Neuroanatomie paměti

Neuroanatomie paměti je vědecká disciplína, která se snaží přiřadit určitým oblastem mozku nějaké paměťové funkce. V posledních letech se prudce rozvíjí a vytváří různé hypotézy. Podle starších představ o paměti měla každá vzpomínka jedno své určité místo v mozku. Při poškození určité oblasti mozku by tedy měly zmizet určité vzpomínky, které se v této oblasti nacházely, kdežto jiné vzpomínky by neměly být poškozeny. Pokusy však ukázaly, že tomu tak není a že naše vzpomínky jsou uloženy v různých oblastech mozku.^[1] Například, když se člověku zraní část zrakové kůry, která zodpovídá za barevné vidění, bude člověk nejen neschopen vnímat a poznávat barvy, ale i vzpomínat si na různé barvy. Jednu z teorií, jak se paměť skládá, detailně popsal neurovědec António Damásio.

Hipokampus je jedna z vývojově nejstarších oblastí mozku a také jedna z prvních oblastí, která degeneruje při Alzheimerově chorobě. Ústřední role hipokampu je ukládání informací do dlouhodobé paměti, což se zjistilo právě z případů Henryho Molaisona a pana R. B.

Levá polovina hipokampu má funkci kódování a vybavování paměti epizodické (paměť událostí, které jsme zažili). Zde se také z našich osobních vzpomínek skládá naše autobiografie. Díky této části hipokampu si člověk uvědomuje, kým je – vědomosti o vlastním jménu, povolání, rodině i osobnosti se sbírají právě zde. Levá polovina hipokampu hraje také roli v paměti jazyka. Pravá polovina hipokampu pečuje o paměť prostorovou.

Dnes se ví, že pyramidové buňky v sekci hipokampu CA1 napomáhají hipokampu komunikovat s jinými částmi mozku. Hipokampus získává informace z rozmanitých míst mozku. Většina těchto částí se nachází v mozkové kůře (neocortexu). Hipokampus tyto různorodé informace „svazuje“ v nové autobiografické vzpomínky. CA1 pyramidové buňky tyto výsledky posílají zpět do mozkové kůry. Případ pacienta R. B. dokazuje, že se systém ukládání dat založený v hipokampu neobejde bez CA1 pyramidových buněk ^[2].

Zatímco hipokampus hraje hlavní roli v dlouhodobé paměti explicitní, amygdala hraje velkou roli v paměti implicitní. Amygdala je naším emočním střediskem. V mozku se amygdala nachází poblíž hipokampu v mediálním temporálním laloku.

Mozeček (cerebellum) se nachází pod okcipitálními (týlními) laloky mozku. Podílí se na nedeklarativní motorické paměti ^[3].

Striatum se podílí na učení nových motorických dovedností ^[4].

Z těchto výzkumů tedy vyplývá, že určitou roli v pracovní paměti hrají různé oblasti mozkové kůry. Mozková kůra (angl. „neocortex“) je vývojově nejmladší částí mozku. Nové výzkumy poukazují na mozkovou kůru prefrontální jako na centrum pracovní paměti ^[5].

Dalším oblastem mozkové kůry se připisuje i dlouhodobá paměť. Předpokládá se, že zvláště v asociačních oblastech mozkové kůry (v oblastech, které se nepodílí ani na smyslovém vnímání ani na motorických či vegetativních funkcích) se uchovává dlouhodobá paměť.

Dnes stále probíhají výzkumy, jejichž cílem je zjistit, kde je krátkodobá paměť uložena. V jednom z takovýchto výzkumů byly dobrovolníkům na obrazovce na dvě setiny sekundy zobrazeny tři tečky, poté byla na tři sekundy obrazovka prázdná a nakonec se objevil kruh s otázkou, jestli by nějaká z teček v tomto kruhu ležela. Jejich mozek zatím snímal PET tomograf. Ukázalo se, že při této úloze byla nejvyšší aktivita zaznamenána ve čtyřech oblastech, všech v pravé hemisféře, o kterých se předpokládá, že jsou hlavními centry vizuálně-prostorového náčrtníku pracovní paměti. Jedno se vyskytovalo v čelním laloku, druhé bylo těsně za ním, třetí leželo v kůře temenního laloku a čtvrté se krylo s částí optické kůry týlního laloku.

V podobném výzkumu se hledaly struktury spojené s fonologickou smyčkou. Úkolem účastníků bylo zapamatovat si 6 slov. PET tomograf zatím snímal jejich mozkovou aktivitu. Nejvyšší aktivita probíhala v laloku čelním.

• Paměť
• Baddeleyho model pracovní paměti
• Henry Molaison