Souhlásková mutace

Souhlásková mutace nebo jen mutace je jev, při kterém se souhláska ve slově mění v závislosti na morfologii nebo syntaxi.

Souhláskové mutace se nachází v mnoha světových jazycích. Nejjasnějším příkladem je mutace první souhlásky v keltských jazycích. Mutaci první souhlásky lze najít také v japonštině, indonéštině, malajštině, v jižní paiitštině (indiánský jazyk) a některých západoafrických jazycích jako fula. V určitých uralských jazycích, například finštině nebo estonštině, je známa mutace vnitřních souhlásek, která se nazývá souhláskové stupňování. Mutace prvních, vnitřních i koncových souhlásek se vyskytuje v moderní hebrejštině. Keňský jazyk Dhuluo mutuje poslední souhlásku v kmeni slova.

Všechny keltské jazyky mutují úvodní souhlásku. Počet mutací se liší podle jazyka – skotská gaelština a manština má jednu, irština dvě a britanské jazyky jako velština, bretonština a kornština mají tři. Způsoby mutace se u každého jazyka liší, přesto je možné zevšeobecnit některá pravidla. Ve všech keltských jazycích mutuje počáteční souhláska slov ženského rodu v jednotném čísle po určitém členu a přídavná jména mutují, následují-li po slovech ženského rodu.

Ukázka mutací v irštině, velštině a bretonštině:

• Souhláskové stupňování

• (anglicky) Souhlásková gradace ve finštině Archivováno 16. 7. 2012 na Wayback Machine..