Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Michal Vičan (26. března 1925, Hlohovec – 27. ledna 1986, Bratislava) byl slovenský fotbalista, obránce a trenér, československý reprezentant. Dlouhá léta Vičan trpěl nespravedlivým osočením z udavačství, a to v případu procesu s jeho spoluhráči ze Slovanu 50. let. V protokolech se objevil svědek jménem Vicen, což zavdalo podnět k pověstem o Vičanově spolupráci s StB v tomto procesu. Až po roce 1989 bylo prokázáno, že šlo o náhodnou podobu dvou jmen.[1]
Za československou reprezentaci odehrál v letech 1947–1952 deset utkání. Patřil k jádru slavného mužstva Slovanu Bratislava 50. let, získal s ním čtyři mistrovské tituly v letech 1949, 1950, 1951 a 1955. Hrál ve Slovanu v letech 1945–1957 a odehrál 231 ligových utkání. Český sportovní novinář a historik Zdeněk Šálek o něm v encyklopedii Slavné nohy napsal: "Výborný poziční hráč robustnější postavy." V Poháru mistrů evropských zemí nastoupil ve 3 utkáních.
Po skončení hráčské kariéry se stal úspěšným trenérem, vedl mužstvo Slovanu Bratislava, které roku 1969 vybojovalo Pohár vítězů pohárů, což byl největší klubový úspěch československého fotbalu celé jeho historie. Slovan trénoval v letech 1968–1971, 1976–1977 a ještě 1982–1983. Pět let vedl rovněž polský tým Ruch Chorzów, s nímž vybojoval polský titul (1974) i polský pohár (1975).
- JEŘÁBEK, Luboš: Český a československý fotbal: Lexikon osobností a klubů, Praha, Grada 2007. ISBN 978-80-247-1656-5.
- ŠÁLEK, Zdeněk: Slavné nohy. Českoslovenští fotbaloví reprezentanti, Praha, Práce 1980.
- ŠEVČÍK, Karel: Králové ligového trůnu, Praha, Riopress 2004.
- Jindřich Horák, Lubomír Král: Encyklopedie našeho fotbalu – Libri 1997
- Radovan Jelínek, Miloslav Jenšík a kol.: Atlas českého fotbalu – Radovan Jelínek 2006
