Sklopné křídlo

Sklopné křídlo, či skládací křídlo, nebo anglicky Folding wing, je označení technického řešení, které umožňuje letounu sklopit křídla, či případně jiné konstrukční části, jako například výškovku a šetřit tím prostor na letadlových lodích.

Výhodou skládacích křídel je úspora zabraného místa na palubě. Díky tomu je možné dodržet určité standardizované rozměry pro každý stroj, z hlediska výšky, šířky a délky, aby se vešel na palubní výtah a podpalubního hangáru.

Nevýhodou skládacích křídel je složitá konstrukce, zvyšující váhu a zvyšující nároky na spolehlivost mechanizmu z hlediska mechaniky křídla. Skládací část křídla stále vyžaduje zajištění funkčnosti hydrauliky a elektrifikace.

Provoz letadel na letadlových lodích vedla ke konstrukci sklopného křídla. Tato funkce je proto obvykle implementována na palubních letounech, kde je žádoucí z důvodu úspory prostoru. Sklopné křídlo řeší nejen rozpětí letounu, ale také jeho výšku, proto některé stroje mají sklopnou výškovku, jako například Lockheed S-3 Viking.

Mechanizmus skládání křídel býval přibližně do 40. let 20. století obvykle manuální, křídla proto skládali palubní mechanici. S nástupem větších a výkonnějších letounů začal být celý mechanizmus implementován jako plně automatický.

Jednou z výjimek je například palubní Grumman F-14 Tomcat, který nemá přímo skládací křídlo, ale pro zmenšení velikosti využíval změnu geometrie křídla, změnou šípovitosti na 75° pro potřebu uskladnění na palubě. Během letu používal rozsah 20° a 68°.^[1][2]

Další výjimkou mezi moderními palubními letouny, který neměl skládací křídla, je Douglas A-4 Skyhawk, jehož konstrukce byla tak kompaktní, že skládací křídla nepotřeboval. Dalším takovým letounem je BAE Sea Harrier.

Podobně jako mají klasické letouny skládací křídla, mají i vrtulníky, tedy letadla s rotujícími křídly, skládací rotory. Vzhledem k tomu, že průměr rotorů vrtulníků začíná obvykle na 5 m, je možnost složit rotor nutností. V některých případech mají některé stroje také sklápěcí ocas s vyrovnávacím rotorem, z důvodu úspory místa na palubě, či v hangáru.

Zatím jediným námořním palubním korvertoplánem je V-22 Osprey, jeho konstrukce vyžaduje složitější řešení, proto v tomto případě při skládání letounu, aby zabral nejméně místa, dojde ke složení listů rotorů a následně k překlopení křídla do roviny s trupem letounu.

V poslední době se sklopné křídlo uplatňuje také u velkých dopravních letadel. V těchto případech nejde přímo o úsporu prostoru, ale o řešení praktických situací, kdy některá letiště nejsou uzpůsobena pro provoz tak velkých (širokých) letadel, jak z důvodů pojezdu na letové dráze, tak z důvodů schopnosti pojmout tak široké letouny do hangáru. Z těchto důvodů velké dopravní letouny umožňují sklopit přibližně poslední třetinu křídla. Jedním z takových strojů je například Boeing 777.

V 20. a 30. letech 20. století se sklápění křídel uplatnilo také u některých lehkých sportovních a turistických letounů. Cílem bylo především zmenšit nároky na hangárovací plochu a tím snížit provozní náklady aeroklubů i privátních vlastníků.

• F/A-18 Hornet
• F/A-18E/F Super Hornet
• F-35 Lightning II
• Rafale M
• Su-33
• E-2 Hawkeye
• C-2 Greyhound
• V-22 Osprey
• SH-60 Seahawk

• Letadlová loď
• Palubní letoun

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Sklopné křídlo na Wikimedia Commons