Nikolaj Rukavišnikov
Nikolaj Nikolajevič Rukavišnikov | |
---|---|
Kosmonaut RKK Eněrgija | |
Státní příslušnost | SSSR/ Rusko |
Datum narození | 18. září 1932 |
Místo narození | Brjansk, Brjanská oblast, Tomsk, SSSR |
Datum úmrtí | 19. října 2002 (ve věku 70 let) |
Místo úmrtí | Moskva |
Jiné zaměstnání | Fyzik |
Čas ve vesmíru | 9d 21h 09m |
Kosmonaut od | 1967 |
Mise | Sojuz 10, Sojuz 16, Sojuz 33 |
Znaky misí | |
Kosmonaut do | 1987 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Nikolaj Nikolajevič Rukavišnikov, rusky Рукавишников, Николай Николаевич,(18. září 1932 Tomsk[1], SSSR – 19. října 2002 Moskva), sovětský kosmonaut ruské národnosti.
Život
[editovat | editovat zdroj]Otec byl stavebním inženýrem na železnici a tak celá rodina stále cestovala, hlavně po Sibiři a Dálném východě. Střední školu vychodil v Moskvě a tam se zapsal na inženýrsko-fyzikální institut. V roce 1957 obhájil diplomovou práci. Pak začal pracovat jako inženýr v konstrukční kanceláři. Měl několik koníčků – opravoval televizory, cykloturistiku a horskou turistiku. Rád chodil do kina a četl sci-fi. Do oddílu kosmonautů se dostal roku 1967.[2]
Lety do vesmíru
[editovat | editovat zdroj]Roku 1971 startoval v Sojuzu 10 z Bajkonuru spolu s Vladimírem Šatalovem a Alexejem Jelisejevem, připojili se na 5 hodin k orbitální stanici Saljut 1. Nepodařilo se jim otevřít průlez a tak se po dvou dnech vrátili na Zemi.
Za další tři roky letěl v Sojuzu 16 s Anatolijem Filipčenkem, cílem šestidenního letu bylo připravit vše na připravovaný let Sojuz – Apollo.
Za dalších pět let, na jaře roku 1979 letěl potřetí. V té době mu bylo 47 let. Byl to Sojuz 33, partnerem v lodi mu byl Bulhar Georgi Ivanov, let zařazený do programu Interkosmos se však nepovedl, kvůli závadě motoru dopravní lodě se nepodařilo spojení se stanicí Saljut 6 a proto se brzy vrátili na Zem. Měl za sebou tedy tři lety a necelých deset dní ve vesmíru [3]
- Sojuz 10 (23. duben 1971 – 25. duben 1971)
- Sojuz 16 (2. prosinec 1974 – 8. prosinec 1974)
- Sojuz 33 (10. dubna 1979 – 12. dubna 1979)
V roce 1978 byl členem záložní posádky Sojuzu 28 ve dvojici s československým kosmonautem Oldřichem Pelčákem, se kterým několik měsíců trénoval. Let nakonec absolvovala posádka Alexej Gubarev – Vladimír Remek.
Po letech
[editovat | editovat zdroj]V letech 1987–1999 byl zástupcem náčelníka RKK Eněrgija v Kaliningradu, v roce 1999 odešel na penzi a tři roky poté zemřel po infarktu v Moskvě. Byl ženatý a měl jedno dítě.
Vyznamenání
[editovat | editovat zdroj]- Hrdina Sovětského svazu – 1971 a 1974
- Hrdina Mongolské lidové republiky – 1972
- Hrdina Bulharské lidové republiky – 1979
- Leninův řád – 1971, 1974 a 1979
- Medaile 100. výročí narození Vladimira Iljiče Lenina – 1970
- Süchbátarův řád – 1972
- Řád Georgiho Dimitrova – 1979
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Kosmonauti-specialisté SSSR, s. 355.
- ↑ CODR, Milan. O kosmických dnech a nocích. Praha: Práce, 1987. Kapitola První spojení, s. 9.
- ↑ CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha: Práce, 1982. Kapitola Nikolaj Nikolajevič Rukavišnikov, s. 198.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Nikolaj Rukavišnikov na Wikimedia Commons
- Na webu Space
- Sovětští kosmonauti
- Ruští kosmonauti
- Hrdinové Sovětského svazu
- Hrdinové Mongolské lidové republiky
- Hrdinové Bulharské lidové republiky
- Nositelé Řádu Georgiho Dimitrova
- Nositelé Leninova řádu
- Nositelé Řádu Suchbátara
- Narození v roce 1932
- Narození 18. září
- Narození v Brjansku
- Úmrtí v roce 2002
- Úmrtí 19. října
- Úmrtí v Moskvě
- Zemřelí na infarkt myokardu
- Pohřbení na Ostankinském hřbitově