spektrofotometr, Geigerův-Müllerův počítač a pressure sensor |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Sputnik 2 (rusky Спутник-2) byla sovětská umělá družice, vypuštěná 3. listopadu 1957 na oběžnou dráhu Země upravenou nosnou raketou R-7 z kosmodromu Bajkonur. Na palubě nesla psa Lajku, prvního živého tvora na oběžné dráze Země.
Počáteční parametry orbitální dráhy: výška 212×1 660 km, sklon 65,33°, doba oběhu 103,75 min.
Popis družice
[editovat | editovat zdroj]Rozhodnutí o stavbě družice Sputnik 2 byla vydáno 11. října 1957, krátce po úspěchu Sputniku 1.[1] Byla sestavena během necelých 4 týdnů. K jejímu sestavení bylo využito maxima existujících komponent. Za základ byl vzat vlastní Sputnik 1. Ke sférickému tělu stejné konstrukce, obsahující napájecí baterie a vysílače pracující na frekvenci 20,005 MHz a 40,002 MHz, byla připojena hermetizovaná válcová schránka využívaná při letech psů na experimentálních raketách R2-A o délce 80 cm a průměru 64 cm.[2] Třetím a posledním modulem byl válcový blok Geiger-Müllerova počítače pro měření solárního a kosmického záření. Tyto tři komponenty byly umístěny do rámu a vytvořily tak družici o délce cca 1,5 m a maximálním průměru 1,2 m.[zdroj?] Hmotnost družice byla 508,3 kg. Družice zůstala spojená s druhým stupněm nosné rakety (blok A) a k přenosu telemetrie na Zemi proto mohla využít na něm umístěný telemetrický systém Tral-D.[3]
Hermetizovaná kabina zajišťovala životní funkce psa po dobu až 7 dnů. Obsahovala systém generující kyslík na bázi rozkladu hyperoxidu draselného KO2, který zároveň plnil funkci pohlcovače oxidu uhličitého a vlhkosti. Kyslíkový regulátor zastavoval reakci generující kyslík při růstu tlaku nad 765 mm Hg a zabraňoval tak otravě kyslíkem. Ventilátor termoregulačního systému, který byl spouštěný při vzrůstu teploty nad 15 °C.[4]
Lajka byla uchycena v postroji, který ji fixoval v kabině a umožňoval ji vstát a lehnout si, ale už ne otáčení se v kabině. Strava byla pravidelně podávána formou gelu obsahujícího dostatek živin a vody. Gel byl vyroben z vody, agaru, sušeného chlebového prášku, sušeného masa a hovězího loje. Celkem byly na palubě 3 litry tohoto gelu.[2] Výkaly byly shromažďovány ve sběrném vaku. Na tělo psa byla připevněna fyziologická čidla umožňující snímání elektrokardiogramu a tepu, dechové frekvence, pohybu a krevního tlaku. Tyto údaje byly předávány pomocí vysílače zpět na Zemi.[5]
Průběh letu
[editovat | editovat zdroj]K vypuštění došlo 3. listopadu 1957[6] v 02:30:42 UTC z kosmodromu Bajkonur. K vypuštění byla použita raketa Sputnik, což byla upravená verze vojenské rakety R-7. Po vynesení na oběžnou dráhu došlo k odhození krytu družice, ovšem nedošlo k oddělení vlastní družice od zbytku nosné rakety. To následně zapříčinilo špatnou činnost termoregulačního systému. Srdeční tep Lajky byl před vypuštěním 103 tepů/min, v průběhu práce nosné rakety ovšem vystoupal až na 240 tepů/min. Krátce po vynesení na oběžnou dráhu se opět pohyboval okolo 102 tepů/min.[7]
Původně bylo plánováno, že Lajka bude žít na oběžné dráze 7-10 dnů a potom bude bezbolestně usmrcena ukončením dodávky kyslíku. S jejím návratem se nepočítalo - technika té doby ještě návrat z oběžné dráhy neumožňovala. Kvůli poruše stabilizátoru teploty ovšem teplota v kabině vystoupala k 40 °C. Lajka tak na následky vzniklého stresu a přehřátí zemřela už po přibližně 5-7 hodinách letu.[8] Podle dřívějších zpráv a různých pověstí žila Lajka několik dnů a zahynula na nedostatek vzduchu, nebo byla otrávena. To, že k její smrti došlo jen několik hodin po startu, zveřejnil Dmitrij Malašenkov, jeden z vědců přítomných programu, až v říjnu roku 2002.[9] I přesto znamenala data z letu první důležité informace o reakcích živého organismu na kosmický let.
Dráha družice se postupně snižovala a po 2570 obězích Země 14. dubna 1958 vstoupila do hustých vrstev atmosféry, ve kterých shořela.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ http://www.svengrahn.pp.se/histind/Sputnik2/SpaceViews%20November%201997%20Articles.htm
- ↑ a b http://www.mentallandscape.com/S_Sputnik2.htm
- ↑ ЧЕРТОК, Борис Евсеевич. Ракеты и люди : Фили-Подлипки-Тюратам. 2. vyd. Москва: Машиностроение, 1999. 448 s. ISBN 5-217-02935-8. S. 198. (rusky)
- ↑ http://www.astronautix.com/craft/sputnik2.htm
- ↑ http://www.svengrahn.pp.se/histind/Sputnik2/sputnik2more.html
- ↑ VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Historie, s. 102.
- ↑ Archivovaná kopie. jap.physiology.org [online]. [cit. 2007-10-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-06-03.
- ↑ http://adsabs.harvard.edu/abs/2002iaf..confE.288M
- ↑ www.moscowanimals.org [online]. [cit. 06-10-2007]. Dostupné v archivu pořízeném dne 16-08-2006.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Sputnik 2 na Wikimedia Commons
- (česky) Sputnik 2 na SPACE 40
