Martenotovy vlny
Martenotovy vlny jsou monofonní elektronický hudební nástroj. Řada jazyků přebírá původní francouzský název ondes Martenot. Hráč na Martenotovy vlny se označuje ondista.
Nástroj vynalezl francouzský hudební pedagog a radioamatér Maurice Martenot (1898–1980), jenž se inspiroval setkáním s vynálezcem thereminu, Lvem Sergejevičem Těrmenem, v roce 1923. Martenot svůj nástroj poprvé veřejně předvedl 20. dubna 1928 v Pařížské opeře. Stejně jako theremin jsou i Martenotovy vlny založeny na principu záznějového oscilátoru, jehož výstup lze měnit pomocí elektronických filtrů. Elektronický klávesový nástroj o rozsahu 7 oktáv se ovládá pravou rukou pomocí klaviatury nebo pomocí prstenu, který vytváří glissando a je navlečen na drátu, který běží paralelně s klaviaturou. V raných verzích nástroje byla hra ovládána pouze prstenem, klávesnice byla používána pouze pro vizuální orientaci. Levou rukou může hráč upravovat hlasitost a ovlivňovat barvu tónu pomocí filtrů.
Martenotovy vlny jsou považovány za nejrozšířenější z raných elektronických hudebních nástrojů. Využívali je významní skladatelé, zejména francouzští, včetně Oliviera Messiaena, Dariuse Milhauda, Arthura Honeggera, André Joliveta, Charlese Koechlina a Edgarda Varèse. Nástroj také posloužil pro tvorbu filmové hudby (skladatelé Maurice Jarre, Elmer Bernstein). Ruční sériová výroba byla přerušena v roce 1988 a teprve v roce 2001 byl znovu postaven nástroj podle původních specifikací.
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ondes Martenot na německé Wikipedii.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- OUMAROVÁ, Markéta. Martenotovy vlny a jejich použití v hudbě. Brno, 2017. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta.. Vedoucí práce Petr Kalina. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Martenotovy vlny na Wikimedia Commons
- Slovníkové heslo Martenotovy vlny ve Wikislovníku
- VIDEO: Jedinečný nástroj. Jak se hraje na Martenotovy vlny. iDNES.cz [online]. 2016-12-07 [cit. 2020-03-31]. Dostupné online.